Prostřednictvím svého právníka vydal manžel Jowellové David Mills britské Press Association tiskové prohlášení, v němž konstatuje, že "tato celá aféra strašlivým způsobem zatížila naše manželství." Mills plně přijal odpovědnost za tuto situaci, zdůraznil, že se do ní dostala jeho manželka, ministryně kultury zcela nevinně a omlouvá se za problémy, které jí způsobil. Je prý možné, že se časem k sobě oba manželé zase vrátí, ale zatím si dohodli, že se po určitou dobu nebudou stýkat.

Mills tvrdí, že prý bude od obvinění z úplatkářství očištěn. Ve svém prohlášení také tvrdí, že si údajný dar od Berlusconiho jen dočasně půjčil jako překlenovací úvěr na koupi svého domu v Londýně.

V ohnisku kontroverze je 350 000 liber, které Mills prý obdržel od Berlusconiho buď v roce 1999 nebo v roce 2000. Italské úřady tvrdí, že to byl úplatek od italského premiéra. Mills podepsal prohlášení, v němž uvedl, že tyto peníze dostal poté, co pozitivně svědčil u soudu, ale od té doby toto prohlášení stáhl a odmítá nařčení, že dostal úplatek. Prokurátoři v Miláně nyní shromažďují důkazy a chtějí na Millse podat trestní oznámení. Dosud se jim však nepodařilo důkazy zjistit. Podle některých pozorovatelů není prý úplně jisté, zda 350 000 liber Mills skutečně dostal přímo od Berlusconiho. Podle jiných nešlo pouze o 350 000 liber, ale o více než 2 miliony dolarů. Situace je typicky, mafiánsky, nepřehledná.

Britská ministryně kultury Tessa Jowellová přiznala, že udělala chybu, když v roce 2000 neoznámila, jak má povinnost, že její manžel obdržel inkriminovanou částku 350 000 liber. Britský premiér Tony Blair se však za ni postavil.

Mills je právník, absolvent Oxfordské univerzity, který se stal odborníkem na způsoby, jak se přesunováním peněz do zahraničí lze vyhnout placení daní v domovské zemi. Pracoval jako právní expert v tomto oboru, nejprve prostřednictvím vlastní firmy, Mackenzie Mills, a pak jako šéf britské pobočky milánské právní firmy Carnelutti, a pak jako ředitel firmy jménem CMM Corporate Services, která jménem italského premiéra Silvia Berlusconiho spravovala právní záležitosti sedmnácti jeho zahraničních společností. Tyto firmy byly podle Millse "nesmírně důvěrné".

Mills v podstatě vytvořil síť společností, které byly sice součástí Berlusconiho impéria, ale tuto skutečnost skrývaly. Italští prokurátoři tvrdí, že jde o labyrint zahraničních společností, jejichž prostřednictvím Berlusconi podplácí, korumpuje a ilegálně financuje politiky. Mills byl podroben výslechu nejméně ve dvou případech, v nichž bylo na Berlusconiho podáno trestní oznámení za finanční podvody a daňové úniky. Sám Mills je obviňován z propírání špinavých peněz a z daňových úniků. Berlusconi i Mills obvinění energicky popírají.

Mills pracoval jako sekretář jedné Berlusconiho společnosti v době, kdy byl jejím ředitelem Marcello Dell'Utri, Sicilan, který byl posléze v roce 1996 odsouzen do vězení na devět let za trestné činy, které spáchal v rámci svého členství v italské mafii. U italských soudů vyšlo najevo, že Berlusconi zaměstnával Dell'Utriho jako prostředníka pro jednání s mafií.

Jak jsme už uvedli, Tony Blair se za svou populární ministryni kultury Jowellovou postavil. Hájil ji svým způsobem i britský deník Guardian. Napsal:

"Hlavním problémem v tomto skandálu není vlastně vůbec Berlusconi. Je to to, že labouristická ministryně je provdána za člověka, který se sebejistě pohybuje ve světě, který je cizí většině britských labouristických voličů a vydělává v něm velké peníze. Se svou sítí četných ředitelských funkcí, investic v zahraničí, projektů na to, jak se vyhnout placení daní to vypadá, že Mills (a tedy i ministryně Jowellová) se pohybují ve světě, v němž povinnost platit daně existuje jen pro malé lidi, chtivost po penězích je ctností a neexistují žádné hranice, kolik peněz by měl jednotlivý člověk vydělávat či vlastnit. Jenže je pravda, že většina labouristických voličů se touží dostat do takovéhoto světa," uzavírá Guardian.