Za cenovou stabilitu? (Taky předvolebně? To asi hned ne!)

25. 9. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 5 minut

 

(Mnohé bývá často jinak, než bychom si rádi zvykli.) 


Pokud zrovna je ve státě relativní „cenová stabilita“, pak ovšem bývá výhodné, když zaměstnaní lidé dostanou v takovém období za svou práci – třebaže vesměs nečekaně – přidáno. Viditelně to vylepší možnost „více si dovolit“ s vlastními výdaji. Bezděčně vzrostou možnosti spotřeby. A tím také automaticky vzroste poptávka po zboží a požadavky na výrobu. Nemusí potom být od toho daleko k vyhlídce na povzbudivé investice. Je tu „konjunktura“, že?

 

Ne že by to takto všude a vždycky fungovalo napořád (ne-li pohádkově: „na věčné časy“). Skoro vždycky na druhé straně, která se nehledaně a nezvaně objeví, najednou tu máme nějaký zádrhel; a když už je jeden tu, stěží zůstává osiřele jeden a sám. Když nečekaně vzroste poptávka, protože nabídka se „jaksi nějak“ musela pozdržet, ta nabídka se může sice nějak ospravedlnitelně omluvit, ale taky hnedle nemůže poněkud nezvýšit nabídnutou cenu. Čím déle takový – ne zrovna pro spotřebitele všeho druhu příjemný – stav trvá, tím přirozeněji cenová nabídka popolézá směrem nahoru; nejdříve v klíčových místech toho nabídkového „zadrhnutí“, a potom málem samovolně i jinde. Ceny zboží se snadno vymknou ze svých vzájemných poměrů, a to i z těch nedávno ještě peněženkami odchytitelných, ale časem majících již pro zvyšující se nároky na peněžní úhradu rostoucí záduchu. Ne že by pak někdo spěchal zvyšovat mzdy a platy. I kdyby se k tomu nakonec odpovídající státní a vládní orgány nakonec váhavě odhodlaly. Když i odbyt zboží vázne… ne že by jeho cena šla vstřícně dolů. Kupní síla obyvatelstva postupně (a neodvratně) klesá. Hrozí pak inflace a celkový bankrot (nejen „finanční“ krize)…

Pokud ovšem žije stát (a jeho vláda) nemálo na dluh, je tu otázka, KDO a JAK (a KDY) to nakonec splatí. O tom se v ČR zatím valně nemluví, ani moc nepíše. (Ačkoliv víme, že se nám zdraží nejen dodávka energií také v rodinách,,,)

Říci teď, že zřejmě bude ČR letošní podzim a zimu v platbách (i jinak) hůř zvládat, než tomu bylo loni, nevypadá nikterak povzbudivě. Dokonce by se to mohlo kvalifikovat taky jako „poplašná zpráva“. Navíc nemůžeme předem tušit ani to, do jaké míry třeba bude překlenut stávající nedostatek čipů, aby z toho nebyla opakující se potíž (nejen pro automobilku ŠKODA Auto); ani zatím nemůžeme vědět, jaké další komplikace do naší zdravotní statistiky nám nastaví mezi námi stále zhoubně nastražený koronavirus (především možnými svými dalšími modifikacemi); o rozmanitých plánech na novou či další těžbu ropy nebo uhlí teď nemluvě (je to nejen o skleníkových plynech nebo o cenách za produkty či služby; aniž by se jednalo jen o polský uhelný důl Turów).

Uvědomili jsme si, že někde zcela jinde je naše zítřejší „kapsa“ poplatníka, a někde opět jinde naše předpoklady vybrat si z politického jídelníčku optimální směr či uskupení, jemuž bychom dali svůj hlas? (Ne že bychom se vyhnuli volebnímu aktu a zůstali doma!)

I když ty předvolební aktivity bývají dost podobné jakýmsi zvláštním „řečnickým cvičením“, než aby se takto mohlo spolehlivě jednat o směrodatnou volbu optimálního reprezentanta politiky na příští volení období (přitom na specifické funkce)… (A i když bychom si měli nějak „spočítat“, zda již dřív si ta či ona politická reprezentace zasloužila naši důvěru; a že je to pozitivní vklad i v čase vpřed. Pouhá „hesla“ na papíře či sugestivně proslovená jejich gestikulace přece automaticky nejsou vysvědčením kvality?)

Nejde taky zhusta jen o to, co je, či není doma denně na talíři! Nemálo důležité je taky kulturně-politické, sociální a etické směřování toho našeho poměrně malého státu; včetně rámce, v němž se má účinně rozvíjet. I když může být nejednou diskutabilní, co, jak a proč zřejmě hlásá Evropská unie (a KDO a JAK to pak interpretuje „doma“). Výrazy, které přitom uplatňujeme, nejsou automaticky vybaveny jednoznačnými významy. „Migrant“ není automaticky „uprchlík“ (před válkou či hladem). Stěží je představitelné, že mohou existovat nelegální instituce, které na relativní bídě spoluobčanů mohou materiálně parazitovat. Jak to, že svět nedokáže žít bez korupce nebo že jí dosud nedokáže účinně čelit? (Též na tomto sociálně-etickém a kulturně-politickém problému lze rovněž rozmanitě parazitovat.)

((Možná přihlédněme též k textu před měsícem v BL ze 27. 8. 2021: Jsme již naladěni k parlamentním volbám v ČR 2021?; anebo v BL z 20. 9. 2021: Covid-19, klimatické změny, anebo ještě něco dalšího „do vínku dění“?))


-1
Vytisknout
1388

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2021