Pragmatismus, Ian Hacking a můj filozofický obrat
29. 5. 2026 / Boris Cvek
Když s umělou inteligencí diskutuji svou filozofii, tj. několik výpisků ze svých článků v Britských listech, výpisků přeložených do angličtiny kvůli oslovování zahraničních nakladatelství (odkaz níže), pořád mě nutí, i když nakonec si to nechá vysvětlit, k tomu, že říkám něco podobného jako a) klasický pragmatismus, b) Ian Hacking.
Klasický pragmatismus, jak jsem se snažil ukázat ve své dizertaci z filozofie, uvázl ve slepé uličce užitečnosti. Jde správným směrem, ale troskotá na tom, že užitečnost je něco subjektivního. Ano, pokud dokážete třeba úspěšně štípat dřevo, je na tom něco opravdu objektivního, ale užitečnost to opravdu není. Pokud budete štípat někomu trámy, které měl na krovy, asi nebude nadšený z toho, jak užitečnou práci jste odvedli.
Místo toho navrhuji zopakovatelnost zacházení z fyzickými věcmi. Na tom stojí řemesla a experimentální věda a jejich přenositelnost napříč staletími a kulturami. A tady se prý můj postoj podobá Hackingovi. Ta podobnost je prý v tomto: Hacking říká, že lze-li s něčím fyzicky zacházet, existuje to. To je argument vyslovený v kontextu otázky, zda existují elektrony a podobné entity mikrofyziky.
Pro mou filozofii tato otázka nemá význam. Co vlastně znamená to, že „něco existuje“? Říkáme-li, že elektron existuje, tvrdíme, že pojem „elektron“, naše představa, nějak souvisí s našimi fyzickými činnostmi. Zopakovatelnost těchto fyzických činností je ale něco zcela jiného. Naše představy se mohou dramaticky změnit a fyzické činnosti by měly zůstat opakovatelné. Samozřejmě naše schopnost opakovat fyzické činnosti nějak s našimi představami souvisí. Naše představy limitují naše schopnosti, nikoli ale objektivní realitu, na kterou těmi činnostmi narážíme.
To, že středověký člověk, kdyby se dnes objevil, nebude schopen reprodukovat postupy jaderného inženýrství v Dukovanech, neříká, že ty postupy nejsou objektivní. Ostatně ani já bych je nebyl schopen provozovat, musel bych se učit. Neznamená to ale, že pokud se naše představy o jaderných procesech drasticky změní, že elektrárna na základě toho přestane fungovat. Objektivní realita existuje zcela nezávisle na nás, naše pojmy ale tuto realitu nemohou nikdy vystihnout, jsou kulturně relativní a dočasné.
Odkaz:
https://zenodo.org/records/20430989
Diskuse