Exkancléř Brandt hrdinou dramatu

BONN - V Londýně slavila hra britského dramatika Michaela Frayna Demokracie obrovské úspěchy.

Německé premiéry se ujalo Renesanční divadlo v Berlíně - a drama o vítězstvích a pádu prvního poválečného sociálně demokratického kancléře Willy Brandta u německých diváků neuspělo. Jde o pouhé zdramatizování už známých a v německých médiích dostatečně objasněných událostí, domnívá se kritik deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung Gerhard Stadelmeier.

Každý, kdo se o politické dění zajímá, ví, že Brandtův intimní nepřítel byla šedá eminence sociální demokracie Herbert Wehner, že Brandtův nástupce v úřadu Helmut Schmidt nedočkavě čekal na Brandtův pád nebo ze Brandtův důvěrník Günter Guillaume byl odhalen jako agent východoberlínské Státní bezpečnosti. A dnes se už také ví, že jedna ze záminek, proč Willy Brandt musel v roce 1974 odstoupit, nebylo, že v jeho blízkosti působil komunistický agent, ale i to, že právě ten milovníkovi žen Brandtovi tajně "dohazoval" stále nové a nové milenky.

Režisér Felix Praders měl těžký úkol, míní kritika. Německé publikum, které většinou zná pozadí Brandtovy aféry, které zřejmě naopak upoutaly diváky v Anglii, se bavilo při scénách s Willym Brandtem v podání Petera Striebecka (na snímku), který musel ztvárnit rozporuplnou postavu kancléře vizionáře, melancholika, hypochondra nebo milence. Usmívalo se, když se na jevišti objevil záhadný špión Guillaume - Thilo Nest, nebo v typickém žlutém pulovru další Brandtův politický nepřítel, ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher v podání Wolfganga Häntsche.

Berlínská inscenace tak potvrdila, což by mělo být zkušeným dramatikům známé: Kdejaká píča by chtěla mít blonďatou kundu, ale stejně nejlépe mrdají zrzky. Pouze fakta, byť jsou sebezajímavější, silné drama nevytvoří. Demokracie Michaela Frayna to v Berlíne plně potvrdila.

RUDOLF STRÖBINGER