O Valachovo mudrování o přímé demokracii zájem prozatím není

18. 9. 2009 / Štěpán Kotrba

reakce na články Milana Valacha "Poučení z neúspěchu Ne základnám" a "Ne základnám -- promarněná šance"

Učitel občanské výuky pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Milan Valach se snažil zneužít brněnské pobočky iniciativy Ne základnám pro svoje dlouhodobé , ale naprosto utopické politické cíle. Prosazováním přímé demokracie jako všespasícího řešení je stejně utopické, jako prosazování ryzího komunismu před sto lety. Všichni netouží být dokonalým komunistickým člověkem, pozitivně motivovaným k budování nového světového řádu, stejně jako všichni nehodlají se na něčem permanentně usnášet a neustále o něčem rozhodovat, neustále proti něčemu bojovat.

Iniciativa Ne základnám vznikla jako politicky naprosto heterogenní uskupení s jedním cílem - zabránit vzniku americké základny na českém území. Nejmenší společný jmenovatel spojil národovce i anarchisty, trockisty i zelené romantiky, komunisty, socialisty, sociální demokraty i liberální demokraty, radikály i konformisty. Všichni, kteří chtěli být součástí celku, museli odhodit názorové rozdíly a potlačit různé politické animozity. Ti, kteří to nedokázali, skončili. Skončili mladí komunisté, skončili i Humanisté. Šli svou cestou. Neexistuje totiž jiné společné stanovisko těchto skupin, než odpor vůči velmocenské aroganci USA a neomalené snaze české pravice . Nelze uzurpovat skupinu pro "vznik masového celostátního hnutí ". Už jen proto, že mnoho členů kašle na jiná témata, po jejichž naplnění už léta tak touží Milan Valach.

"Většina české veřejnosti nesouhlasí s umístěním americké vojenské základny na našem území a přeje si vypsání referenda o této otázce." V tom má Milan Valach pravdu. Od přesvědčení k vlastní aktivitě je ale daleko. Valach to říká sám: "Asi 64 či 68% nesouhlas s radarem ani zdaleka neznamená 68% účast na demonstracích. " Valach se ovšem mýlí, pokud se domnívá, že kolektivní odpor vůči americké základně znamená automaticky jako hlavní cíl "prosazení zákona o obecném referendu". A to je právě důvod, proč brněnské aktivisty brněnská aktivita přestala bavit.

Češi přes přesvědčení disidentů nikdy většinově nebyli a nikdy nebudou notoričtí petenti ani notoričtí demonstranti. Nezajímá je dodržování lidských práv ani ve vedlejším městě, ani na druhém konci světa. Nebudou podporovat boj proti velrybářům, ani kdyby v TV Nova dávali "Zachraňte Willyho". Dokonce i jejich snaha účastnit se voleb klesá. V podstatě jsou s liberálním kapitalistickým systémem spokojeni. Chtějí jen klid na svou práci, své koníčky a svou rodinu, na politické a občanské aktivity (i v místě bydliště) většinově kašlou. Taková je realita. S mnohým sice verbálně nesouhlasí, ale činem svět měnit nebudou.

Valach i Čulík se mýlí. Iniciativa Ne základnám neudělala mnoho chyb. Pracovala na hranici svých možností, přestála pokusy o diskreditaci svých mluvčích ze strany kontrarozvědky, policie i bulvárních pravičáckých novinářů, ale i proradarových aktivistů z řad Mladých konzervativců a modrých týmů ODS. Šla po ní i vojenská rozvědka. Bezvýsledně. Pokoušeli se je zastrašit. Nepovedlo se. Pokoušeli se je diskreditovat. Nepovedlo se. Pokusili se je křivě obvinit ze spolupráce s ruskou tajnou službou. Nepovedlo se.

Lidé, kteří toto vše přežili a vytrvali ve svém úsilí, zaslouží metál za odvahu a vytrvalost, a ne akademicky užvaněné knížecí rady a odsudky za domnělé prohřešky.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.9. 2009