Z toho důvodu je v neustálém styku s nejvyššími kubánskými politiky. Právě v těchto dnech se vrátil ze své cesty na Kubu, kterou navštěvuje jednou za dva měsíce. Říká, že jednou z výhod ústřední vlády je skutečnost, že je na nejvyšších místech "stabilita". Skupina, která tam vládne nyní - a Castro má za sebou velkou podporu - je u moci již deset let. S takovou situací se nesetkáváme v žádné průměrné liberální demokracii. Ústřední skupina zahrnuje Fidélova bratra Raúla, náměstka prezidenta Carlose Lage Davilu a také ministry financí a mezinárodního obchodu jakož i guvernéra Ústřední banky.

Entwistle se o událostech posledních dní zmiňuje jako o zkoušce přístupu k nástupnictví: "Převod moci se jeví jakožto záměrně připravený postup. Dal nám nahlédnout na situaci, k níž by mohlo v budoucnu snadno dojít. Jsem skeptický co se týká "velkého třesku", na který čekají již 40 roků kubánští emigranti na jižní Floridě.

Americká politika vůči Kubě byla řízena celá desetiletí z Miami silně agresívní lobby. Ve skutečnosti je ale generační i kulturní propast mezi emigranty. Událo se příliš mnoho věcí od té doby, co opustili svou zemi. Jednou z těch věcí, které se změnily velice potichu, je i americká agenda vůči Kubě. Americké embargo byla zahájeno v roce 1962 - a Vlastenecký zákon dovoluje americkým úřadům sledovat bankovní převody jakož i občas zmrazovat americko-kubánské dohody (které probíhají v amerických dolarech). V roce 2000 ale vyjmul tehdejší americký prezident Bill Clinton z embarga "z humanitárních důvodů" zemědělskou výrobu a obchod".

Fidel Castro zpočátku váhal, zdali přijmout americké podmínky, ale pomohl mu k tomu hurikán Michelle v roce 2001. Tak se dostaly dvě americké nadnárodní společnosti Archer Daniels Midland a Cargill do postavení největších obchodních partnerů Kuby. Nynější jednání ohledně společné těžby ropy z mořského dna zřejmě dále ovlivní americko-kubánské vztahy.

Zatímco kubánská vláda přesunula v posledních 2 letech svůj hospodářský zájem z Kanady a Evropy na nové levicové a při tom bohaté vlády, jako je venezuelská a čínská, provedla velké reformy v soudnictví i ve finančním systému včetně bankovnictví a v mechanismu, jak rešit neshody, které nyní Kubě umožní provádět mezinárodní transakce. Kuba vydala na londýnské burze dlužní úpisy za 400 milionů euro pod kontrolou guvernéra Ústřední banky Francisca Soberona. To svědčí o růstu "hybridního" hospodářského systému.

Entwistle poznamenal, že se nejedná o komunismus ani o socialismus, nýbrž o "fidelismus". Castro dominuje, o tom není pochyb, ale nejedná se o plíživý kult osobnosti. Jde o silný pragmatismus. Revoluční rétorika se ještě stále oprašuje, kdykoliv je zapotřebí, ale Kuba je především zemí lidí schopných přežít.

Jedním z důvodů, proč je Castro u moci už od roku 1959, je podle Entwistleho jeho schopnost naslouchat obyčejným lidem, co je trápí, a potom strategicky reagovat: "Někdy povolíte na jednom místě a jindy přivřete ventily jinde", charakterizoval situaci. "Otázka je, dojde-li při politické změně i k utažení šroubů".