Jak vlastně celá aféra vyšla na světlo světa? První tajných operacích CIA informoval deník Washington Post, a to 2.listopadu. Pal reagovala i organizace Human Rights Watch, jež popsala způsob, jakým získala informace o tajných letech. Experti z HRW si dlouho kladli otázku, jak ověřit domněnky kolem letů CIA do Evropy. Nakonec se spojili s amatérskými milovníky letadel ("plane spotters") z různých evropských měst. Právě takoví nadšenci tráví hodiny fotografováním přistávajících a odlétajících letadel. Jejich fotky pak dávají na své internetové stránky, pokud lze rozeznat číslo na trupu letadla. Specialisté z HRW pak některá čísla vyfocených letadel porovnali s letadly CIA, některá čísla se shodovala.

Podle francouzského deníku Le Monde se dají zadržovací centra používaná tajnou službou USA rozdělit do tří kategorií. Prvním druhem jsou utajovaná vězení mimo území USA, kde jsou umístěni nejdůležitější a nejnebezpečnější údajní členové Al Kajdy. Takových vězňů by mělo být asi třicet, většina z nich byla zatčena po listopadu 2001.

Do druhé kategorie patří méně důležití lidé, podezřelí z napojení na Al Kajdu. Ti měli být převáženi do zahraničí, aby se o jejich výslech (svými metodami?) postaraly partnerské cizí vlády a tajné služby. Počet vězňů tohoto druhu se odhaduje na sedmdesát. Mezi spolupracující státy se má údajně řadit Egypt, Sýrie, Jordánsko, Saudská Arábie, Afghánistán a do nedávné doby pravděpodobně i Uzbekistán.

A konečně, třetí kategorie je určená pro "nepřátelské bojovníky", kteří jsou umístěni na americké základně v kubánském Guantánamu.

V dnešní době jsou potvrzeny čtyři případy, kdy CIA podezřelé unesla na své tajné základny. Prvním případem byli dva Egypťané z švédského Stockholmu v prosinci 2001. Druhým pak byl imám, kterého CIA unesla z italského Milána a transportovala přes americkou základnu v Ramsteinu do Egypta. Posledním známým případem je i hojně diskutovaný únos německého občana libanonského původu z Makedonie do Afghánistánu.

Podle francouzských médií použila CIA -- nejméně ve dvou případech - i letiště v Paříž. Francouzská vláda zprvu tvrdila, že "to je docela možné". Později však toto tvrzení ministryně obrany Michèle Alliot-Marie odmítla, avšak dodala, že celá záležitost bude ještě prozkoumána.

Na závět nezbývá než poznamenat, že existence tajných vězení na území Evropy je stále záležitosti nepotvrzenou, kolem které se nahromadilo mnoho spekulací. Nejvíce se podezřívá Polsko a Rumunsko, všechny ostatní evropské státy podobná tvrzení resolutně popřely. Na konečné rozuzlení (pokud se vůbec nějakého dočkáme) si budeme muset ještě počkat.

Le Monde ZDE