Raději aktivního než aktivistického prezidenta

13. 2. 2013 / Stanislav A. Hošek

čas čtení 9 minut

Miloš Zeman je prvním českým prezidentem, který byl zvolen občanskou veřejností. Ačkoliv mu ústava "nepřidělila" o nic větší pravomoci a kompetence, je již z jeho prvních projevů, kupříkladu v Českém rozhlase patrné, že považuje svůj mandát za výjimečně silný. Doslova k tomu řekl, cituji: "V tomto smyslu je nesporně pozice prezidenta jako mluvčího občanů daleko silnější, pokud byl zvolen přímou volbou."

Několikrát už v předvolební kampani opakoval, že chce být aktivním prezidentem. A skoro vždy k tomu dodával, že se chce víc zúčastňovat zasedání vlády, ba dokonce že ministry bude považovat za své poradce. Že rovněž chce častěji navštěvovat parlament. Neopomněl hned v prvých dnech po zvolení sdělit, že chce zůstat čestným předsedou SPO a především že má zájem podílet se na sjednocení levice. Což asi chce zahájit návštěvou sjezdu ČSSD. Netajím se tím, že všechny popsané aktivity považuji za málo efektivní, při nichž navíc nejde udržet nadstranickou pozici prezidenta. Nepřináší prakticky nic ke zlepšení činnosti prezidenta. A především nepřináší vůbec nic nového do smyslu prezidentské funkce, volené všemi občany.

Chcete konec parlamentního systému? Přenechejte ústavu aktivistickému prezidentovi

13. 2. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty

Stanislav Hošek kritizuje některé povolební kroky Miloše Zemana, aby v závěru svého textu vyjádřil očekávání, že se Zeman pustí do nové ústavy. Podle mě by však něco takového představovalo právě ten nejjistější způsob, jak úplně zrušit parlamentní ústavní systém a nahradit ho přinejmenším poloprezidentským. Podobnou situaci bych vzhledem k dlouhodobě vyjadřovaným preferencím české veřejnosti považoval za vysloveně nešťastnou.

Regulace anonymních akcií ve sněmovně ohrožena

13. 2. 2013

čas čtení 1 minuta

Ve středu 13. února bude Poslanecká sněmovna s největší pravděpodobností projednávat návrh zákona o opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností. Opatření se týkají především regulace vydávání tzv. anonymních akcií.

Návrh by měl být projednán již ve třetím čtení, ale jeho přijetí komplikuje pozměňovací návrh poslance Pavla Suchánka. Pokud by byl přijat, celá právní norma pozbyde smysl.

ALEX KOENIGSMARK už sem nenapíše

13. 2. 2013 / Gustáv Murín

čas čtení 4 minuty

Alex Koenigsmark písal do Britských listov od decembra 2004 do októbra 2012. Bolo to viac ako 170 príspevkov, občas skôr anekdot, kultúrnych reflexií, literárnych ukážok, fejtónov, úvah a aj polemických a polemizujúcich textov.

Veľkou výsadou tejto osobnej publicistiky bol nadhľad, pozoruhodná vzdelanosť a humor. To všetko dokopy je kvalita, ktorá niesla značku AK. Vedel sa oprieť aj do politiky, ale od mnohých sa líšil práve tým humorným odstupom. Nemoralizoval, hoci bol zjavným vyznávačom vyššej morálky a mravnosti. Ponúkal iný pohľad. Verím, že pre čitateľov Britských listov to bolo osviežením. Podstata jeho verejnej činnosti bola však o mnoho pestrejšia.

Duel Reflexu: Drda vs. Kotrba

12. 2. 2013

čas čtení < 1 minuta

Adam Drda: Dopředu jsem říkal, že budu odpovídat Reflexu, ne panu Kotrbovi, budu se toho držet - pana Kotrbu nepovažuju za seriózního partnera, s nímž bych chtěl cokoli řešit.

