Novým zdrojem chmur je blížící se volba prezidenta republiky. Čestný předseda Václav Klaus se sice jako prezident chová nadstranicky, nicméně jeho přítomnost na Hradě usnadňovala ODS překonávání krizových okamžiků vládnutí. Donedávna se zdálo, že jeho zvolení na další funkční období je téměř jisté, neboť se nenajde vhodný Antiklaus, na němž by se odpůrci současného prezidenta dokázali sjednotit. Tuto jistotu oslabil vstup Jana Švejnara na scénu.

V této situaci je každý sebemenší úspěch velkou výhrou, každý náznak dílčí koncepce, jejíž realizace by učinila život občanů příjemnější, je vítanou podporou "píarových" činností strany. Jedním z prostředků, jež mají předvést občanům ODS jako optimisticky naladěnou sílu se silnou vizí, kráčející vstříc k světlým zítřkům, je projekt, označovaný jako reforma justice, slavnostně představený veřejnosti předsedou vlády a ministrem spravedlnosti. Ve způsobu jeho předvádění se snoubí snaha ODS o vylepšení image strany s mimořádnou péčí ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila o permanentní údržbu a vylepšování jeho obrazu optimisticky naladěného sympatického mladého vzdělance, kterou vyniká nad všechny své předchůdce. Obdiv zasluhuje jeho mediální obratnost, s kterou uchopil a "prodává" jako své některé prvky reformy, jež se na ministerstvu spravedlnosti zrodily v době působení socialistických vlád, a jejichž postupné realizace se bez velkého hluku, zcela neokázale ujal bývalý ministr Pavel Němec. Pokud ale ministrovi Pospíšilovi promineme, že za účelem posílení své oblíbenosti se v souvislosti s projektem reformy nezmiňuje o zásluhách svých předchůdců, všimneme si, že změna barvy vlády a osoby ministra nezpůsobila přerušení kontinuity vývoje, že tedy odborný zájem a odpovědnost k resortu převážily nad ryze stranickým přístupem. Zvlášť vzhledem k častému střídání ministrů spravedlnosti je třeba tuto skutečnost ocenit.

Uskutečnění Pospíšilových reformních záměrů nepochybně přispěje ke zlepšení fungování soudnictví. Zavedení internetových nástrojů do komunikace mezi soudy a občany a hlavně digitalizace soudních spisů zrychlí soudní řízení a zúží prostor pro svévoli soudců, z nichž někteří s vědomím své beztrestnosti zadržují spisy, o které žádá jiný soud. Vytvoření minitýmů, v nichž práci soudců budou podporovat asistenti a vyšší soudní úředníci, zvýší efektivitu využití soudců jako nejkvalitnější pracovní síly v resortu. Bude možné postupně snížit jejich počet na běžnou evropskou úroveň, a tím snad snížit náklady na justici. Předpokládám, že souhrnná "zpracovatelská" kapacita lidského prvku v systému se ale nezvýší, takže vliv na rychlost soudního řízení bude nepatrný. K zrychlení a zlepšení průhlednosti soudního řízení přispěje i zamýšlená novelizace základních procesních předpisů, občanského a trestního soudního řádu.

Všechna zmíněná opatření však mají povahu spíše technicko-organizačních opatření, zaměřených na zlepšení kvantitativních parametrů soudního řízení, hlavně na jeho rychlost, dostupnost informací a efektivnější využití vložených prostředků. Výkon justice má ovšem také svou stránku kvalitativní, danou mírou naplnění požadavků veřejnosti na spravedlivost soudních rozhodnutí. Zdlouhavost soudních řízení je sice nepříjemná, ale neštěstí přináší účastníkům řízení nespravedlivé rozsudky. Jediným opatřením v rámci oznámené reformy, které může ovlivnit kvalitu výkonu justice, je rozšíření pravomocí kárných senátů a změna jejich složení připuštěním účasti nesoudcovských profesí k výkonu funkce soudce kárného senátu. Pokud se podaří záměr prosadit, dojde k oslabení vlivu stavovské solidarity na rozhodování kárných senátů, tím tedy ke zvýšení jejich přísnosti. Proti úmyslu se již ale zvedly nespokojené hlasy soudcovské lobby, která připuštění nesoudcovských profesí do kárných senátů považuje za zásah proti nezávislosti soudců. Prosazení této části reformy proto nepovažuji za jisté.

Převážné opomíjení kvalitativní stránky výkonu spravedlnosti v koncepci reformy považuji za její zásadní vadu. Připomínám na tomto místě drsnou otevřenost orgánů U.S.A., které v poslední době opakovaně oznámily, že dochází k vynášení nespravedlivých rozsudků, a to dokonce v případech trestů smrti. V této souvislosti se v U.S.A. oživila debata o vhodnosti zákazu jejich ukládání.

Dokud byl Jiří Pospíšil opozičním politikem, rád a zajímavě v přednáškách srovnával kvantitativní a kvalitativní parametry našeho soudnictví s justicí "starých" zemí EU. Mimo jiné upozorňoval na to, že máme výrazně vyšší procento prvoinstančních rozsudků, jež neobstojí v odvolacím řízení. Je to jedno z měřítek kvality soudních rozhodnutí a nevyznívá v náš prospěch. Sem se ale reforma nezaměřuje.

Pokud se ptáme odpovědných činitelů ministerstva spravedlnosti či soudců, zda dochází k justičním přehmatům, dostaneme vyhýbavou odpověď: účastníci řízení mají přece dostatek řádných a mimořádných opravných prostředků, jež jim umožňují, aby dosáhli spravedlnosti, i když prvoinstanční řízení selže. A jedním dechem se zdůrazňuje zásada neprolomitelnosti soudního rozhodnutí. Proti tomu existují desítky občanů, kteří jsou zásadně nespokojeni se způsobem, jakým se justice vyrovnala s jejich případy.

Námitky určité části z nich zní rozumně, a podaří-li se výjimečně dosáhnout obnovy jejich řízení, původní rozsudky neobstojí. V trestním řízení by měřítkem spolehlivosti justice mohlo být vyhodnocování rozhodnutí o uvalení vazby. Určitému podílu vazebně stíhaných se nepodaří prokázat vinu, někteří se nakonec ani nedostanou před soud. Vazební stíhání je hlubokým zásahem do práv občana, jenž v mnoha případech přináší rozvrat do jeho soukromého života, ničí jeho hospodářské zázemí, popř. působí další škody.

Neměli bychom chodit slepí kolem skutečnosti, že toto bezpráví se našim občanům v nějakém rozsahu děje a finanční odškodnění za ně je poměrně nízké, nebo i žádné. Zatím ale nejsme ani schopni posoudit závažnost tohoto nežádoucího jevu, protože tyto případy se nesledují, nevede se o nich statistika, neprověřují se příčiny jednotlivých excesů. Nezbývá než připustit, že naši soudci nejsou schopnější než jejich američtí kolegové. Naštěstí jim není umožněno nechat občas popravit nevinného člověka, ale lze s jistotou předpokládat, že za mřížemi našich věznic žije nezjistitelný -- jistě ne vysoký -- počet nevinných lidí. Je to ostudná skvrna na civilizační úrovni tohoto státu. Požadavek, aby se reforma justice zaměřila také na zlepšení kvalitativních parametrů výkonů soudnictví, je proto na místě.