Spis dále prorokuje, že během dvaceti let bude americká civilizace smetena, nezůstane než vůně melasy a několik málo nepřeložených ústavních dodatků.

Prezidentovy písařky vyjmenovávají široké spektrum národních hrozeb:

• Kongres Unie je obviněn, že „řeší hlouposti místo toho, aby mi tleskal“,

• migranti z odlehlých Západních Teritorií, kteří „divně mluví, nepředvídatelně volí a odmítají nosit moje čepice“,

• údajná „cenzura svobody projevu“, o níž se experti domnívají, že jde o narážku na senátory, kteří neaplaudovali dost nadšeně,

• a také „prudký úbytek porodnosti mezi řádnými vlastenci“, což je výtka zvláště pikantní, uvážíme-li, že prezident Trumpet zplodil sám dostatek potomstva na založení menšího městečka.

Spis dokonce varuje před tajným plánem elit nahradit ušlechtilý, pšenicí živený americký lid podezřelým přívalem obyvatel z Ohia, Kalifornie a jiných prapodivných končin.

Prezident ve spisu žehná „vlasteneckým proudům“ v jednotlivých státech, které podle slov dokumentu usilují o „oživení národního ducha, identity a správného způsobu mazání kukuřice máslem“.

Pozorovatelé se domnívají, že má na mysli rostoucí politické spolky, jejichž program spočívá zejména v obviňování novousedlíků, starousedlíků, novinářů, meteorologů a někdy i samotné střídavé oblačnosti.

Reakce Federální exekutivy byla napjatě očekávána, až přišlo lakonické prohlášení: “O existenci spisu víme, ale byl strašně dlouhý – měl celých 33 stran, z nichž polovina byly kresby.”

V části věnované zahraničí se strategie zmiňuje také o probíhajícím konfliktu mezi Ruskem a královstvím Ukrajiny, avšak diplomaticky jej nazývá pouze „válkou ukrajinskou“, což způsobilo jisté rozladění mezi těmi, kdož by v textu raději viděli pojmenování agresora, aspoň pro účetní účely.

Trumpet zároveň vyzývá k rychlému ukončení války ve jménu „strategické stability“, nejlépe formou dohody, v níž obě strany odevzdají vše a Amerika triumfálně zvítězí.

V závěru dokument brojí proti neustálému rozšiřování záhadné atlantické aliance, zvané NATO, byť drtivá část obyvatelstva netuší, kde se toto tajemné seskupení nachází, a někteří pochybují, zda Atlantik skutečně existuje.

A tak stojí Amerika v tomto neklidném čase:
Sama sobě hrozbou, jinde nepochopena a vedená mužem, jehož ruka na brku se nikdy nezachvěje – byť se občas zachvěje celá země.