Topolánek a ODS udělali velkou chybu, že přistoupili na koaliční projekt. Taková vláda má sotva mandát pro nějaké reformy, ale i kdyby ho měla, zdravý rozum by ji měl varovat před rozporem mezi její politickou slabostí a jejími politickými ambicemi. Podle mého názoru by se současný kabinet měl soustředit na reformu volebního systému, na diskusi o tom, jak dát naší politice konečně rozměr zodpovědnosti a důvěryhodnosti, aby se stále dokola nestávalo, že naše vlády budou stát na křehké většině, nebo ani na té ne. Politika potom připomíná spíše žabomyší spor, v němž se nikdo nevyzná, žonglování s čísly, míchání programů, výsledky, jež nelze nikomu přiřknout ani vzít, prostě chaos nad chaos, přikrytý celkovou netransparentností veřejné správy, neschopností justice a policie, poslaneckými pomníčky a jejich tzv. "lidovou tvořivostí" v přilepování parazitických pozměňovacích návrhů k schvalovaným zákonům. Na Topolánkovi jako předsedovi nejsilnější strany by teď mělo být především jasné směřování ke změně volebního systému, k dohodě s ČSSD o novém politickém modelu pro moderní Česko a nikoli vytváření reforem, které mohou projít jen s podporou malých stran a dvou přeběhlíků a které zcela odmítají odbory i opozice.

Jistě, kdyby měl Topolánek silný mandát, budu držet jeho vizím palce a budu se těšit na to, jak se s jejich plody bude před příštími volbami vyrovnávat opozice. Kdyby měla ODS silný mandát, byla by si vědoma plné odpovědnosti, kterou ponese během svého volebního období, a také toho, že ČSSD ve volbách půjde o vše, čili že ČSSD vyvine jasnou konkurenční vizi a bude bojovat s nejvyšším nasazením (neomalené vřískání pana Ratha a Paroubkovo střídání kabátů žádným úsilím proti tomu nejsou!). To by nepochybně nutilo ODS k tomu, aby dala do svých reforem to nejlepší, co dokáže. Takže bychom tu měli střetnutí, které by obě strany (a nejen je! -- oběma stranám může i ve většinovém systému konkurovat Strana zelených a dost možná i jednu z nich zatlačit do kouta) motivovalo k maximálnímu výkonu ve prospěch nás občanů. Věřím, že tehdy by se opravdu začalo politicky konat a Augiášův chlév politických smluv, vazeb, tajnosti a nezodpovědnosti, který vyhovuje všem stranám, by byl vymeten.

Předčasné volby v této chvíli i o rok či o deset let později, nedojde-li ke změně volebního systému, povedou, jak tomu bylo v ČR vždycky, ke slabé vládě a ke všemu, co s tím souvisí. Paroubek, povzbuzen veřejným míněním, si je nicméně přeje. Nebojí se slabé vlády? Nebojí se toho, že nebude mít prostor pro své vize? Ano, dává tím najevo, že se chce pouze vrátit ke korytu. Politikům totiž stav hnití, kdy kontrolují toky peněz a mají přístup do tajných zákulisí, přirozeně velmi vyhovuje.