Guardian: Střední Evropa míří špatným směrem

19. 7. 2017

čas čtení 4 minuty

"Nedovolte Sorosovi, aby se  smál naposledy!"



Polsko je "na cestě k autokracii", varoval koncem minulého roku  odcházející předseda nejvyššího polského ústavního soudu. Od té doby Polsko ušlo znepokojující vzdálenost: tisíce Poláků o víkendu protestovaly proti zákonným změnám, které ochromí vládu zákona tím, že dají politikům moc rozhodovat o tom, kdo bude soudcem a co bude smět dělat. Reakcí vládnoucí strany Právo a spravedlnost bylo šlápnout na plyn - její návrhy zrušit jmenování všech soudců u Nejvyššího soudu, pokud jim vláda nedovolí zůstat, mohou být schváleny během několika dní, nebo možná i jen hodin.


Ústavní soud není jen konečnou instancí pro odvolání ve všech trestních i civilních případech: rozhoduje o platnosti voleb, schvaluje finanční zprávy politických stran a rozhoduje o disciplinárním řízení proti soudcům. Toto přichází ještě nad zákony, které byly schváleny minulý týden a které poskytly parlamentu moc nad dosud nezávislou institucí, která jmenovala soudce, a ministrům pravomoc jmenovat předsedu každého soudu, který rozhoduje, kteří soudci budou zasedat v kterém případě. Už předtím vláda převzala plnou kontrolu nad ústavním soudem.

Tento vývoj je pravděpodobně dosud nejděsivějším projevem pravicového, nacionalistického, populistického neliberalismu, který zakořenil v Polsku a v Maďarsku (dalo se čekat, že strana Právo a spravedlnost začne líčit soudnictví jako zkorumpované a podlézající elitě). Mezinárodní společenství na tento vývoj dosud nereagovalo efektivně - a někteří lidé takovéto tendence dokonce podpořili. Návštěva Donalda Trumpa ve Varšavě a jeho projev, který podpořil xenofobní tendence jeho hostitelů, vyslal naprosto nesprávné signály. Mnoho lidí je přesvědčeno, že Trumpův projev povzbudil polskou vládu, aby rychle prosadila změny v soudnictví.

Obdobně, v úterý objal Benjamin Netanyahu maďarského premiéra Viktora Orbána navzdory znepokojení maďarských židů nad Orbánovou chválou pro válečného předáka Miklóse Horthyho, který kolaboroval s nacisty a poslal židy do koncentračních táborů a navzdory jeho systematické kampani proti Georgu Sorosovi (kterého Netanyahu také nemá rád). Orbán sice zopakoval, že je proti antisemitismu, Soros a ostatní však poukazují na to, že na státem financovaných billboardech, útočících na tohoto židovského finančníka proto, že kritizuje protiuprchlický postoj maďarské vlády, je jasný antisemitský tón. Izraelská vláda zakázala prohlášení od izraelského velvyslance v Budapešti, které protisorosovské plakáty odsoudilo.

Maďarsko, Polsko a Česká republika budou zřejmě čelit finančnímu postihu za to, že zabouchly své dveře před uprchlíky, v důsledku právních akcí Evropské unie, ale tyto země se cítí ospravedlněny tím, jak se politická atmosféra změnila a postavila se proti velkomyslnějšímu postoji Angely Merkelové.

Kontroverze ohledně uprchlíků odráží zásadnější hodnotový konflikt: proto útočí Budapešť proti nevládním organizacím a pokouší se uzavřít Sorosovu Středoevropskou univerzitu. V tomto smyslu je pravda, že tento personalizovaný útok není osobní: je to útok proti tomu, co pan Soros představuje.







Maďarsko dosud nedospělo tak daleko jako Polsko ochromením svého soudnictví, avšak je na stejné trajektorii: útoky proti médiím, proti univerzitám a proti kritice ze zahraničí silně připomínají Polsko.

Zatímco ostatní členské země EU vyjádřily znepokojení nad polskými protiústavními reformami, Británie prohlásila, že země mají právo "realizovat svou vlastní demokratickou agendu". Británie má vlastní agendu: chce vyvolat rozkol mezi visegrádskou čtyřkou a ostatními zeměmi Evropské unie, aby to napomohlo vyjednávání o brexitu.

Mezitím ostatní země EU, znepokojené její rostoucí křehkostí, se necítí schopny kritizovat vzbouřence, i když celá řada zemí - zejména Holandsko - zaujaly energický postoj a někteří lidé doufají, že se do čela kritiky postaví Emmanuel Macron. Belgie hovoří o omezení přístupu Polska k rozpočtu Evropské unie. Zatímco Varšava a Budapešť útočí na EU a jeho hodnoty, rády si přesto berou z Bruselu peníze.

Kompletní článek v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
12550

Diskuse

Obsah vydání | 21. 7. 2017