Nemocné děti v Gaze čekají v mučivém vakuu na lékařskou evakuaci
13. 8. 2025
Pro některé je jedinou nadějí léčba v zahraničí, ale ne všechny přežijí dlouhé a zoufalé čekání na souhlas Izraele
Abdel Karim Wahdan už nemá sílu mluvit. Když přijdou návštěvníci, osmiletý chlapec předstírá, že spí, aby se na něj nikdo nedíval. Mezi častými dialýzami pláče. Bolí ho kosti, říká.
Abdel Karim umírá. Jeho smrti by se dalo předejít, ale protože žije v Gaze, nemá přístup k léčbě, která by mu zachránila život. To, co začalo jako akutní selhání ledvin, je nyní chronické: jeho malé tělíčko začalo otékat a dny tráví mezi nemocničními lůžky a injekcemi, které nesnáší.
„Můj syn velmi trpí. Nemocnice se stala jeho domovem. Lékaři jsou bezmocní a já můžu jen přihlížet a modlit se,“ řekla jeho matka Najwa Wahdan.
S postupujícím onemocněním byla Abdel Karimovi diagnostikována také podvýživa, protože z trhů v Gaze začaly mizet potraviny. Jeho jedinou nadějí je evakuace z Gazy, aby mohl podstoupit léčbu v zahraničí. Wahdan podala žádost o lékařské doporučení před čtyřmi měsíci, ale stále čeká.
Abdel Karim je jedním z tisíců lidí v Gaze, kteří čekají na léčbu v zahraničí. Získání souhlasu k evakuaci z lékařských důvodů je dlouhý a náročný proces, který může trvat i několik let. Zahir al-Wehadi, vedoucí informačního oddělení ministerstva zdravotnictví v Gaze, řekl: „Máme více než 16 000 pacientů [v Gaze], kteří potřebují léčbu v zahraničí. Již jsme ztratili více než 600 pacientů, kteří zemřeli, zatímco čekali na odjezd.“
Desítky tisíc lidí v Gaze byly zraněny izraelskými útoky a střelbou během posledních 22 měsíců války, která si vyžádala více než 61 000 životů. Na území se šíří nemoci a epidemie, z nichž většina se v Gaze před válkou nevyskytovala, protože se hromadí odpadky a lidé žijí v přeplněných podmínkách s omezeným přístupem k čisté vodě a hygienickým potřebám.
Opakované izraelské útoky na nemocnice v Gaze a izraelská blokáda základních potřeb na území zdevastovaly zdravotnictví. Lékaři v Gaze říkají, že často nemají prostředky k léčbě pacientů. V takových případech vystavují pacientům doporučení k evakuaci do zahraničí.
Izrael kontroluje, kdo vstupuje do Gazy a kdo ji opouští. Lidé, kteří potřebují lékařské ošetření v zahraničí, musí mít výstup schválený Cogat, izraelskou vojenskou agenturou odpovědnou za humanitární záležitosti Palestinců. V prosinci Světová zdravotnická organizace uvedla, že tempo evakuace pacientů z Gazy je tak pomalé, že vyřízení všech případů potrvá pět až deset let. Agentura Cogat byla požádána o vyjádření.
Čekání na evakuaci je mučivé. Pacienti a jejich rodiny nemají možnost proces urychlit a mohou jen doufat, že povolení přijde dříve, než nastane smrt.
Během dlouhého čekání se fyzický a duševní stav Abdela Karima zhoršil. Ztratil schopnost chodit a když mu příliš klesne krevní tlak, dočasně oslepne a má záchvaty.
„Na Abdelu Karimovi jsem nejvíc milovala jeho klid; nikdy nedělal potíže jako ostatní děti,“ řekla jeho matka. „Miloval studium arabštiny a angličtiny. Kdysi chtěl být lékařem.“
Měsíce nemoci však na kdysi šťastném dítěti zanechaly stopy. „Poslední tři měsíce je uzavřený, podrážděný, často křičí a s nikým nemluví – to není ten klidný syn, kterého jsem znala,“ řekla Wahdan.
Mnoho dětí zemřelo při čekání na schválení evakuace.
Amina al-Jourani se příliš neznepokojila, když v lednu 2024 přišel její patnáctiletý syn Nidal domů se zraněnou nohou. Izrael bombardoval nedaleký dům a Nidal se vydal na místo, aby na svém kole pomohl odvézt zraněné do nemocnice. Když se vrátil domů, měl na noze malou ránu.
„Zpočátku jsme tomu nevěnovali velkou pozornost. Vypadalo to jako jednoduchá, obyčejná rána,“ řekla Jourani. V následujících dnech však Nidal dostal horečku. Začal hubnout a kůže se mu pokryla červenými skvrnami.
Trvalo rok a půl, než lékaři schválili žádost o převoz Nidala do zahraničí, protože jeho stav, i když přetrvával, nezdál se být život ohrožující. Nemocnice, ve které byl hospitalizován, Evropská nemocnice, byla bombardována a on byl poslán domů. Horečka mu stoupla a noha zmodrala. Nidal byl převezen do jiné nemocnice, kde mu diagnostikovali selhání ledvin. Zemřel o dva dny později, 2. června 2025.
Lékaři tvrdí, že není možné zvládnout tak velký počet případů, zejména proto, že se humanitární situace zhoršila od března, kdy Izrael zavedl tvrdou blokádu pomoci do Gazy. Humanitární organizace tvrdí, že se v Gaze odehrává nejhorší scénář hladomoru. Izrael popírá, že by v Gaze panovala hladomorna, a viní OSN z nedostatečné distribuce pomoci – což humanitární organizace jednotně odmítají.
Ragheb Warsh Agha, vedoucí gastroenterologického oddělení dětské nemocnice al-Rantisi, řekl: „Mnoho dětí umírá kvůli nedostatku zdrojů nebo kvůli tomu, že se nereaguje na žádosti o převoz. V mnoha případech je léčba dítěte jednoduchá – například potřebujeme základní léky, specifickou léčbu, která není k dispozici, nebo provést testy, na které nemáme potřebné vybavení.“
Agha uvedl, že v přeplněné nemocnici často museli umístit tři děti do jedné postele, což podporovalo šíření nemocí. Hladomor v Gaze také znamená, že se nemoci šíří snadněji. Nedostatek jídla oslabuje imunitní systém lidí a zvyšuje jejich náchylnost k nemocem. Bez jídla je zotavení obtížnější.
Pro rodiče, kteří čekají, až jim byrokratický aparát vydá papírek, který znamená život pro jejich děti, je bezmocnost mučivá.
Jourani řekla: „V nejhorší fázi nemoci mi Nidal dal 100 šekelů, které si našetřil, a řekl mi: ‚Mami, schovej mi to, abych si mohl koupit spoustu sladkostí, čokolády a svačinek, až se otevře [hraniční] přechod.‘“
Dva a půl měsíce po Nidalově smrti dostala jeho matka zprávu: jeho žádost o evakuaci byla schválena.
Diskuse