Channel 4 News: Jak Izraelci bourají beduínské vesnice, na Západním břehu i v Izraeli
27. 6. 2025
čas čtení
9 minut
Toto je příběh
dvou beduínských vesničanů, kteří od sebe žijí 30 km. Jeden na Západním
břehu, druhý v Izraeli. Tři roky jsme zaznamenávali demolice a
dokumentovali utrpení.
V liště vpravo dole je možno v Settings nastavit české titulky. Kompletní český překlad je také níže:
Toto je příběh
dvou beduínských vesničanů, kteří od sebe žijí 30 km. Jeden na Západním
břehu, druhý v Izraeli. Tři roky jsme zaznamenávali demolice a
dokumentovali utrpení. Něco, co nám IDF někdy nechtěla dovolit natáčet.
Izraelský voják: „Budu počítat do tří. Raz...“
Na frontové linii jsou lidé vyháněni ze svých domovů buldozery a militantními osadníky.
Začínáme na Západním břehu v roce 2022, ve vesnici Kalletal Daba. Jabber de Babsy a jeho přátelé čekají v mučivém napětí. Izraelský nejvyšší soud právě rozhodl, že jejich vesnice musí být zbourána, aby uvolnila místo pro vojenské cvičiště. Místní aktivisté nyní tráví každou noc čekáním na buldozery. Den za dnem se blíží vysídlení. Aby se ochránil, stěhuje Jabber svou rodinu do jeskyně, kde před ním žili jeho předkové.
„Život je úplně jiný, když máte jen jeden vchod, jen dveře bez dalšího větrání. Upřímně řečeno, může to na vás mít vliv. Můžete mít pocit, že se duxíte."
Dusno se tu šíří pomalu, ale všichni vědí, že se blíží. Měsíce ubíhají. 7. října dojde k zvěrstvu. Poté se demolice arabských vesnic na Západním břehu rozjede na plné obrátky a nakonec, v únoru tohoto roku, Izraelci zničí polovinu vesnice. O tři měsíce později zbourají buldozery zbytek. 90 lidí zůstalo bez domova. Většina z nich pokračuje v životě v troskách svých domů. Mezi nimi i Jabbar de Babsy.
„A podívejte, tahle jeskyně je asi o 200 let starší než stát Izrael. Ale ať dělají, co dělají, my nakonec vytrváme.“
Její obyvatelé patří k 200 000 beduínů, kteří žijí v izraelské poušti Negev. Jsou to muslimové, etnicky Arabové. Ale jsou také občané Izraele. A teď mohou jen přihlížet, jak stát ničí jejich domovy. Jakmile buldozery dokončí práci, následujeme beduíny, kteří se jdou podívat, co zbylo z jejich domovů.
To je naše kočka.“
Domácí život ve všech jeho podobách byl zničen. Jeden z obyvatel, Ishmael Walid, marně hledal něco, co by se dalo z jeho domu zachránit.
„Všechno zbourali. Vynesli jsme si věci, ale stejně to zničili.“
Své obydlí rozebral před třemi dny. Bylo mu řečeno, že pokud to udělá sám, dostane nové místo k bydlení a jeho věci budou zachráněny.
„Zatím nám nic nedali. Nic jsme nedostali. Bylo to zbytečné. Je to ještě horší než katastrofa v roce 1948.“
Beduíni nemají kde bydlet, a tak jim nezbývá než začít znovu stavět.
„Nemám žádnou moc. Jsem považován za nejnižšího člověka. Neříkám, že jsem výjimečný, ale jsem na samém dně potravinového řetězce, na samém dně potravinového řetězce.“
Pod vedením izraelské krajní pravice a ministra pro národní bezpečnost Itamara Ben Gvira byly zničeny tisíce beduínských domů. Nic nedokáže zastavit buldozery, ani prosby k vyšší moci. Ani to, že jste voják izraelské armády.
