ČSSD mohla pouhým kývnutím na myšlenku předčasných voleb celou situaci vyřešit a dát po měsících a měsících politické frašky občanům možnost, aby poměry změnili. Jestliže ovšem ČSSD tuto cestu zarputile (z nesmírné zbabělosti a korytářství) proti všem ostatním stranám zablokovala a jestliže jsou poměry ve Sněmovně opravdu takové (další symptom české politiky), že Topolánek má očividný strach z chování nelevicových poslanců vůči případnému třetímu pokusu v rukou šéfa ČSSD, nutně nezbývá nic jiného než dobrá česká tradice: slaboučká, prokorupční vláda opřená o jednoho či dva poslance, vláda vydaná napospas zvůli úplatkářské mašinérie.

Psal jsem o tom do Britských listů často: naše politika se bude stále a stále nořit do většího a většího hnoje, pokud se zde nevytvoří transparentní dělení na opozici a vládu, pokud vlády nebudou silné a pokud opozice nebude bojovat ve svém boji s vládou o všechno. Nejlepší cestou k tomuto stavu je zrušení Senátu a dvoukolový většinový systém voleb do Sněmovny.