Její kariéra trvala více než pět desetiletí a během ní dosáhla mnoha „poprvé“. Byla první ženou, která spolumoderovala ranní zpravodajskou show (Today na NBC TV) a také první ženou, která spolumoderovala večerní zprávy na hlavní televizní stanici (ABC Evening News). V rozhovorech se jí podařilo získat přístup k nejvýznamnějším osobnostem světa, od prezidentů a světových lídrů po celebrity a kontroverzní postavy. 

V roce 1997 vytvořila pořad The View. Ačkoli se složení panelu v průběhu let měnilo, základní premisa zůstává: u stolu sedí silné osobnosti, které se nebojí vyjádřit své (často protichůdné) názory. Vedle Barbary Walters se u stolu stále sedí ikony jako Whoopi Goldberg (známá herečka a komička), Joy Behar (komička s ostrým jazykem a liberálními názory), Sunny Hostin (právnička a komentátorka s hlubokým vhledem do právních a sociálních otázek), Sara Haines (moderátorka), Ana Navarro (Republikánka, která často kritizuje svou vlastní stranu) nebo Alyssa Farah Griffin (další republikánka, pracovala pro Trumpa).

V době, kdy je sázka nemilosrdně vysoká a americké demokratické normy se otřásají pod navrátivším se autoritářem, slyšíme, že je třeba zmírnit komentáře. Výzva, byť zahalená do slušnosti korporátní diplomacie, je jasná: méně faktů, více celebrit; méně svědomí, více pohodlí pro diváka. Nesmíme se nechat zmást. „Doporučení“ od prezidenta ABC News Almina Karamehmedoviće či generálního ředitele Disney Boba Igera nejsou nevinná. Jsou to příkazy zahalené do eufemismů. Nejde o dialog, ale o očekávání. Nejde o diskusi, ale o tlak.

Zdůvodnění? Prý klesající sledovanost. Únava publika. Nervozita inzerentů. A přece čísla jejich tvrzení popírají.   The View je nadále nejsledovanějším denním diskusním pořadem v USA. Ne publikum, ale politické zastrašování děsí tyto manažery. 

Donald Trump, dnes nejen politik, ale i mstivá právní síla s přáteli ve vysokých funkcích, přinutil firmu Disney vyplatit 16 milionů dolarů výměnou za ticho. Iger, kdysi vnímaný jako vizionář, se změnil v odstrašující případ korporátní zbabělosti. Šekem utlumil pravdu a otevřel dveře cenzuře. Je to tragické, že tato autocenzura přichází z rukou společnosti, která kdysi vyprávěla dětem příběhy o odvaze, spravedlnosti a morální síle. Dnes se sama stává pohádkou - iluzí neutrality ve chvíli, kdy je zapotřebí rozhodnosti.

The View je přece názorový pořad. Je to emoce. Je to v nejlepší americké tradici nesouhlasný hlas v čase konformity. První dodatek Americké ústavy chrání právě takovou řeč - ne tu, s níž každý souhlasí, ale tu, která dráždí. Tyto ženy nejsou radikálky: jsou realistky v době šílenství.

Skutečné nebezpečí zde není zábavní směrnice. Je to systémová trhlina. Když se média začnou podřizovat moci namísto toho, aby ji kontrolovala, neohrožují jen svůj pořad - ohrožují celý demokratický řád.

Disney a ABC, pokud nejsou ochotné stát za těmi, kdo mluví pravdu k moci, brzy zjistí, že moc nemá zájem o ty, kteří jen šeptají.