Loni se Ibrahim vrátil z bojů v Gaze a zjistil, že na jeho dům ve vesnici Ummah byl vydán příkaz k demolici.
„Jsou to beduíni, kteří bojují v izraelské armádě. Měli byste respektovat lidi, kteří se přihlásili do našich bojových jednotek. Je škoda, že náš lid dal zemi tolik a že milujeme tuto zemi, milujeme vlast. Neměli jsme žádné problémy. Je škoda, že se nám to stalo. Že jsou naše domy zničeny a my nemáme nic.“
Vláda tvrdí, že se jedná o nelegální osady, které nespadají do oficiálních plánovacích zón, a odmítá je oficiálně uznat. Po staletích života v poušti jsou tedy nuceni se přestěhovat do jedné z řady měst určených výhradně pro Araby. Zároveň jsou však do pouště zváni židovští osadníci. Toto je osada Mets Nathan. Ptáme se místního starosty, proč tu je.
Do této komunity jsou však zváni pouze určití občané.
„Toto je zvláštní místo. Je určeno pouze pro ortodoxní rodiny.“
V některých částech Negevu se doslova staví osady pouze pro židy na místě zbořených beduínských osad. Jako tady v Umm Al Haram. Pokud vám nahrazování Arabů izraelskými osadníky připadá povědomé, je to proto, že tomu tak je. Jsme zpět na Západním břehu v kavárně s výhledem na zbořenou beduínskou vesnici Kalat El Daba. V této izraelské osadě nejsou žádné buldozery, jen růže a čínské čajové šálky. Jsme tu, abychom se setkali s Arielem Lambertem. Do této oblasti se přestěhoval po útocích ze 7. října. Říká, že osadníci jsou potřební, aby se to neopakovalo.
Je to zdvořilá tvář osadnického hnutí.
Chystáme se setkat s těmi, kteří mají zakryté tváře. Vracíme se k ruinám Khalid Al Daba a následujeme konvoj vojáků IDF. Ozbrojení osadníci zaútočili na vesnici, ale vyslýchán je Jabber.
„Mám strach, že ho zatknou. Má dva malé syny. A podívejte, všechno zničili. Nevím, kde dneska budou spát.“
Jabber je zatčen a jeho syn může jen přihlížet.
„Tati, vrať se!“
„Neplač. Teď je s nimi. Neboj se.“
Z dálky vidíme, že někdo je zraněný. Je to Jabbarův bratr, který je v bezvědomí poté, co ho někdo udeřil do hlavy kovovou tyčí. Chceme se přiblížit, ale vojáci nám to nedovolí. Pak k vesnici běží osadník s něčím v ruce.
Vojáci nereagují, ale my ho sledujeme. Když se blíží k tomu, co zbylo z vesnice, lidé se krčí. Ale když si všimne kamer, schová předmět do rukávu a odchází. Jabbarův bratr je odvezen do nemocnice. Osadníci, kteří ho napadli, se smísili s vojáky. Ti pak obrátí pozornost na nás. Pamatujte, že tato oblast byla vyhlášena vojenskou palebnou zónou a my tu nemáme co dělat. Tady. Ačkoli to zřejmě neplatí pro osadníky.
Byli jsme krátce zadrženi a bylo nám řečeno, abychom přestali natáčet. Jabber je propuštěn následujícího rána, ale jeho bratr je stále v nemocnici. Stěny se doslova uzavírají kolem těchto beduínských mužů, takže vedle zničených domů a pohmožděných těl jsou postaveny nové stany.
„Má zlomeninu lebky, zlomený nos a zlomenou ruku. Kromě přímého zranění jen centimetr od oka.
Ať už na Západním břehu nebo v Izraeli, scénář je stejný. Nahrazování obyvatelstva pomocí
plánovacích zákonů, buldozerů a osadníků. Vytváření hierarchie domů, dvou různých vrstev obyvatelstva.
239
Diskuse