V té době, kdy se o sjednocení na sjezdu WASGu, který má své stoupence v západní části Spolkové republiky, ještě debatovalo, vědělo se, že mnozí delegáti ještě nejsou rozhodnuti, jak budou hlasovat. Jeho šéf, bývalý předseda sociální demokracie Oskar Lafontaine je přesvědčoval o nutnosti založit celoněmeckou levicovou stranu, protože podle jeho názoru dvě třetiny Němců se nepovažují být zastoupeni v parlamentu. "Tato země již není demokraticky strukturována, a proto je nutno zavést přímou demokracii. Lidé nemají mít jen možnost hlasovat, ale také rozhodovat."

Šéf WASGu proto požaduje, aby ústředním požadavkem nové levice byla též "politická masová stávka" ve smyslu myšlenek Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, levicových vůdců sociálních demokratů zavražděných v roce 1919. Též v ostatních evropských zemích je toto praktikováno "tak proč nyní nikoliv i v Německu?" prohlásil Lafontaine. S jistým napětím se proto očekával výsledek hlasování, protože se vědělo, že taková "vzácná jednomyslnost" jako u postkomunistů zde zřejmě nebude. Nakonec i tady 337 delegátů t. j. 88 procent hlasů se vyslovilo pro fúzi, což bylo více, než se očekávalo. Berlínská svatba, jak zdůraznil jeden z komentátorů, se bude tedy konat a na sjednocovacím sjezdu tak vznikne nový politický subjekt "Die Linke" - strana levice.

Berlínský závěrečný akt o vytvoření nové levicové strany však zřejmě nebude slavnostní veselicí, ale tvrdým bojem o předsednické místo "Strany levice" a o její základní program. Již na sjezdu PDS nevládla taková jednomyslnost, pokud se jednalo o základní usnesení, která budou v Berlíně předložena. Největší odpor vyvolal pasus o podmínkách vládní účasti. Nakonec bylo dosaženo kompromisu, že se tak stane pouze za předpokladu dodržení základních zásad levicové strany. Programovou zásadou je, že demokratický socialismus by měl "překonat" kapitalismu a "zatlačit" neoliberalismus. Přesto souhlasí s podnikatelskými aktivitami, které jsou zaměřeny ku prospěchu ostatních. Po delší diskusi bylo dosaženo dohody kategorického nesouhlasu s účastí na bojových nasazeních. V čele nové strany by zřejmě měli stát dva předsedové. Soupeřit o toto postavení bude současný předseda PDS 66 letý Lothar Bisky a šéf WASGu o dva roky mladší Oskar Lafontaine, oba poslanci Bundestagu. Zatím co Lafontaine je spolupředsedou levicové frakce ve sněmu, Bisky se marně pokoušel po volbách v roce 2005 stát se místopředsedou Bundestagu.

Ačkoliv na to měl formální nárok, nepodařilo se mu získat pro svou nevyjasněnou spolupráci s východoněmeckou STASI toto postavení a nakonec po vleklých půlročních jednáních na tuto funkci rezignoval. Bisky obdobně jako Lafontaine se narodil v západní Německu, ale jako osmnáctiletý odešel do tehdejší NDR, kde vystudoval několik univerzit a do roku 1990 byl rektorem vysoké školy pro film a televizi v Postupimi.

Od roku 1963 byl členem komunistické SED , která se po zhroucení zdi přejmenovala na Stranu demokratického socialismu PDS. V roce 1993 se stal jejím spolkovým předsedou. Lafontaine je vystudovaný fyzik, který do sociálně demokratické strany vstoupil v roce 1966. Od roku 1979 byl členem jejího vedení a po událostech v roce 1989 varoval před "nacionálním opojením" a požadoval znovusjednocení na základech "ekonomicky kritického" odstupu. V následujícím roce se stal obětí politického atentátu, kdy byl těžce zraněn psychicky nemocnou ženou.

V roce 1995 se stal předsedou sociální demokracie a zasloužil se o její volební vítězství v roce 1998. Sedm let poté na základě neutuchajících sporů s Gerhardem Schröderem vystoupil ze sociální demokracie a vstoupil do volební alternativy WASG, za kterou byl zvolen poslancem v posledních parlamentních volbách. Nyní ještě sjednocení obou stran musí podpořit jejich členové ve vnitrostranickém referendu, o čemž však po paralelních sjezdech není pochyb. Již dnes vyvolává obavy zejména u levicově orientovaných členů sociální demokracie. Šéf pracovní skupiny pro otázky zaměstnanců Schreiner upozornil, že sociální demokracie se dostává do nebezpečí, že části nespokojených skupin obyvatelstva mohou přejít ke konkurenční straně. Pokud budou nadále tak napjaté poměry v SPD vůči odborům jako nyní, hrozí jí ztráta důvěry i u středních pracovních skupin. Vzniká tak nebezpečí, že část voličů dá své hlasy nové levicové straně. Vicekancléř Franz Münterfering oznámil, že SPD se pokusí získat voliče levicové strany na svou stranu. V rozhovoru ve včerejším "Bild am Sonntag" konstatoval, že politická levice v posledních parlamentních volbách získala více hlasů než "tržní radikálové". Naším úkolem je nyní získat hlasy všech sociálně demokratických sympatizantů včetně voličů PDS. "To se nám také podaří" a vyloučil přitom spojenectví na úrovni celostátní politiky s nově vytvořenou stranou levice. Münterfering přitom označuje Lafontaina za zrádce německé sociální demokracie.