Jak německá média pomohla připravit půdu pro vraždu novinářů v Gaze

14. 8. 2025

 

Poslední vlna otřásla světem: v tiskovém stanu v Gaze bylo zavražděno pět novinářů Al Jazeery, mezi nimi Anas al-Sharif, jehož tvář byla známá každému, kdo pozorně sledoval dění v Gaze. OSN i Výbor na ochranu novinářů (CPJ) varovaly, že al-Sharifův život je v nebezpečí. O několik týdnů později byl mrtev.

Mezitím se stále více lidí shoduje na tom, že Gaza je místem genocidy vysílané živě. Přesto v Německu – zemi, která se pyšní tím, že se poučila ze své genocidní historie – některé z nejvlivnějších mediálních institucí přispěly k tomu, že Izrael mohl jednat tak, jak jednal. Někteří němečtí novináři dokonce ospravedlnili zabíjení svých palestinských kolegů.

Nejjasnějším příkladem je Axel Springer, největší evropský vydavatel a majitel listu Bild, největšího německého deníku. Několik hodin poté, co se zpráva o zabití al-Sharifa dostala na veřejnost, Bild otiskl jeho fotografii pod titulkem: „Terorista převlečený za novináře zabit v Gaze“ (který byl později změněn na „Zabitý novinář byl údajně terorista“). Nechte to na sebe působit.

Asi týden předtím Bild otiskl další článek: „Fotograf z Gazy inscenuje propagandu Hamásu.“ Článek se zaměřil na palestinského fotografa Anase Zayeda Fteihu a obvinil ho, že inscenuje fotografie hladovějících Palestinců v rámci kampaně Hamásu, a to navzdory důkazům, že lidé na fotografiích skutečně hladověli a čekali na jídlo. V článku byl Fteihův titul novinář uveden v uvozovkách, což naznačovalo, že není skutečným novinářem a že fotografie hladovějících lidí jsou přehnanými výmysly.

Článek Bild – spolu s podobným článkem v liberálním deníku Süddeutsche Zeitung (SZ) – byl rychle rozšířen na X izraelským ministerstvem zahraničí, které jej citovalo jako důkaz, že Hamas manipuluje světovým veřejným míněním. Fteiha byl označen za „nenávidícího Izrael a židy“ ve službách Hamásu. Gaza Humanitarian Foundation se rychle přidala, spolu s pravicovými influencery.

V tomto případě se německá média stala přímým kanálem pro izraelské argumenty, které byly rychle recyklovány na mezinárodní scéně a přebaleny jako „důkazy“. Fteiha na to reagoval slovy: „Já utrpení nevytvářím. Já ho dokumentuji.“ Nazvat jeho práci „propagandou Hamásu“ je podle něj „zločinem proti samotnému tisku“.

Jen několik dní před zveřejněním článků v Bild a SZ vydalo jedno z největších německých novinářských sdružení, Deutscher Journalisten-Verband (DJV), prohlášení varující před „manipulací“ v tiskové fotografii. Zpochybnilo zejména snímky vyhublých dětí v Gaze a tvrdilo, že jejich stav „zjevně nelze přičítat hladomoru v Gaze“. DJV k tomuto tvrzení nepředložilo žádné důkazy – hlavně proto, že žádné takové důkazy neexistují.

V reakci na negativní ohlasy na internetu asociace citovala červencový článek z Frankfurter Allgemeine Zeitung, jehož autor spekuloval, zda jsou snímky vyhublých dětí skutečně výsledkem hladomoru, nebo spíše již existujících onemocnění, jako je cystická fibróza. Článek naznačoval, že publikace, které tyto fotografie zveřejnily bez dalších podrobností, byly buď nedbalé, nebo manipulativní. Opomenuta byla skutečnost, že hlad a již existující zdravotní problémy nelze jasně oddělit a že žádný již existující zdravotní problém sám o sobě nemůže způsobit tak extrémní vyhublost.

Zaujatost není v německých médiích nic nového. Ve firmě Axel Springer je podpora existence státu Izrael na druhém místě v seznamu základních principů společnosti, tzv. essentials. V září loňského roku Bild pomohl zmařit jednání o příměří zveřejněním „exkluzivní“ zprávy – výňatků ze strategie Hamásu, které Bild získal od spolupracovníků Benjamina Netanjahua. Bild v ní tvrdil, že Hamás „neusiluje o rychlé ukončení války“, čímž Netanjahua elegantně zbavil jakékoli odpovědnosti za tehdejší krach jednání. (V reakci na dotazy týkající se tohoto článku mluvčí Bildu sdělil magazínu +972, že se společnost k svým zdrojům nevyjadřuje.)

Jak se ukázalo, dokument Hamásu byl Bildem značně zkreslen. Načasování nemohlo Netanjahuovi lépe vyjít: článek vyšel v době, kdy jeho pozici tížily masové protesty. Krátce po zveřejnění článku Bildu ho Netanjahu citoval na zasedání vlády, aby demonstranty vykreslil jako loutky Hamásu. Článek Bild zůstává online, bez oprav. 

Problém však sahá daleko za Bild a Axela Springera. V tradičních německých médiích je selhání v poskytování fakticky podloženého a vyváženého zpravodajství o Izraeli a Palestině dalekosáhlé – a po útocích ze 7. října se stalo zjevným. Vymyšlená tvrzení, jako například že Hamás popravil 40 dětí, spolu s dalšími záměrnými dezinformacemi, zůstávají neopravena.

Média napříč politickým spektrem v Německu běžně opomíjejí historický kontext, palestinské oběti prezentují v pasivním, depolitizovaném světle a projevují téměř slepou důvěru v „ověření“ od izraelské armády – přičemž ignorují dobře zdokumentované případy dezinformací ze strany izraelských státních zdrojů. V lednu otiskl údajně levicový deník Die Tageszeitung článek s titulkem: „Mohou být novináři teroristé?“ Článek čtyřikrát citoval izraelskou armádu, ale ani jednou nezazněl názor žádného novináře z Gazy.

V německých médiích přispívají takové narativy k diskreditaci palestinských novinářů a v nejhorším případě poskytují Izraeli hotové ospravedlnění pro jejich pronásledování.

Slib Německa „nikdy více“ by měl mít váhu vzhledem k jeho hluboce genocidní historii. Zní však prázdně, když dominantní média této země praní nebo šíří propagandu, která legitimizuje masové zabíjení v Gaze. To není žurnalistika ve službách pravdy – je to žurnalistika ve službách násilí. Prolomení tohoto cyklu by vyžadovalo vážné zúčtování s redakční kulturou a politickou loajalitou, které umožnily, aby byla německá žurnalistika takto zneužita.