Lidský osud je se železnou zákonitostí mechanicky předurčen (0.000000000........1 vteřiny po Velkém Třesku), takže nelze někomu něco osobně vyčítat nebo někoho ve zlé vůli znevažovat. Nezměnitelnost naší povahy a osudu lze překonat pouze pomocí úsměvu a nadhledu.

Naše závislost na textu, jistých kombinací písmen abecedy, se stala tak otřesně povážlivou, že dokáže způsobit větší škody a utrpení, než atomové exploze. Nebýt písma, nebylo by Hirošimy, Nagasaki, Černobýlu a Temelína.

Byl jsem napaden, za to, že jsem v jednom z uměleckých článků mnou podepsaných (Národní ubohost) reprodukoval, že Komenský nemohl emigrovat do Ameriky, neboť ještě nebyla objevena.

Omlouvám se všem čtenářům za hrubé převrácení oficiální historie, ačkoliv jsem pouze popisoval nevěrohodné zasedání Přípravného výboru Negativní strany a neuváděl jsem svůj osobní názor. Přesto se pokusím uvést věci na pravou míru, ačkoliv dějepis a zeměpis patřily na základní škole k mým nejméně oblíbeným předmětům. Prospíval jsem z nich obvykle pouze dostatečně (tj. za 4). Bylo mi nepochopitelné, proč bych se měl učit kvanta nějakých pochybných informací o cizích zemích a minulých dobách, když tyto pravděpodobně nikdy místně a časově nenavštívím. Posléze jsem pochopil, že se jedná pouze o propagandu, jejímž účelem je substituovat v mé mysli pravou povahu skutečnosti.

Avšak nezahálel jsem jako většina mých vrstevníků, kterým dostačovala faktografická silážní potrava jejich mysli a snažil jsem se přijít věci na kloub. Tak například, poměrně mlád jsem úspěšně vyřešil známý paradox zvažující, co bylo první, zda slepice nebo vejce.

Nahlížíme-li na tento problém z hlediska časové linie od naší relativní současné přítomnosti do minulosti (involuce), tak první byla třeba slepice a teprve potom její pohlavní buňka (vejce). Nahlížíme-li na tento problém z hlediska časové linie z minulosti do naší současné přítomnosti (evoluce), bylo první vejce (buňka) a z něj teprve vzniknul organizmus buněk zvaný kur domácí (slepice). Může tomu ovšem být i naopak, neboť se jedná o jev zvaný časoprostorová relativita.

Ohledně tohoto jevu mám určitou povědomost, neboť můj otec byl druhým asistentem Alberta Einsteina (Jednokamene). Stál však pouze ve stínu tohoto velikého vědce. Určitě jste dosud neslyšeli o Lhalbertu Zweisteinovi (Dvojkamenu)? Důvod je prostý. Kámen, který stavitelé chrámu zavrhli, je kamenem úhelným (viz. Bible). Temné doby minulosti lidstva, které skončily minulým tisíciletím, jsou totiž spojeny s popíráním zákona polarity (dvojakosti) a relativity. Jestliže je možný jeden kámen, jsou možné i dva. Jestliže jsou možné dva kameny, je možný i jeden.

Nebo jiný příklad: Již několikrát jsem apeloval na vědeckou veřejnost, které jsem chtěl poskytnout reálné důkazy o tom, že se Slunce točí kolem Země, ale nikdo ze seriózních vědců se mi dosud nikdy neozval. Teorie relativity totiž ještě dostatečně nepronikla do mysli naší veřejnosti (dokonce ani ne do vědecké) a proto moje snahy naráží na zarputilý odpor, zejména těch, kteří mají vypouklou (agresivní) mysl a považují vesmír za zevní, ačkoliv univerzum může být vnitřní a mysl ve svém přirozeném stavu může být dutá.

Abych se vrátil ke Komenskému, tak musím sdělit, že ve zmíněném článku je uveden pohled v časové linii z naší současnosti do minulosti a proto je Komenský uveden jako první a objevení Ameriky jako druhé (čili z tohoto hlediska Komenský nemohl emigrovat do Ameriky, protože ještě nebyla objevena). Vážený kritik se ovšem drží opačné časové linie vedoucí z minulosti do naší současnosti a proto považuje objevení Ameriky za jev prvotní, což připouští možnost emigrace Komenského na tento kontinent.

Nutno dodat, že Ámos Jan si tím, že neemigroval do Ameriky, ušetřil obrovské životní zklamání. Indiáni by totiž jeho skvělou a vyhlášenou pedagogiku vůbec nepotřebovali. Nacházeli v bytostném stavu ráje srdce, ke kterému chtěl Ámos Jan Komenský beznadějně dovést zkažené lidstvo starého kontinentu skrze složitý labyrint světa, který jsme si vytvořili.

Je stejnou pravdou, že se Slunce točí kolem Země, jako že se Země točí kolem Slunce. Pouze v jedné době se zastává oficiálně jeden názor a zastánci druhého názoru se upalují, zatímco v jiné době se úředně zastává druhý názor a jeho oponenti jsou považování za blázny a jsou jim odpírány vědecké tituly, granty a prebendy.

Ve skutečnosti téměř nikdy nikomu, aniž by pořádně věděl proč, nešlo o pravdu, ale pouze o pudový ekonomický prospěch a moc. Podle toho účelově převažoval jeden názor nad druhým, ačkoliv oba jsou dvojakým projevem jediné skutečnosti. My lidé jsme si mohli ušetřit spousty utrpení, válek, krveprolévání, hladomorů a zničenou přírodu, kdybychom nepotlačovali a neničili to, co posléze zastáváme a naléhavě potřebujeme. A tak je tomu tady u nás, v našem Kocourkově, se vším, ačkoliv jednostranné zastávání omezených názorů patří do harampádí minulého tisíciletí.