|
9. 3. 2005
Klacek v rukou novinářských troglodytůPřes písemně sdělený nesouhlas mluvčího ÚS ČR Michala Spáčila pokračující polemika s rozhodnutím Ústavního soudu v kauze Vondráčková versus Rejžek Můj výkřik o soudcích, kterým zbývá jen pláč, se netýká rozhodnutí Ústavního soudu o odělení "hodnotového soudu" od "tvrzení skutečnosti". Kritizuji zásah Ústavního soudu do definice rovnosti. Vytvořením "občana veřejně činného" či "občana veřejně známého" se Ústavní soud dopustil nepřímé novely základních zákonů státu - textu Ústavy 1/1993 Sb. (Hlava první, čl. 1. odst. 2; čl. 10,) a Listiny základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., hlava 1, čl. 1; Článek 3 odst. 1). Ústavním principům a tedy i rovnosti - nejen před zákonem - musí být podřízeny veškeré další zákony. V tuto chvíli je rozhodnutím Ústavního soudu "negativně diskriminován" kdokoliv, kdo se svým umem, vůlí občanů či cizím rozhodnutím, které nemohl ovlivnit, stal známým. Stupeň jeho známosti bude přitom ponechán v rukou soudu jako kritérium, jestli už je dost zralý na pranýř. |
|
Kdo se shodou okolností, které mnohdy nemohl ovlivnit, ocitl v médiích. O tom také nerozhoduje onen "známý" postižený. V souladu s rozhodnutím Ústavního soudu je ale nucen snášet ponižování a útoky. I takových novinářských křepelek, jakou je pan Rejžek. Charta základních práv Evropské unie uvádí v kapitole "Rovnost" zákaz diskriminace a stejná práva. "Ochrana před diskriminací", článek 21, zní: "Je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či sociálního původu, geneticky daných vlastností, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orientace." Parlament České republiky ratifikoval Chartu základních práv Evropské unie v létě roku 1999. Rovnost je i jednou kapitolou připravované Evropské ústavy (část II., hlava III.) Ústavní soud dal vytvořením faktické nerovnosti za účelem vyrovnání domnělé nerovnosti klacek do ruky prodejným i cti nehodným. Protože bulvár je díky jeho rozhodnutí dnes beztrestný. Za publicitou Vondráčkové stojí najatí novináři, smluvně vázaní psát šťavnatě bezzubě a za to i placení. Protože agentura Korzo, jejíž spolupracovníci píší většinu "zpravodajství" o "celebritách" má smlouvu nejen s celebritami, ale i s línými redakcemi médií - námatkou MfD, LN, ale i dalšími - a dodává jim chutné zprávy "ze společnosti" "na klíč". Mnohdy i "exkluzivně". Dezinformační informaci o tom, že se Vondráčková odvolá k Evropskému soudu pro lidská práva nezískala žádná "křepelka" svou pílí, ale vyplynula z telefonického rozhovoru manžela s přiděleným bulvárním "novinářem", vzápětí skončila zadána v servisu agentury a o půl hodiny později ji měla i ČTK či česká redakce BBC. Tak se stala zpráva zprávou. Tak pracují novináři v roce 2005. Žijeme ve světě, kde se informace šíří automaticky a bez kontroly. Hodnotovým soudcům a jejich soudům je to jedno, zda jsou informace pravdivé. Prodávají se i lži. Daleko lépe než pravda. A Ústavní soud jim pomohl definicí veřejně známých osob, odlišných od "obyčejných lidí", které ty lži musí strpět či si zaplatit za mediální ochranu, aniž by definoval veřejnou službu či veřejný zájem, který by jedině opravňoval vyslovit hodnotový soud, zasahující do soukromí, cti či mravní integrity - kohokoliv. I neznámého... Hodnota takovýchto soudů soudu stojí za h..... Toto je hodnotový soud autora o rozhodnutí, které vedlo k napsání tohoto článku. Autor je členem Rady Českého rozhlasu |
