Zkušený žurnalista Jindřich Šídlo... Co by se však mělo stát, aby měl Šídlo pocit, že je vyslyšen? Třeba to, že některé již uveřejněné texty by byly vyřazeny, některé zčásti „zabíleny“? A u nových textů by se mělo dělat co? Nechat si je od Šídla nebo někoho dalšího (kým a jak vybraného) „zkontrolovat“? Mohlo by se pak v BL sdělit čtenářům, že vydání bylo překontrolováno a získalo doložku: Dekontaminováno!

Nebo by o tom mělo být z hlediska vyššího státně-mravního principu pomlčeno?

A jak by měly vypadat Britské listy? V konkrétním páně Šídlově případě třeba takto:

Jistý exponent totalitářů očernil čelného filosofa, bojovníka z disentu a kandidáta na čelný státnický post z rodové spolupráce s jinou totalitou. Tak tohle publikovat totalitářům nebudeme a pevně doufáme, že ty orgány, které mají konat, konat budou.

Mně by osobně nevadilo, a to myslím upřímně, kdyby někdo třeba i mně napsal:

Nenapravitelný levičák napsal toto a já uvádím na základě těchto zdrojů nebo na základě této argumentace, že je to naopak a sice konkrétně takto... To však pan Šídlo nechce, on by byl rád, kdyby si Jan Čulík navlékl uniformu drába a Štěpána Kotrbu volal k pořádku, patrně nejlépe za použití práva útrpného. Šídlo si prý na Britských listech trénuje svou názorovou oponenturu. To v BL dělá řada dalších lidí pravicového i levicového smýšlení. Korektně, nesou svou vlastní kůži na trh. Šídlo se dokonce podle bývalého šéfredaktora Mladé fronty Dnes Pavla Šafra cítí dokonce být „levicovým intelektuálem“... Svatá prostoto. Intelekt vypadá jinak. Zástupci orientace „pravicové intelektuální“, ač jsou při každé vhodné příležitosti šéfredaktorem Čulíkem vyzýváni, ba skoro s prosíkem vzýváni, se nechtějí připojit a nabídnout svůj názor k publikování. Strach z otevřené arény názorů svazuje jim hrdla.

Všichni ignorují tento necenzurovaný demokratický diskurs, ač ho denně čtou. Potají. Na zapřenou. Sadomasochisticky. Ba mnohdy jim vůbec nevadí, že vesele se sami krmí z cizího krmítka... Ne jednou , ale častokrát vykrádají novináři předních deníků témata z Britských listů. Dospěli dnes od měsíčního k dennímu až půldennímu skluzu. Je to nepřímé plagiátorství: necitují zdroje, které jako první vyhledaly, přeložily a přinesly českým čtenářům tu či onu zprávu. Využívají pro psaní svých vlastních článků a sestavování argumentací cizí teorie, úvahy a informace. Bez citování původního zdroje. Svou práci, za kterou jsou placeni, prostě „kreativně přepracovali“ z cizích zdrojů, v nějakém pominutí smyslů otevřených deset let nazpátek. Stačí několik dní sledovat souběžně BL a české deníky.

Nechává je to však klidnými, zřejmě si myslí, že autoři Britských listů jsou jenom nějací nostalgici po totalitě toužící a ti přece nemají všechna práva demokratických občanů, jako např. právo na etické chování vůči nim.

Nabídnu jeden možný důvod Šídlovy současné nervozity. Čtenost Hospodářských novin na internetu ve srovnání s Britskými listy. Zvláštní srovnání... Zvláště pro Hospodářské noviny s profesionálním zázemím a profesionálním rozpočtem.

data iHNed: Netmonitor, data BL: iAudit
srovnatelná hodnota: unikátní návštěvník