Segmentace mediálně reklamního trhu v digitální době způsobí, že dnes velké komerční televize se stanou menšími - úměrně tomu, jak se malé stanou většími. Velikost reklamního trhu je přímo úměrná pouze HDP. Všude. Vzrůst zájmu o hudební stanici pro mladé "Óčko" je dokladem toho, jak se diváci pouze přelévají z jednoho média do druhého. A vzrůst obliby internetu jako informačního, komunikačního i vzdělávacího média nastupující mladé generace je předobrazem změn, které teprve přijdou. Účelová lež, pronesená ministrem kultury v pátečním deníku Právo, recyklovaná jeho přítelem Uhlem je o to nesmyslnější, že ministr za dobu svého dosavadního působení nenalezl model financování původní kvalitní české mediální tvorby a poplatky za televizi se neměnily od roku 1997.

Dostálův návrh zákona o Státním fondu kinematografie beznadějně uvízl díky poslancům ODS v parlamentním výboru. Na českých filmařích už je vidět, že natočí cokoliv, za co dostanou peníze. Jinak půjdou po žebrotě. Ministrovy návrhy na řešení koncesionářských poplatků shodil sám Dostál naprosto iracionálním způsobem po jejich průchodu Senátem. Celý výsledek jeho práce v oblasti mediální legislativy od roku 2000, kdy se spojil s rebely v České televizi a prosazoval "trojnožku", a se svým návrhem pak neuspěl, je tak dodnes jedno velké nic. Situace v České televizi se zlepšila bez jeho zásluh. Díky práci, kterou odvedli předseda Rady ČT Mrzena a generální ředitel Janeček. Především díky jeho ekonomické restrukturalizaci, kterou vedl finanční ředitel Lambert. Dostál alespoň mlčel a nekladl aktivní odpor.

K procesu digitalizace médií a prosazení podpory multiplexu veřejné služby jeho ministerstvo nepřispělo ničím smysluplným, ačkoliv podporu multiplexu veřejné služby má ČSSD ve svém programu. Veškerou legislativu i vládní strategii přechodu na digitální vysílání nechali úředníci ministerstva kultury na liberálech z ministerstva informatiky, z nichž někteří pracovují zároveň i pro soukromé subjekty, angažované v procesu digitalizace a žádající o licence. Výsledek je takový, jaký je. Netěší nikoho.

Návrhem na opuštění reklamního trhu s postupným navyšováním poplatků sledují předkladatelé ze sociální demokracie jednoduchou myšlenku. Oddělení veřejné služby od komerčních tlaků a komerčního chování, které by zároveň dlouhodobě stabilizovalo financování rozběhu digitalizace a umožnilo médiím veřejné služby zaplatit tvůrce, výrobu i režii provozu. Které by umožnilo médiím veřejné služby pracovat trvale tak, jako po nich žádá zákon. Které by umožnilo generálnímu řediteli účinnou a tvrdou personální politiku . Zaplatit schopné a s neschopnými se rozejít. To vše v dlouhodobém výhledu, takže oněch pro Dostála nemravných 135 Kč a 65 Kč zaplatí koncesionáři až v roce 2009 nebo až 2012.

Pokud se nemá Česká televize a Český rozhlas chovat jako soukromník, kterému jde především o bezobsažnou zábavu jako pouhopouhý nosič reklamy, pokud mají média veřejné služby vytvářet multimediální doplňkové služby a produkovat informační a vzdělávací tvorbu, potřebují na to prostředky. Jinak nebudou k rozeznání od komerčních televizí a rádií. Pokud nebudou k rozeznání, není důvod pro jejich existenci. S reklamními agenturami v zádech se budou logicky vždy chovat komerčně.

Mělo by to ale být jinak. Nikdo jiný než média veřejné služby nebude totiž z logiky své existence podporovat kvalitní českou televizní a rozhlasovou tvorbu, vážnou hudbu či pořady pro menšiny, protože takový program není vždy "masovou zábavou" a nezabezpečuje tu pravou sledovanost... Nikdo jiný nebude udržovat unikátní archivy televizní a rozhlasové tvorby a digitalizovat je. Proč udržovat paměť národa, když to stojí peníze a mnohé snímky dnes jsou pouze pro "pamětníky", kteří nejsou cílovou skupinou reklamních agentur? Nikdo jiný nebude vytvářet všeobecně dostupné, nezpoplatněné multimediální prostředí pro zábavu, informovanost i vzdělání. To vše je přitom v programu sociální demokracie. To je i smyslem existence médií veřejné služby. Ochrana zájmů reklamních agentur ne. To by mohl ministr kultury vědět, pokud si onen program své vlastní strany alespoň přečetl, když už ho nepsal...

Diváky a posluchače bude stát za pět let vysílání ČT a ČRo měsíčně deset piv. To je cena, kterou zaplatí až nejdříve v roce 2009 za minimálně čtyři programy televize a jejich doplňkové služby, třicet programů rozhlasu, internetové vysílání a další benefity, které i rozhlasu umožní se svou atraktivitou přiblížit televizi. Reklamní lobby bude kvílet. Bude mít vstup zakázán. Multinacionální firmy budou oslovovat diváky pouze navzájem se rvoucích komerčních televizí. Divák České televize a Českého rozhlasu nebude reklamou obtěžován. Bude si vybírat z desítek programů pro všechny věkové, sociální i etnické i kulturní skupiny. To je cena za pokrok i za možnou kvalitu bez reality show, Počasíčka, horrorů a brazilských telenovel. Za cenu deseti piv měsíčně. A jako prémii snad divák dostane i ministra kultury, který rozumí tomu, co říká i tomu, co dělá.

Já takový krok navrhuji a podporuji už dlouho. Jako člen Rady Českého rozhlasu i jako sociální demokrat.

Autor je členem Rady ČRo, navržený čtyřmi neziskovými organizacemi a volený poslanci čtyř parlamentních stran. Šest let pracoval jako creative director několika reklamních agentur. Za řadu realizovaných kampaní dostal ocenění oborových sdružení.