Teze podobného druhu vycházejí z obecných zkušeností. Proto onen jednoduchý náhled společenských věd na peníze jako na zdroj (či jeden ze zdrojů) moci, neboť jde o tvrzení poměrně snadno srozumitelné. Ve světě moci, přesněji ve světě boje o politickou moc, lze obecnou zkušeností prokázat platnost postulátu o penězích jako možném zdroji moci. Avšak svět svobody je sám o sobě protikladem světa moci. Cesta ke svobodě není redukováním na boj o politickou moc. Není právě ta skutečnost, že boj o politickou moc může být spojován s penězi a tím může vést k deziluzím, oním důkazem, že totalitní společnost, kde ony nešťastné peníze v "boji o moc" žádnou roli nehrají, je světem moci bez peněz? Pak by poněkud nadnesená definice totalitní společnosti jako "světa moci bez peněz", kde moc splývá s násilím, byla docela výstižná.

Budeme-li věc hnát ad absurdum, nemusí konec konců platit nic z uvedeného a všechny podobné sentence a jejich variace, jakkoliv se na pohled zdají duchaplné a hodny úvah, jsou jen veteší existencí, věnujících se denně "praktickým prasečinám". To cituji egosolistu Ladislava Klímu (*1878, + 1928), jenž za všech okolností dokázal trvale žít a tvořit bez ohledu na momentální množství peněz, nepodléhaje žádné moci, vždy nezávislý a svobodný.