Jedna z prvních věcí, kterou se začínající studenti ekonomie dozvědí, je rozdíl mezi tzv. normativní a pozitivní ekonomií. Normativní ekonomie je hodnotově neutrální vysvětlení ekonomického systému, pozitivní ekonomie jsou různá tvrzení, jaká opatření by se "měla" zavést. Liberální ekonomové obecně nepovažují pozitivní ekonomii za součást ekonomie, ale spíše součást etiky.

Fyzika je věda, jejímž cílem je popsat a vysvětlit jevy, které nám ukazuje příroda. Biologie je věda popisující živý svět. Ekonomie je věda, která se snaží popsat a vysvětlit jevy, ke kterým dochází následkem lidského jednání. Je nesmyslné bavit se o etice newtonových zákonů, anatomie kočky nebo chemických reakcí, stejně jako o etice teorie mezního klesajícího užitku.

Příkladem ekonomického tvrzení je: Po stanovení minimální mzdy, která je vyšší než rovnovážná tržní mzda, bude vyšší nezaměstnanost, než kdyby minimální mzda stanovena nebyla. Je možné diskutovat o pravdivosti tohoto tvrzení a ekonomie by měla poskytnout důsledné zdůvodnění, proč je tento argument pravdivý. V ekonomické rovině je ale zbytečné bavit se o etice - prohlášení tohoto tvrzení za neetické nemá na jeho platnost žádný vliv.

"Zaveďme minimální mzdu, protože to pomůže chudým", "Stát by měl investovat do vzdělání, aby podpořil růst", "Měla by být zavedena progresivní daň, aby se odstranila nerovnoměrná distribuce majetku" jsou příklady tvrzení obsahující etický soud. Ekonomie není schopna vysvětlit, proč by se mělo pomáhat chudým, podporovat růst nebo odstraňovat sociální nerovnosti. Jejím účelem je vysvětlit, co se stane, když budou tato opatření zavedena a jestli opravdu povedou k proklamovaným cílům.

Co je to axiom lidského jednání? Lidé mají nějaké cíle a k dispozici mají určité prostředky. Volí takové prostředky, o kterých jsou přesvědčeni, že jimi lépe dosáhnou svých cílů. Důsledkem tohoto axiomu je, že lidé budou preferovat platit méně peněz než více za stejné statky (nižší cena statků jim umožní lépe dosáhnout svých cílů). Co je to stejný statek ale závisí na rozhodnutí každého konkrétního člověka. Kritikové liberální ekonomie okamžitě odvodí, že axiom lidského jednání vnucuje lidem, že se rozhodují pouze podle peněžního zisku. Je zřejmé, že pokud se rodiče rozhodují mezi bohatou kariérou nebo dětmi a zvolí si děti, je jejich rozhodnutí zcela v souladu s axiomem lidského jednání. Mít děti naplňuje jejich cíle lépe než hodně peněz.

1) Pod tvrzením "primární zdroje by neměly být předmětem volnotržní soutěže" se dá představit jen to, že všechny tyto zdroje zestátníme a budeme je přidělovat na základě jiných kritérií než ceny. Lidé, kteří o tom budou rozhodovat, budou mít v rukou velkou moc. Tito lidé nebudou mít dlouhodobou motivaci šetření přírodních zdrojů, protože zisky z těchto zdrojů jim nikdy nebudou patřit. Naopak budou motivováni využívat - přidělovat - tyto zdroje z hlediska krátkodobých zisků, a to ať už za účelem získání volebních hlasů, nebo přímo v důsledku korupce.

2) Je třeba zajistit rovnocennost obnovitelných zdrojů v soutěži s neobnovitelnými. Proč? Mám-li na výběr postavit si dům z kamene (neobnovitelný zdroj), kterého je ale celkem dost, nebo ze dřeva (obnovitelný zdroj), které je třeba v mé oblasti dost vzácné, proč bych se měl snažit stavět ho ze dřeva?

3) Je silně pravděpodobné, že komunitě v místě výskytu bude nejvíce vyhovovat plody z přírodního zdroje prodávat - bude to pro ně nejvýhodnější. I případná redistribuce vlastnictví neobnovitelných zdrojů ve prospěch "komunity" nedává důvod pro zrušení "globálního" obchodu. Co lepšího může Kuvajt dělat s ropou, než ji prodávat?

4) Teorie subjektivní hodnoty říká, že věci mají takovou hodnotu, jakou jim lidé přisuzují. Jaká je tedy "skutečná hodnota" neobnovitelných zdrojů?

Pojmem liberalismus se dnes zastřešuje neuvěřitelné množství různých ideologií, ekonomií se dnes nazývá téměř vše, co se týká majetku. Při čtení jedné Marquézovy knihy mi chvíli trvalo pochopit, že liberální strana byli komunisté. Označovat dnešní politickou scénu v České republice za liberální je, bohužel, podobný případ. Současná ekonomická politika je založena spíše na keynesiánské ekonomii, usměrňovaná občasným setkáním s omezeností zdrojů ("nemáme na to"). Pod pojmem liberální ekonomie si často lidé představují: keynesiánství, monetarismus, teorie veřejné volby, rakouskou školu a další (mnoho těchto směrů se, bohužel, do ekonomie počítá spíše omylem). Bylo by rozumné při kritice ekonomie důsledně rozlišovat mezi kritikou současné vládní politiky a kritikou konkrétních ekonomických směrů a především se s daným ekonomickým směrem předem seznámit.