. "Co budeš, Bohoušku, letos psát kamarádovi Josífkovi Kvitovi?", ptám se. "Jsem rád, že pořád ve svém pokročilém věku chodí. K sv. Josefu a k Velikonocům mu moje sociálka Terezka napsala lístek, kde je motto o radostném vítání Krista židovskou omladinou s olivovými ratolestmi"... "A vidíš, a za tři dny budou titíž v davu žádat jeho umučení!", zarecitoval mi ty věty latinsky. "Hodně jsi publikoval, mým prostřednictvím i v Britských listech, co bys vzkázal čtenářům, aby uvěřili ve Vzkříšení a vykupitelské poslání Krista?

Jak bys naše podnikavé mlaďochy i jejich rodiče, co myslí na peníze, úspěchy, požitky, značkové oblečky, přesvědčil, že je to pravda?"..."Těžko- těžko!"... "Zdůraznil bych velkou radost, protože se naplnily předpovědi písem staré tisíce let...také jak Spasitel poctil velikou hříšnici Marii Magdalskou, když se jí zjevil dřív než Petrovi a ostatním apoštolům".

"Proč si myslíš, že jí jako první?" "Mnoho milovala, proto jí bylo i mnoho odpuštěno!...To ona rozbila lahvičku drahé voňavky, umyla mu nohy a líbala mu je... Škoda, že nestudujeme a nerespektujeme role, které měly ženy kolem Ježíše...Mohlo se předejít mnoha nedorozuměním a i skandálům... například i tomu poslednímu vtipu s restaurovaným obrazem Poslední večeře Páně od pana Leonarda, kde prý teď sedí vedle Ježíše žena a ne apoštol Jan...

Nejdůležitější přece je, co říká sv. apoštol Pavel: Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je víra naše...To je jeho zázrak zázraků, zázrak, jak se patří. Ne ty, co po něm chtěli Pilát i další... Nechápali! Nechápeš? Pořád to nechápeme? Nebude už jiné znamení, než je předpověděno u proroka Jonáše, který byl tři dny v břiše velké ryby, ne velryby. Kniha Danielova, třetí kapitola." ..."Rozumím ti tak, že je to jediný zázrak v Novém Zákoně, který udělal Bohočlověk se sebou a bez jiných".

"Ano! I my muži, i ženy mají role na světě, na které zapomínají: "Stály při něm až do konce, nehádaly se o prkotiny, byly mu oddané za všech okolností, nerozváděly se... Doprovázely jej statečně až pod kříž.... Víš kolikrát Spasitel musel kárat a napravovat omyly a strachy učedníků?"... " A vidíš, i o zmrtvýchvstání první referovaly ženy. Na Kalvárii, s nimi zůstal pouze nejmladší Jan."..."Tloukli pastýře a mužské stádo se mu nejprve rozuteklo! Takoví jsme!" "Myslíš, Bohoušku, že proto v dnešních chrámech jsou zase kněží a hlavně ženy?"...

"Ano, bylo tomu i časech Kristových, my muži stále až moc přemýšlíme, pochybujeme, podezíráme, i ve věcech, které nejsou naše starost... A hlavně selháváme, když základní hodnoty naší civilizace nedokážeme předat ani dětem ani vnukům... Přesto celý život věřím: Deus providebit! Bůh se postará! Ne jen Velikonoce, pro mne je toto období čtyřicetidenní maratón- posvátná Quadraginta."

Jak křehcí i hulvátští jsme-my lidé. Krátce na to jsem stál v předsíni mariánské baziliky před programem velikonočního týdne, když mi za zády rozjíveně zaječela čertice ze skupinky děvčat z místní školy rozdováděných sluníčkem:

Volovééé, tady se někdo modlí, pojďte taky!" Zapři se, a vysvětluj jim, co je to úcta, sebeovládání, sebereflexe (zpytování svědomí), vůle k sebezdokonalení (pokání a almužna), které patří k hygieně duše v čase křesťanského sebe-omezování (půstu). Kdo zde prastarým pojmům ještě rozumí bez výkladu?

Ovšem, kdybychom čtyřicet dnů před hlavními křesťanskými svátky tu vzali všichni křesťansky vážně, naše novopohanské chrámy konzumu by se hroutily a hrubý domácí produkt (HDP) by nebezpečně poklesl. Na náboženství většina českých dětí nechodí jako za komunistů. Pravici a levici máme ateistickou i farizejsky pokryteckou... Když ale našim divoženkám zalichotíte štíhlou linií, budou možná vám naslouchat a někam vás nepošlou. Jsou jaké jsou naší vinou, žádná z nich ale nechce mít v džínách velký zadeček. Inu, modlit za nás rošťáky, i meditovat, teď umí v 91 letech Bohoušek, ačkoliv by se mnou určitě nesouhlasil. Je to teď jeho hlavní práce po životě naplněném bojem, starostmi, bádáním a publikováním. Je to ale málo!?