Přitom mezi těmito oběma druhy je jen velmi tenká hranice, kterou někteří -- jemu podobní -- rádi překročí. Panu Maňákovi vadí, že nedošlo k potrestání komunistů po roce 1989. Jím vzývaná "realizace základní lidské potřeby spravedlnosti ve formě odplaty / trestu" připomíná biblické "oko za oko, zub za zub". Jenže tuto biblickou zásadu opustila už katolická církev před dvěma tisíci lety a nahradila to Kristovou zásadou "miluj bližního svého jako sebe samého". To je ovšem pro pana Maňáka něco nepředstavitelného. Katolík asi není.

Pan Maňák říká, že "část obyvatel se dokonce pohoršuje, jak je možné, že stále s nimi komunisti chodí po ulicích (a nikoliv v kanálech)". Jistě -- část lidí takových jako je pan Maňák, ale i lidí jako pánové Štětina, Šinágl nebo Mejstřík, kteří si z antikomunismu vytvořili výhodnou živnost. Měli se dobře za komunistů a mají se dobře i teď -- prostě úspěšní lidé - za každého režimu. Škoda, že se nedožiji toho, až budou podstupovat plastickou operaci na zešikmení očí.

Pan Maňák se pustil do diskuse. Snaží se vysvětlit, proč slušný Čech nemůže s komunisty mluvit. Jenže - je stejný jako všichni jeho soukmenovci. Snaží se mluvit za všechny a možná tomu i věří. Nechce vzít na vědomí těch skoro milion voličů komunistů. Nebere v úvahu např. výzkum pana Čulíka z Ostravy, kde mladí studenti zjistili, že jejich rodiče rádi vzpomínají na dobu před rokem 89. Na dobu, kdy měli práci, kdy sice stáli frontu na banány, ale zato ji nestáli na úřadech práce. Pane Maňáku -- byl jste už na úřadu práce prosit o zaměstnání? Víte, co to je být nezaměstnaný? Nevíte nic. Svoje zkušenosti s úřady práce už mají miliony lidí u nás.

Pan Maňák nemluví ze své zkušenosti. Tak nám tady přednáší o něčem, co si jenom přečetl. Jako všichni antikomunisté má jasno : "komunisté vyznávají ideologii, která prokazatelně (viz. historie) vede k útlaku demokracie a svobody. Vyznávají ideologii, která prokazatelně (viz. historie) vede k útlaku demokracie a svobody". (citace z jeho článku) Tento svůj názor nám předkládá jako dogma bez jediného důkazu. Srovnání komunistů s pedofily patří k charakteru pisatele.

Ohání se minulostí, mluví o milionech zavřených a mrtvých. Komunisté možná ublížili mnoha lidem, ale pan Maňák mezi ně nepatří - je podle vlastního vyjádření mladý. Zločin a trest je jeho krédo, které u nás bylo porušeno. Možná by se mu líbilo vyrovnání se komunisty stejné jako v Budapešti v roce 1956, kde ti "správní demokraté" věšeli své sousedy na lucerny v ulicích.

Říkat mu, že ne všechno bylo špatné, je zbytečné. Nedávno jeden autor v BL navrhoval, aby se provedla diagnóza poměrů před rokem 89. Chtěl srovnat, co bylo špatné a na druhou stranu seřadit klady režimu. Možná by byl pan Maňák překvapen. Že mnoho z toho bylo pro většinu společnosti dobré a prospěšné. Proto se nenamáhá polemizovat s programem komunistů. Ví, že tady by narazil. Tento program je totiž nezávadný a jednoznačně ve prospěch té méně úspěšné většiny naší společnosti. Která neprivatizovala, nerestituovala ani nepodniká a je odkázána na svůj příjem ze zaměstnání.

Pan Maňák je přesvědčený, že by se v případné anketě v Česku více lidí ztotožnilo s Karlem Čapkem a jeho statí "Proč nejsem komunistou". Tady si autor vybírá od Karla Čapka jen to, co se mu hodí. Mně se líbí i jiná Čapkova slova -- třeba ta o sovětské ústavě. Toto napsal Karel Čapek o Sovětském svazu počátkem 30.let v reakci na přijetí stalinské ústavy: "Sovětský svaz není jen nejsvobodnější zemí: je to země vytvářející nový typ demokracie, Sovětský svaz vyzdvihuje vysoko nad štít demokratické zásady, popírané v některých zemích. Hned teď, po uveřejnění návrhu nové ústavy SSSR možno říci, že v dějinách Evropy začíná nová éra. Nová sovětská ústava znamená pokrok pro celý svět. Zejména hluboce na mne působí, že v návrhu nové sovětské ústavy nejsou dělány žádné rozdíly mezi různými národy. Nová sovětská ústava nejenom uskutečňuje nejlepší hesla Velké francouzské revoluce, ale rozvíjí je i dále, ovšem na jiné sociální základně. Tím se SSSR stává dědicem rozvíjení evropské kultury." (citováno dle Bareš, G.: Rozhovor s Ferdinandem Peroutkou o demokracii a svobodě, Praha 1947.

Tato slova napsal na webu pan Žantovský -- samozřejmě, jenom proto, aby si mohl plivnout na levicové intelektuály první republiky.) Jenže tato slova jsou pravdivá. Ta ústava byla opravdu ve své době pokroková. Škoda, že to tak špatně skončilo. Tady je vidět, že i ta nejkrásnější slova a předsevzetí můžou zničit lidé toužící po moci a kteří v boji o moc se neštítí žádných prostředků. A to by mělo být varováním pro všechny ty, pro které účel světí prostředky. Třeba v předvolebním boji.

Pane Maňáku, na závěr bych vám chtěl říci :

Nevíte nic o životě, nic o tom, co lidé potřebují. Lidé nepotřebují vidět komunisty visící na kandelábrech po městě -- lidé potřebují práci a chtějí žít spokojeně a bez nenávisti, která užírá vás a vám podobné na duši. Vaše problémy jsou totiž pro většinu lidí u nás už pasé. Mají jiné starosti. Současné.