Úvaha o filmu českém

7. 7. 2011 / Alex Koenigsmark

Zatímco debaty o zániku literatury se objevují stále, filmu zánik nehrozí, zcela evidentně. Ačkoliv politika státu je stále stejně nekoncepční a spíše komická, natáčí se hodně a snad nikde na světě se neobjevuje tolik debutantů, jako u nás. Takže se ukazuje se film být mimořádně životaschopným žánrem.

Proč? Podívejte se na ten festival. Jsou ve skutečnosti nejméně dva v sobě. Jednu část tvoří diváci, lidé s batohy nebo kufříky, kteří se shánějí po vstupenkách a jezdí do ruských lázní kvůli filmům, druhou potom high society, glamour a celebrity a VIP, kteří jezdí do ruských lázní... protože tam byli za mimořádně výhodných podmínek pozváni. Ale nebýt těch druhých ( a našich daní :O))), kdo ví, nač by se dívali...

Možná je umění skutečně odrazem světa. Nevím. Nevím, jestli na festivalu v Cannes nebo Benátkách také probíhají golfové turnaje, kde se baví místní i nemístní podnikatelé s herci a politiky a popíjejí zadarmo ve zvláštních stanech zajímavé nápoje. Možná ano.

Náš film se skutečně v mnohém podobá našemu fotbalu a v lecčem naší politice. Podobně jako náš fotbal se i film tu a tam dopustí slušného výkonu a vyprodukuje několik výtečných jedinců, a podobně jako politika a fotbal existuje na základě zvláštních pravidel, jako kdyby žil jeden život před zrcadlem a za ním.

Jak to, že žije dva životy? Všechny fotbalové kluby jsou v dluzích, leč muži kolem nich se prohánějí v hummerech a jedí humry. Všechny politické strany taky visí, kam se podívají, ale všem jejich funkcionářům a účinkujícím okolo se vede dobře a nehubnou, mažíce si kolem hub med. Ještě žádný český film, ani ten nejúspěšnější, na sebe nevydělal. Žádný film se nevyplatil, avšak producenti mají dostihové koně, domky na Floridě a zajímavá auta, jejich družky pak, jak říkal John Lennon, mohou místo potlesku chřestit klenoty.

Technika za zrcadlem je ve všech těch skupinách podobná, jmenuje se vratný proces. Hle, Petře, potřebuji od tvé banky, firmy, fondu, dvacet milionů na film, státní fond dal devět, televize osm, já v televizi nechal jeden jako dezert a tvé manželce, bráchovi, dědečkovi či klubu nechám z těch dvaceti sedm, devět či jedenáct a budeme šťastni všichni... Totéž udělá i Martin, Richard a Karel... A tak šťastni jsou, všichni jsou zváni (nejen) na festival a jiné krásné věci a usmívají se.

Je to mnoho otázek. Jenže... Není lepší, že aspoň vznikne nějaký film, tu a tam dokonce dobrý? Že se občas hraje slušný fotbal? Jen s těmi politiky nevím. Ale snad hrají hezky golf.