Je třeba vymýtit to ďábelské a proradné plémě lékárnické, píše Jiří Zakouřil:

V reakci na článek podporující záměr státu jakožto společenskou objednávku, zlikvidovat soukromé lékárníky chci podotknou pouze toto:

1) V okamžiku, kdy komora chtěla regulovat počet lékáren, přišel vitězoslavně úřad pro hospodářskou soutěž s pokutou a trestem za omezení konkurence (kdo asi dal podnět?)

2) Je jistě úžasné, když státní lékárna "prodává" za nižší než nákupní cenu nebo se přinejmenším neřídí úhradovou vyhláškou jiného státního orgánu. Kdo a z čeho platí vytvářenou ztrátu?

3) Zasílání poštou volně prodejných prípravků je samozřejmě možné, ale vzhledem k výši poštovného v porovnání s úsporou na marži, budí rozpačitý úsměv.

4) Je nežádoucí zavedení systému nepřímé marže. Proč lékárna expedující přípravky s tisícovými cenami (státní), ale vykonávající stejnou odbornou činnost jako v případě expedice přípravku "za 20 Kč", má za tento úkon mnohanásobnou marži? Kolik přípravků na vsi asi musí být vydáno s příslušným poučením, aby bylo dosaženo obdobného zisku? Pozn.: O dnešních 29% marže se dělí lékárna s distributorem, pokud to ještě někdo neví. Takže realita pro lékárnu je těch cca 20% (pozor z výrobní ceny bez DPH). Takže prodáte-li za 100 nemáte 20.Ale to se davu neříká. (Z toho by ale vyplývalo, že je potřeba zrušit lékáren ještě daleko víc, než co vypočítal pan Horák, pozn.red.)

4) Propracovaný systém farmaceutických firem k ovlivňování spolupracujících lékařů a bohužel také lékárníků s příslušným přínosným obratem, rezultující zřejmě i v úhradové vyhlášce, jen podtrhuje současnou situaci.

Je třeba vymýtit to ďábelské a proradné plémě lékárnické, kterému nelze věřit. Je otázkou, kdo další přijde na řadu.

Autor ničemu nerozumí, píše Martin Mikus:

Chtěl bych ho požádat o vysvětlení pohnutek, které ho vedly k psaní o něčem, čemu naprosto nerozumí. Nikdy bych si nedovolil psát o čemkoliv bez získání aspoň základních informací v daném oboru.Vždy se mohou ve "veřejných" informacích o určitém oboru zkrývat záludnosti, jako například to, že pravda o marži lékárníků vypadá úplně jinak. Že se nejedná o 32, resp.29%, ale o přibližně 19%, resp. 17%.

Proč je tomu tak? Jednoduše. V tržním prostředí se marže počítá z nákupní ceny. Ale lékárníci mají STÁTEM REGULOVANÉ prostředí a vše se tedy počítá z VÝROBNÍ CENY.Stát lékárníkům nařizuje (!!!), kolik si smí vydělat. Navíc se o uvedenou marži lékárníci dělí s distributory.

Tedy příklad s 32% a 29% marží (do 31.12.2005),zjednodušeně bez DPH:

32% 29%

VÝROBNÍ cena = 100 =100 Přirážka distributora cca 6% = 106 6% =106 (distributor nám již neuhne)

Přirážka lékárny tedy 26% = 132 23% = 129

a ejhle, trojčlenka....umíte? Pan ministr totiž ne! Tak se pro jistotu ptám. Ale pro jistotu tedy názorně:

132 ............100%
26...............X = (100x26):132= 19,7 !!! (do 31.12.2005)

129.............100%
23.............. X= (100x23):129= 17,8 !!! (od 1.1.2006)

Kdepak máme těch 30%? Kdepak se ztratily?

Samozřejmě v základní neznalosti!

A to nerozvádím problematiku snižování úhrad a s tím spojených ztrátách při čtvrtletních přeceňováních, ztrátách při přeceňování skladu při již třech změnách marží v posledních osmi letech a jiných a jiných problémech.

Pan ministr je také mistr vytrhávání z kontextu, jako například uvádět příklad Rakouska a Švýcarska z hlediska počtu obyvatel na jednu lékárnu a tamější praxi výdeje léků přímo v ordinacích,......ale to vše by bylo na dlouhé vysvětlování.

Takhle se působí na lidi, to je potom radost pracovat a starat se o zdraví lidí v první línii. Radit, doporučovat, kontrolovat dávkování, vysvětlovat proč před jídlem, proč k něčemu nepít, např.mléko a u něčeho zase ano. Proč brát něco ráno a zásadně 1/2 hodiny před jídlem a něco jiného zase zásadně po jídle, že něco mohou brát jen při potížích a něco jiného zásadně pravidelně, atd., atd.

Ale dost vysvětlování a příkladů. Kdo nechce vidět a vědět, tak prostě nevidí a nezná a mele si svou a nebo mele to, co je mu nařízeno.....