Vezměte si případ muže zvaného "David Blunkett". Chtěl rozšířit své už tak obrovské pravomoci tím, že bude mít právo internovat cizince, které on sám "podezřívá", že mají blíže nespecifikované styky s terorismem, chtěl suspendovat zákon habeas corpus (podle něhož nesmí být v Británii nikdo zadržován bez zahájení trestního stíhání), chtěl monitorovat internet a komunikace několika milionů občanů mobilními telefony. Blunkett tvrdil, že se Británie stane terčem teroristického útoku, jestliže bude Horní sněmovna trvat na tom, aby uvalování vazby bylo podřízeno inspekci nezávislých soudců.

Lord Ackner konstatoval v BBC, že takovéto vyhrožování rubášem je "poněkud neinteligentní přístup vůči tomu, co jsou opravdu velmi umírněné úpravy" [Blunkettova návrhu protiteroristického zákona]. Ackner je právník, bývalý člen Horní sněmovny bez jakékoliv moci kromě síly argumentů. Blunkett je britský ministr vnitra. Blunkett se ale přeměnil v údajného chudáka, když slyšel, jak ho Ackner v rozhlase kritizuje svým vysoce kultivovaným přízvukem vyšších tříd, který získal na univerzitě v Cambridgi v Clare College a u londýnských soudů.

"Jeho lordstvo se může vytahovat na nějakého dělnického chlapce ze sídliště jak chce," vykřikl Blunkett v rozhlase svým charakteristickým hlasem. "Já protestuju proti tomu, že lidi, kteří nerozumí systému, předstírají, že mu nerozumím já." Bohužel, ve čtvrtek, kdy procházel jeho návrh zákona sněmovnou, neprokázal Blunkett, že rozumí vůbec něčemu. Jeho výbuch byl skrytým výkřikem o pomoc.

Nic, ani 3000 mrtvých v New Yorku, ani válka v Afghánistánu, nedokáže přimět britské ministerstvo vnitra, aby se začalo chovat seriózně. Britská státní služba využila tisíce amerických mrtvých jako záminky k tomu, aby přistrčila na stůl poslušného ministra vnitra celou řadu nedovařených autoritářských návrhů. Horní sněmovna donutila Blunketta, aby zrušil svůj plán zavést trestný čin vyvolávání náboženské nenávisti. Argumentovala, že politika prázdných gest nemá nic společného s mimořádným zákonem proti terorismu.

Blunkett přijal svou porážku bez šarmu a vulgárním jazykem. Opoziční strany si stěžovaly na jeho způsob vyjadřování a on odpověděl: "Když mi někdo na znamení nesouhlasu prdí do ucha, mám tendenci používat své hlasivky."

Později téže noci byl Blunkett donucen ustoupit ohledně policejního monitorování internetu. Zachoval si svou hrdost tím, že tvrdil, že nijak neustoupil. "Jak jsem se snažil několikrát vysvětlovat," prohlásil, "není to možné to takhle provádět, ale paradoxně, protože to není možné dělat, není rozumné tvrdit, že to nemůžeme dělat. Proto jsem tedy ochoten přijmout změny, které navrhuje parlament."

I jestliže se vám podařilo tento výrok pochopit, jistě budete souhlasit, že Blunkett potřebuje mentorování. (...)

Dělničtí hrdinové nynější Blairovy vlády Nové Labouristické strany - jako Blunkett - nejsou členové kategorie superbohatých lidí, tedy alespoň zatím. Jejich předchůdcem je americký prezident Richard Nixon

Během celé své zločinecké kariéry nenáviděl Nixon příslušníky americké elity, onen "Ivy League Eastern Establishment". Podle všech racionálních měřítek byl představitelem establishmentu právě Nixon. Podporovaly ho velké korporace a kapsy mu naplňovali úplatky Howard Hughes, mafie, řečtí plukovníci a íránský šach. Ale Nixonova nenávist vůči elitnímu americkému establishmentu byla autentická. Naléhal na kolegy, aby si vybírali spolupracovníky "nikoliv z řad dětí elity, ale mezi lidmi, kteří se museli hodně snažit, aby udělali kariéru, jako já nebo vy." Na audiozáznamech z Bílého domu nadává Nixon na "hnusné" členu své vlády, "kteří lezou do zadku té elitě z Georgetownu". Ve svém životopise Richarda Nixona cituje Anthony Summers Andrewa Butterfielda, Nixonova poradce, který řekl: "Nixon se mě jednou zeptal: 'pozvaly mě ty svině aspoň jednou do toho jejich posranýho elitního klubu?' Třásl se při tom vzteky. Nebylo to, že by mu jen americká elita nebyla sympatická - on ji doslova nenáviděl."

Ministři nynější labouristické vlády se neodváží zrušit britské soukromé školství, ale budou útočit na Oxford a Cambridge tak, jak Nixon útočil na Harvard. Tito dělničtí chlapci mají tak úzké styky se zbrojním průmyslem a s Murdochovým [bulvárním] mediálním impériem, jaké měl Nixon s Hughes Corporation a Los Angeles Times. Vznikají u nich nyní nixonovské tendence odposlouchávat své spoluobčany bez povolení soudů, a litovat samy sebe, ale nikoliv jiné.

Proboha, pomozte ji v jejich i ve svém vlastním zájmu. Jestliže jim nemůžete věnovat peníze anebo větší množství času, tak alespoň zkuste šokovou terapii.

Až si vám bude příště Blunkett stěžovat, že se na něho vytahujete, odpovězte: Ano, vytahuju se, a je od tebe, chlapče, vlastně chytré, že sis toho dokázal i všimnout.