Štěpán Kotrba: Pokud nebude mediální veřejná služba "sloužit" a stmelovat společnost" korektně vedeným dialogem uvnitř inkluzivního diskurzu, tak díky negativním emocím, vybuzeným "ostře názorově vyhraněnými" lidmi s přístupem do veřejného prostoru, se nejspíš postřílíme... Jako na Balkáně... či jako na Ukrajině. A to bych fakt nerad. Já mám tuhle zemi rád a chci v ní ještě pár desítek let žít.

Celý rozhovor: ZDE

BRITÁNIE:

Soud rozhodl, že povinnost dělat nucené práce za podporu v nezaměstnanosti je protizákonná

12. 2. 2013

čas čtení 1 minuta

Vládní strategie boje proti nezaměstnanosti se octla v chaosu poté, co soud rozhodl, že téměř všechny vládní programy, které nutí nezaměstnané, aby za svou podporu v nezaměstnanosti zadarmo pracovali, jsou protizákonné, protože neposkytla nezaměstnaným dostatečné informace.

Panel tří soudců u královského soudního dvora rozhodl, že ministr zaměstnanosti jednal protizákonně, protože neinformoval nezaměstnané, jakým pokutám čelí, ani je neinformoval o možnostech odvolat se proti nucení pracovat zadarmo.

Soudci podpořili názor univerzitní absolventky Cait Reillyové, že pokus vlády ji donutit, aby za podporu v nezaměstnanosti pracovala zadarmo a myla podlahu v supermarketu Poundland je protizákonný.

Soudní rozhodnutí znamená, že desetitisíce britských nezaměstnaných, jimž ministerstvo zaměstnanosti zrušilo sociální podporu, protože se řádně neúčastnili jeho programů nucených prací zadarmo, má nyní právo na zpětné proplacení podpory v nezaměstnanosti. Ministerstvo zaměstnanosti však zdůraznilo, že nic nezaměstnaným nevyplatí, pokud nebudou ukončeny všechny odvolací procesy.

Soud odmítl vládě právo se odvolat, ale ta konstatovala, že se v této věci obrátí na Nejvyšší soud.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kdo nese odpovědnost za pokutu 2,5 miliardy korun?

13. 2. 2013 / František Štván

čas čtení 2 minuty

Vážený hejtmane Ústeckého kraje Bubeníčku, věřím, že se KSČM neucházela o hlasy voličů v krajských volbách jenom proto, aby pokračovala v tkaní ostudy, ze které má Ústecký kraj ušitý mimořádně velký kabát. Troufnu si tvrdit, že voliči vyslali KSČM do vedení kraje v dobré víře, že zpětně (padni komu padni) provětrá šibalská rozhodnutí předešlých krajských vládců, aby měli občané jasno, komu naletěli.

Prečo Baborová?

13. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

Vážený pan Mikula, vo svojom príspevku obhajujete legitimitu nátlaku študentov na na odstúpenie V. Baborovej z funkcie. Nehovoriac o Vašom cynizme a pozastavovaní sa nad tým, že vlastne o žiaden mimoriadny nátlak nešlo, rád by som Vám pripomenul, že onen fakt, že k volbám prišla len petina oprávnených voličov, nie je problém pani Baborovej, ale problémom voličov Č. Budějovic, potažmo Juhočeského kraja, píše Vlado Jakab.

Levičáci se rozčilují, že politika je boj, místo aby ho čestně, inteligentně a odvážně vedli

13. 2. 2013 / Radek Mikula

čas čtení 9 minut

Pan Vlado Jakab, kterému tímto děkuji za zájem o můj hanopis , podlehl emotivnímu způsobu čtení textů s odlišnými názory. To mu zabránilo najít v mém článku podstatné body a naopak v něm nalezl, co jsem nenapsal. Jak vyplývá z titulku, nejde mi na rozdíl od toho, co se domnívá, primárně o obhajobu jihočeských studentských protestů. Chci hájit politiku jako takovou s jejími nejen předvolebními, ale i povolebními boji. Nepomohlo mi ani to, že jsem pro ilustraci použil odkaz na skutečně nátlakové kampaně rakouské antifašistické levice, stejně jako jugoslávské antikomunistické pravice.

