Museli byste mít srdce z kamene, abyste necítili hněv, jaký jsme pocítili my, kteří jsme tohohle všeho byli včera svědky. Tento masakr byl obscénní, byl zvěrstvem, ano, pokud izraelské letectvo opravdu bombarduje "s chirurgickou přesností", jak tvrdí, toto byl také válečný zločin.

Izrael tvrdí, že z jiholibanonského města Káně byly odpáleny rakety organizace Hizbollah, jako by to ospravedlňovalo tento masakr. Izraelský premiér Ehud Olmert hovořil o "muslimském terorismu", který "ohrožuje západní civilizaci", jako kdyby všechny tyto ubohé lidi usmrtila organizace Hizbollah.

A zrovna v Káně. Protože před deseti lety bylo toto místo scénou jiného izraelského masakru, povraždění 106 libanonských uprchlíků izraelskou dělostřeleckou baterií, když se pokusili ukrýt na základně OSN ve městě. Více než polovina z těch 106 mrtvých byly tehdy děti. Izrael později uvedl, že neměl v této oblasti žádné bezpilotní výzvědné letadlo, což se později ukázalo jako nepravda, když list Independent objevil videonahrávku, na níž bylo právě takové letadlo letící nad hořícím táborem. Je tomu, jako kdyby Káně, jejíž obyvatelé tvrdí, že toto byla vesnice, kde Ježíš proměnil vodu ve víno, je prokleta světem, odsouzena navždy, aby se v ní opakovaly tragédie.

A nebylo pochyb o střele, která včera usmrtila všechny ty děti. Pocházela ze Spojených států a na zlomku této střely byl nápis: "Pro použití v řízených bombách MK-84 BSU-37-B". Není pochyb, že výrobci nyní mohou tvrdit, že účinnost bomby byla vyzkoušena v boji, protože zničila celý třípatrový dům, v němž žily rodiny Shalhoubů a Hashimů. Schovali se před obrovským izraelským bombardováním v suterénu a tam také většina z nich zahynula.

Nalezl jsem Nejwah Shalhoubovou, jak leží ve vládní nemocnici v Tyre, měla čelist a tvář v obvazech jako u Robespierra před popravou. Neplakala, nekřičela, i když měla na tváři napsanou bolest. Její bratr Taisir, jemuž bylo 46, byl usmrcen. Usmrcena byla i její sestra Najla. I její malá sestřenice Zeinab, jíž bylo teprve šest. "Byli jsme v suterénu, když v jednu hodinu ráno vybuchla ta bomba," řekla. "Co proboha jsme udělali, že jsme si toto zasloužili? Tolik mrtvých jsou děti, staří lidé, ženy. Některé děti byly ještě vzhůru a hrály si. Proč nám svět tohle dělá?"

Včerejší úmrtí znamenala, že celkem už bylo v Libanonu usmrceno více než 500 civilistů od doby, kdy 12. července zahájil Izrael letecké, námořní i pozemní bombardování této země poté co členové organizace Hizbollah pronikli ostnatým drátem, usmrtili tři izraelské vojáky a zajali dva další. Avšak včerejší masakr znamenal ukončení déle než rok trvajícího nepřátelství v libanonské vládě, kdy proameričtí i prosyrští politikové odsoudili to, co charakterizovali jako "ošklivý zločin".

Tisíce demonstrantů zaútočily na největší budovu OSN v Bejrútu a skandovaly: "Zničte Tel Aviv, zničte Tel Aviv," a libanonský premiér, normálně nevzrušený Fouad Siniora, zatelefonoval Condoleezze Ricové a nařídil ji, aby zrušila svou bezprostředně plánovanou mírovou misi do Bejrútu.

Nikdo v této zemi nedokáže zapomenout na to, jak prezident George Bush, paní Ricová a Tony Blair opakovaně odmítali požadovat okamžité příměří, v jehož rámci by byly všechny tyto životy zachráněny. Ricová jen konstatovala: "Chceme příměří co nejdříve," a pak následovalo izraelské oznámení, že bombardování Libanonu bude pokračovat ještě nejméně čtrnáct dní.

Během dne kopali vesničané z Káně a pracovníci civilní obrany v troskách budovy, lopatami i rukama a vyhrabávali z nich mrtvoly oblečené v pestrých šatech. V jedné části trosek nalezli pozůstatky jedné místnosti, v níž bylo osmnáct mrtvol. Dvanáct mrtvých byly ženy. Po celém Libanonu dnes naleznete takovéto scény, možná nejsou takto hrůzně groteskní, ale jsou stejně tak strašlivé, protože lidé z těchto vesnic se bojí odejít z domova a bojí se doma zůstat.

Izraelci shazovali na Káňu letáky a nařídili tamějším vesničanům, aby odešli z domova. Avšak už se stalo dvakrát, že pak izraelská letadla zaútočila na civilisty poté, co uposlechli izraelských příkazů a vydali se na cestu pryč od svých příbytků. Mezi vesnicemi Klaja a Aiteroun je v pasti nejméně 3000 šiitských muslimů a nemohou odejít, protože se bojí, že budou usmrceni na silnicích.

A reakce premiéra Olmerta? Poté co vyjádřil svou "hlubokou lítost", oznámil že: "Neukončíme tuto bitvu, navzdory obtížným incidentům (sic) dnes dopoledne. Budeme pokračovat a pokud bude nutné, tato činnost bude rozšířena." Ale o kolik víc může být rozšířena? Infrastruktura v Libanonu je systematicky ničena na padrť. Jeho vesnice jsou likvidovány a lidé jsou stále více terorizováni americkými bombami.

Bomby organizace Hizbollah jsou íránské a právě Hizbollah zahájila tuto válku svým protizákonným a provokativním nájezdem přes hranici. Avšak divošství Izraele zaměřené proti civilnímu obyvatelstvu hluboce šokovalo nejen ty západní diplomaty, kteří zůstali v Bejrútu, ale stovky humanitárních pracovníků Červeného kříže a hlavním humanitárních organizací.

Je neuvěřitelné, že Izrael včera nepovolil konvoji Světového potravinového programu OSN bezpečný průjezd do jižního Libanonu. Více než tři čtvrtě milionu Libanonců nyní uprchlo ze svých domovů, dosud se však přesně neví, kolik lidí zůstává v pasti v jižním Libanonu.

Podrobnosti v angličtině ZDE