Andrewa a jeho bratra Tristana zatkli v Miami na základě zapečetěného amerického zatykače. Británie žádá jejich vydání. Tamní prokuratura proti nim oznámila 38 nových obvinění, která zahrnují znásilnění, napadení a obchodování za účelem sexuálního vykořisťování. Spolu s dřívějšími případy nyní čelí v Británii celkem 59 obviněním týkajícím se sedmi údajných obětí. Bratři všechna obvinění odmítají. O vině musí rozhodnout soud.

A tak alfa samec, který léta učil chlapce, že muž nesmí před nikým sklonit hlavu, sklonil hlavu, aby mohl nastoupit do policejního vozu. 

Tateovi vybudovali celé impérium na obrazech. Doutník. Lamborghini. Polonahá žena. Soukromé letadlo. Brada vystrčená dopředu jako nárazník. Muž, který nikdy nepochybuje, protože pochybnost je podle něj ženská nemoc. A teď pouta.

Pouta jsou velmi nepříjemný módní doplněk. Nedají se sladit se zlatými hodinkami. Nelze je ukázat jako symbol úspěchu, i když se o to Tateovi stoupenci jistě pokusí. Na internetu totiž neexistuje ponížení, které by šikovný obchodník nedokázal prodat jako vítězství.

Zatčení se tedy brzy změní v další kapitolu legendy. Řeknou, že se ho systém bojí. Že Matrix zaútočil. Že ženský svět vytáhl poslední zbraň proti poslednímu skutečnému muži. Matrix je v Tateově podání podivuhodná instituce. Ovládá vlády, policii, soudy, banky, školy, noviny i ženy, ale celé dny nemá nic důležitějšího na práci než pronásledovat bývalého kickboxera, který prodává puberťákům návody, jak se stát milionářem.

Každý mesiáš potřebuje Řím. Každý podvodník potřebuje spiknutí. Bez spiknutí by musel vysvětlit výsledky. Tate totiž neprodává mužnost. Mužnost je pouze obal. Prodává alibi.

Mladý muž nemá peníze. Nemá přítelkyni. Bojí se budoucnosti. Sedí sám v pokoji a sleduje jiné lidi, jak údajně žijí. Vidí krásná těla, drahé domy, dovolené, úspěch, sex, všechno to naleštěné digitální štěstí, které existuje především proto, aby se ostatní cítili mizerně.

Přichází Andrew Tate a říká mu: „Nejsi nešťastný proto, že život je těžký. Nejsi sám proto, že se neumíš přiblížit druhému člověku. Nejsi neúspěšný proto, že jsi nic nevytvořil. Jsi obětí."

Obětí žen. Obětí feminismu. Obětí slabých mužů. Obětí společnosti, která se spikla, aby zabránila tvé velikosti. Jaká úleva!

Nemusíš se změnit. Nemusíš se učit. Nemusíš naslouchat. Nemusíš se ptát, proč od tebe lidé odcházejí. Nemusíš připustit, že žena má právo tě odmítnout a že odmítnutí není státní převrat. Stačí se rozzlobit.

Vztek je nejlevnější náhražka osobnosti. Člověk nemusí nic umět, aby byl naštvaný. Nemusí ani rozumět tomu, proti čemu bojuje. Stačí, že křičí dost hlasitě a že vedle něj křičí další. Z osamělosti se stává hnutí. Z frustrace filozofie. Z neschopnosti navázat vztah válka za záchranu západní civilizace. A z holohlavého muže v drahé košili Sókratés s doutníkem.

Tate svým klientům neslibuje, že budou lepšími muži. Slibuje jim, že už lepší jsou. Svět to pouze odmítá uznat. To je tajemství každého populismu. Populista nikdy neřekne člověku: „Něco děláš špatně." Řekne mu: „Jsi dokonalý a někdo tě okradl." Politik ukáže na migranta. Náboženský fanatik na bezvěrce. Tate ukáže na ženu. Mechanismus je stejný. Nejprve vytvořit zranění. Potom ukázat viníka. Nakonec nabídnout vůdce, který prý obnoví přirozený řád.

Přirozený řád ovšem znamená, že vůdce má peníze a ty mu je posíláš. Tateův boj proti systému je předplacená služba. Je to vzpoura s měsíčním poplatkem. Muž se má osvobodit od Matrix tím, že zadá číslo platební karty. Má přestat poslouchat společnost a začít poslouchat Andrewa. Má se stát nezávislým tím, že bude opakovat jeho věty, nosit jeho názory a přivádět další platící muže.

Je to sekta bez chrámu, protože chrám má dnes každý v kapse. Její svaté obrázky jsou automobily. Její liturgií jsou podcasty. Jejím rájem je hotelový pokoj v Dubaji, kde nikdo neví, kdo skutečně zaplatil účet. A jejím ďáblem je žena, která řekne ne.

Právě zde Tateův svět přestává být směšný. Muž, kterému bylo řečeno, že ženské „ne" je pouze manipulace, nebude ve skutečném životě lépe připraven na vztah. Bude připraven na konflikt. Muž, který věří, že respekt je slabost, nebude silnější. Bude pouze nebezpečnější. Muž, který se naučil chápat každou hranici jako útok proti své svobodě, začne považovat svobodu druhých za osobní urážku.

Tateismus není kult síly. Je to kult neschopnosti snést omezení.

Dítě chce všechno a hned. Dospělý člověk chápe, že ostatní lidé nejsou nábytek v jeho pokoji. Tate vzal dětskou všemohoucnost, navlékl jí sako, posadil ji do ferrari a nazval ji tradiční mužností. Je to infantilita s břišními svaly. Proto se jeho ideologie tak snadno spojila s novou populistickou pravicí. Obě milují slovo odpovědnost, ale vždy pouze pro druhé. Chudý má nést odpovědnost za svou chudobu. Žena za oblečení. Migranti za kriminalitu. Dělník za to, že přišel o práci. Ale bohatý hrdina? Ten je pronásledován. Policie je skvělá, když klečí na krku někomu, koho nemáme rádi. Jakmile zaklepe u našeho milionáře, stává se z ní gestapo. Soudy musí být tvrdé, pokud soudí cizince. Pokud soudí našeho člověka, jsou zkorumpované. Stát má mít obrovskou moc, jen ji nesmí použít proti nám.

To není odpor ke státní moci. To je aristokratická představa, že zákon byl vynalezen pro služebnictvo.

Tateovi přiletěli na Floridu v únoru 2025 poté, co jim rumunští prokurátoři umožnili vycestovat. V Rumunsku zůstávali vyšetřováni kvůli podezřením zahrnujícím obchodování s lidmi a organizovanou zločineckou skupinu; oba obvinění odmítali. Andrew Tate současně veřejně podporoval Donalda Trumpa a kolem jejich odjezdu se diskutovalo o politickém zájmu některých lidí spojených s Trumpovým prostředím.

Florida vypadala jako jejich přirozené prostředí. Slunce, milionáři, zápasníci, řetězy, politická hysterie a lidé, kteří považují hlasitost za názor. Tate tam mohl pokračovat ve své roli politického exulanta z tyranské Evropy, toho kontinentu, kde ještě občas existují nepříjemné instituce, které se ptají, co se stalo ženám. Jenže minulost přiletěla za ním. Neměla soukromé letadlo. Měla zatykač.

Vytisknout