Dalším nedorozuměním je, když se oponent domnívá, že řeším nízkou volební účast v Jihočeském kraji. Ve skutečnosti jsem však psal o tom, že 80% jihočeských voličů, kteří se voleb zúčastnili, nedalo svůj hlas KSČM a je tedy pochopitelné, když část z nich nesouhlasí s jejím zastoupením v krajské radě, zvlášť když vítězná ČSSD mohla sestavit jinou koalici, a to i bez účasti zástupců vládních stran. Nebylo by za této situace spíš divné, kdyby k žádným protestům nedošlo? Anebo je historická zkušenost s komunistickou mocí natolik bezproblémová, že jakékoli obavy z jejího návratu musíme mít za iracionální exces?

Uvolněná společnost najednou produkovala spousty myšlenek

12. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

Už jsem starý pes a jako mladý student jsem vzpomínaná léta 1968-1969 prožil, i když ne v Praze. S odstupem 45 let se mnoho tehdejších událostí jeví jinak, píše Zdeněk Hykš. Přece jen poznání - a mnohdy velmi trpké - je zase na vyšší úrovni než poznání tehdejší. Snadno se dnes odsuzuje jednání tehdejších aktérů.

Ono spontánní hledání společensky přijatelného kompromisu mezi vlčím a ziskuchtivým a hamižným kapitalismem a kasárenským komunizmem zůstane v historii a v tom kladném smyslu slova.

Uvolněná společnost najednou produkovala spousty myšlenek, nápadů, podnětů. To nelibě nesli jak stoupenci vlčího kapitalismu, tak stoupenci kasárenského komunismu.

Ministerstvo dále prohlubuje krizi ve zdravotnictví

12. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

tisková zpráva

Krizový štáb nemocnic, pacientů a odborů dostává z nemocnic další alarmující modelace dopadů úhradové vyhlášky ministerstva pro rok 2013. Postupně jsou odhalovány stále nové záludnosti této vyhlášky, ukazující na daleko hlubší pokles úhrad za zdravotní péči, než se původně předpokládalo.

Nové propočty ukazují, že úhrady budou vyhláškou sníženy proti roku 2011 u akutní lůžkové péče o nejméně 6 %, u následné péče o 5 % a u ambulantní péče o 10 %. Potvrzují to prvé návrhy záloh vypočtených VZP ČR podle vyhlášky i na méně než 90 % dosavadních úhrad.

Při započtení kumulované inflace za roky 2011 -- 2013 ve výši 7,5 % jde o pokles reálných úhrad, který v historii nemá obdoby:

akutní lůžková péče - 13,5 %

následná péče - 12,5 %

ambulantní péče - 17,5 %

Pan Baťa paní Věru z kladiny neshodí

13. 2. 2013

čas čtení < 1 minuta

Byl jsem též svědkem nešťastného angažmá paní Věry Čáslavské v prezidentské kampani. Ale na rozdíl od hnidopišského hodnocení pana Bati nejsem ochoten ji proto "připravit", jak se pokouší on, o charakter. Jeho výkřiky nestojí za podrobnější rozbor, věřím, že soudný čtenář jim bez potíží přisoudí tu váhu, kterou mají -- tedy nicotnou, píše Milan Marek.

Tiskový mluvčí tiskového mluvčího

12. 2. 2013 / Pavel Táborský

čas čtení 4 minuty

V útrobách všech oddělení pro styk s veřejností sídlívá nejméně jedna tisková mluvčí, případně méně často její mužský protějšek. Jejich základní dovednost spočívá v umění mluvit a současně nic neříkat. Zodpovědně tak zastupují příslušného zcela zodpovědného pracovníka, který pak může v daném okamžiku vykonávat jinou zodpovědnou, ba zodpovědnější práci. Případně někde tiše v koutku trpět sociální fobií, čehož důsledkem je, že se stydí mluvit. Okolnost, že tato osobnost případně vůbec mluvit neumí, lze pravděpodobně vyloučit.

