Prezident si dělá z médii legraci a ta mu to zase snědla i s navijákem

3. 11. 2014 / Veronika Sušová-Salminen

Vtipné na celém nedělním pořadu Hovory z Lán je to, že prezident sice volal po odlišování toho co je podstatné a co nikoliv, ale po svých posluchačích chce něco jiného. Mám dojem, který se blíží jistotě, že prezident využil možnosti k tomu, aby vyprovokoval tzv. "pražskou kavárnu" a tím odvedl pozornost od toho, co je podstatné nezávisle od ní i od něj a posbíral další body pro sebe. Jeho oponenti jsou nyní zaměstnáni diagnostikováním Zemanovy vulgarity a všemožným moralizováním, a jeho proponenti zase obhajováním a kritizováním pokračování disproporčnosti kampaňovité kritiky Zemana ve veřejném prostoru. To podstatné se ale řeší (nebo spíš neřeší) jen ve stínu bulvarizujícího skandálu o tom jak prezident devastuje (jinak zřejmě vysokou) morálku české společnosti a vypráví do éteru sprosťárny. Z hlediska mediální teorie ukázkový případ "agenda setting" a kontroly vyznění.

Je celkem logické, že svojí cestu do Číny anebo svůj výběr vyznamenaných, který nechám teď stranou, bude prezident hájit. Obojí je ostatně vyjádřením nějakého názoru a jako takové v sobě vždycky bude obsahovat osobní výběr mezi různými možnostmi. Prezident vyslovil v obou případech názor a nyní je zcela legitimní, že za to bude kritizován a hodnocen. Je ovšem otázka jak.

Bohužel to, jak je Zeman dominantně (existují čestné výjimky) kritizován, je charakterizováno systematickým mířením mimo terč a navíc i značnou mírou pokrytectví a nevkusu, který sice estetizuje, ale sám je někdy až vulgární a schovává se za objekt svojí kritiky.

Co je podstatné?

Pokud je něco ve velké zkratce projevem a zároveň příčinou krize demokracie, je to zřejmě prolínání velkého byznysu a politiky a stále víc mizející hranice mezi nimi, a tím i toho, co je v rámci tohoto vztahu legální a nelegální a přijatelné či nepřijatelné. Jsou volení politici opravdu reprezentanty zájmů lidu, nebo v realitě (která je z velké části skrytá a nic o ní netušíme) reprezentují a prosazují soukromé zájmy nadnárodních firem? A dále, jak moc jsou takové soukromé zájmy v protikladu s obecným zájmem? Demokratická politika, ať pravicová či levicová, se v posledních desetiletích rapidně oligarchizuje a tato oligarchizace plíživě devastuje demokracii v samotném jejím srdci, protože jí delegimitizuje. A to se mi zdá jako podstatné.

A to je také podstatná, i když ne jediná, otázka ohledně prezidentovy návštěvy v Číně. Je podružné, že letěl soukromým letadlem PPF, ale je podstatné zajímat se o to, jaká konkrétní pozitiva jeho podpora PPF v Číně přinese České republice? Posluchači si jistě všimli toho, že na nic takového se moderátor Pokorný prezidenta nezeptal. Naopak rozhovor byl ukázkou typického "agenda setting", které určilo témata otázek pro prezidenta i prezidentových odpovědí.

Jako ekonomický laik odhaduji, že ekonomická diplomacie v Číně by měla být postavená na hledání odbytiště -- tedy na tom, aby české firmy, které působí v ČR a v ČR platí ze svých zisků daně a zaměstnávají lidi, mohly prodávat svoje produkty na novém rostoucím trhu, a tím platit daně a dál zaměstnávat české občany. Laicky řečeno, jde o to upéct větší koláč. Prezident republiky není obchodní cestující soukromého byznysu, ale reprezentant země. Jeho starostí je zasadit se ve spolupráci s byznysem o upečení toho českého koláče -- ne to, aby se sice upekl z českých ingrediencí, ale pak snědl někde jinde. Ve vztahu k podpoře největší v ČR působící finanční skupiny PPF, která je registrovaná v Nizozemí, tu vznikají samozřejmě otazníky ohledně konzumování koláče, který se prezident snaží upéct. Nikdo zatím nedal odpověď na to, jak konkrétně bude ČR z úspěchů PPF na čínském trhu profitovat, pokud je český prezident tím, kdo firmě otevírá v Číně dveře.

Nebylo by zcela objektivní a ani fér hodit celou prezidentovu iniciativu do jednoho pytle, protože delegace čítala 80 lidí, a tedy mnohem větší a diverznější skupinu firem, než je v zahraničí registrovaná PPF. Podařilo se mi nalézt informace o spolupráci ohledně letadlových turbín pro Čínu, ekologických nátěrů, pivovarnictví anebo kovárenských a ocelářských technologii, takže finanční investice PPF nebyly jedinou věcí, které se návštěva věnovala. Na druhou stranu se mezi zástupci firem objevili někteří bývalí politici jako Petr Nečas nebo Tomáš Chalupa, což samozřejmě vyvolává další sérii otázek. Nikdo také neví, jaké podmínky pro národní delegaci a členství v ní byly stanoveny a jestli "českost" firmy ohledně daní a domácí návratnosti hrály svojí roli. Bylo by tedy rozhodně zajímavé, kdyby se ekonomické hodnocení návštěvy prezidenta v Číně ujal nějaký zkušený ekonomický, investigativní novinář. Zatím se tak, pokud vím, nestalo.

Prezident si v atmosféře vytvořené pražskými médii může o svojí cestě vlastně vyprávět (a koneckonců i dělat), co chce, protože moc dobře ví, že se tím podstatným (a není to rozhodně to, co si on sám určí za podstatné) nebude nikdo až tak moc vážně zabývat. Ty výjimky, které se objeví, budou zastíněny mnohem přitažlivějším povykem kolem jeho vulgarismů a popřípadě tím, že mu zase nepadne oblek, na fotce má tři neesteticky vypadající brady či si dovolil vůbec do nedemokratické Číny jet. To podstatné přebije eso bulvarizující, emotivně-morální agendy, která ale nikoho nenutí kriticky přemýšlet. Ví také moc dobře, že všechno jeho jednání bude stereotypně porovnáváno s Karlem Schwarzenbergem (a jeho šedou eminencí Miroslavem Kalouskem), což mu dává dostatečný prostor k mediálnímu manévrování a manipulování. Negativní a disproporční publicita je Zemanovým největším spojencem. Miloš Zeman totiž opravdu není žádný hlupák...

Rozumím tomu, že lidé by chtěli krásného, elegantního prezidenta s autoritou, postavenou na celonárodním konsensu, ale bohužel nikdo takový v české politické třídě není a nikdo takový se do ní nemůže ani dostat. Je to krásné snění, které ale nemá podklad v politické realitě dneška. Chápu i to, že slova, která prezident použil veřejně v rámci rozhovoru, mnohým lidem vadí a že "argument Schwarzenberg" tu už neplatí. Není to Schwarzenberg, kdo je český prezident, ale je to Miloš Zeman. Jenže je vždycky dobré se ptát v jakém kontextu a proč byla taková slova, a to poměrně náhle, opakovaně a podle mého pochopení rozhlasového záznamu zcela vědomě, vyslovena. Myslet si, že prezident Zeman je prostě jenom vidlácký primitiv a mluví jako ve 4. cenové, je neskutečně primitivní. Miloš Zeman vynikajícím způsobem pražská média orchestruje a manipuluje ve svůj prospěch. A těm to asi nikdy nedojde...