Spor o Grebeníčkův výrok o Palachovi byl plodný

12. 2. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 4 minuty

Spor o Grebeníčkův výrok o Palachovi byl plodný nejméně v několika věcech. Vedl myslím k tomu, že si lidé ozřejmili několik věcí, které jsou sice v podstatě banální, ale lidi si je otevřeně hned neuvědomují, a tohle je o tom poučilo. - Jiná věc je, že Česká republika má dnes celou řadu podstatně závažnějších problémů než byla například prezidentská volba či význam oběti Jana Palacha: to, že je neřeší a že se náruživě vrhá do řešení těchto "zástupných problémů" však naznačuje, že ty "zástupné problémy" jsou živé a neřešená je především otázka identity a směřování České republiky, stejně jako významu moderní české historie, která je zastřena četnými mýty, přitom je pro mnoho Čechů nesmírně živá jako index jejich totožnosti.

Je přípustné vyřazovat z "národa" lidi s jinými kořeny?

12. 2. 2013

čas čtení 4 minuty

Čtu pravidelně Britské listy ale v posledních týdnech jen nevěřícně kroutím hlavou nad většinou uveřejněných článků. Předpokládám, že redakce je přesvědčena o své nestrannosti a nezaujatosti, což naopak neshledává u pana Drdy. Nechci hodnotit ani kandidáty na úřad prezidenta, ani jednotlivé komentáře, položím ale jinou otázku: Jsou některá témata, která byla v předvolební kampani nastolena, zakázána nebo o nich lze svobodně diskutovat? Tak například dekrety prezidenta Beneše. Pro většinu dnešních voličů je tato věc již historii, protože tuto dobu nezažili, znají ji pouze z vypravování, případně z dějepisu. Lze vůbec kritizovat kandidáta na prezidenta nebo musíme čekat "až se to stane"? ptá se Josef Vogl.

K tomu:

Jan Čulík nikdy nepodporoval antischwarzenberský nacionalismus ZDE

Beneš by ale z dnešního hlediska byl skutečně odsouzen jako válečný zločinecZDE

Muriel Blaive, Dokázala se Česká republika plně vyrovnat se vzpomínkami na druhou světovou válku? ZDE

Byl Palachův čin projevem naděje, nebo zoufalství?

12. 2. 2013 / Miloš Rejchrt

čas čtení 12 minut

Vážíme- li si svobody slova jako příležitosti k hledání a hájení pravdy, nejsme-li lhostejní vůči násilí a křivdám páchaných na druhých lidech, pak Jan Palach nevydal své tělo k spálení zbytečně. Naopak zbytečná pak bude stylizace Palachova odkazu do podoby svatého obrázku, který vypadá pořád stejně, ať na něj hledíte odkudkoli.

Příspěvek Miloše Rejchrta na "Colloque Jan Palach", Vevey 2007

Pomník Jana Palacha... Asi metr vysoká bronzová plastika na mramorovém sloupu neznázorňuje nic konkrétního. Když ji ale na sebe necháte chvíli působit a pomalu ji obcházíte, tu se každým vaším krokem začne měnit. Připomíná rozvitý květ, o kousek dál je to vzestup. A teď je tu blesk z čistého nebe, zlomená křídla, Ikarův pád. Rozpolcené plochy se ale začínají setkávat, vzlínání přerůstá ve strhující vír, teď vyvstává drama a trápení, ale překrývá se to něčím, co utěšuje a hladí.

Melouchy ve světě symbolů

12. 2. 2013 / Marek Řezanka

čas čtení 5 minut

Má-li být společnost funkční, nemohou její stěžejní pilíře kolabovat. Je samozřejmě otázkou, co je pro funkční společnost stěžejní a co druhořadé. Těžko si lze ale představit společnost 21. století bez dostupného kvalitního vzdělání, zdravotnictví, bez zajištění ve stáří, bez dostatečné ochrany před kriminalitou a bez nestranného soudnictví opřeného o právní stát.

Jakou jsme společností, si můžeme udělat obrázek mj. na základě toho, jaké zde mají postavení učitelé, lékaři a zdravotní personál, hasiči, policisté, soudci a státní zástupci. Ale také senioři pobírající důchod, či studenti.

O nálepkování

13. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

Během posledních let neustále sleduji tendence přisuzovat jedincům nálepky. Příklad z médií: On je komunista a to je neléčitelná nemoc. Nebo: Ona byla komunistka z přesvědčení a pak prozřela a odvolala. Případně: Byl to bojovník proti komunismu a proto tedy hodný člověk i když "trošku" komunisty vraždil, píše Petr Novák.

Jak se Česko odklání od právních principů platných v západoevropských zemích

12. 2. 2013 / Aleš Uhlíř

čas čtení 5 minut

Aleš Uhlíř V textu "Většinu českých poslanců úroveň pracovněprávních vztahů nezajímá" s podtitulkem "Věc, kterou by měl prošetřit Veřejný ochránce práv" (Britské listy z 29. 10. 2012) jsem napsal, že jsem se obrátil na Veřejného ochránce práv s podnětem k prošetření, zda česká právní úprava umožňující rozhodčí řízení takového rozsahu v pracovněprávních vztazích má své opodstatnění.

O této problematice jsem již vícekrát psal na stránkách Britských listů a také jinde (viz odkazy v textu z 29. 10. 2012). Jde o to, že s účinností novely Zákoníku práce od 1. 1. 2007 zmizelo ze zákona ustanovení, podle něhož rozhodování sporů z pracovněprávních vztahů přísluší soudům.

Teprve později se ukázalo, k jakým zvrácenostem toto u nás může vést. Zaměstnavatelé, především menší firmy, stále častěji vnucují zaměstnancům do pracovních smluv rozhodčí doložky, což má na pracovněprávní vztahy devastující účinek.

Asymetrie moci

12. 2. 2013 / Ilona Švihlíková

čas čtení 12 minut

Pro éru globalizace je typická dynamika (rychlost změn) a mobilita (vítězí to, co může utéct od následků svých činů a nenést zodpovědnost). Z těchto dvou znaků plyne snad ten nejzásadnější: asymetrie moci. Ty mají mnoho různých podob, ale jejich velká koncentrace ukazuje na značnou nestabilitu systému a to obzvláště tehdy, když korektivy -- jak zjistíme -- byly z velké části odstraněny, resp. jsou odstraňovány. Následující přehled není zdaleka vyčerpávající, vybrala jsem jen několik asymetrií spíše z oblasti politické ekonomie. Chybí hlubší pohled environmentální (čerpání zdrojů X obnova, nesmírně akutní např. u orné půdy), či psychologický (role pracujícího X spotřebitele).

Místo Svaté země továrna na džíny

13. 2. 2013 / Jiří Kalát

čas čtení 9 minut

Svatá země 6. týdne roku 2013: Na návštěvu Izraele zřejmě zavítá, poprvé jako prezident Spojených států, Barack Obama. Židovský stát mezitím opevňuje severní hranice. Fotbaloví fanoušci vypálili kanceláře svého oblíbeného klubu v Jeruzalémě, jelikož jeho funkcionáři přijali do týmu dva muslimy. Hizballáh, podle bulharského vyšetřování, stojí za útokem v Burgasu, obvinění se však jeho představitelům nelíbí a nejsou v tom rozhodně sami. No a několik dalších informací navíc.

Český "odezdikezdizmus", "pseudodemokracie", ... aneb "7 kulí v Sarajevu":

4. "kule": Naivita některých jedinců o majetku a moci je nebetyčná

13. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

V sérii mých sedmi navazujících článků vám předkládám další "kuli". Po řadě let mého fungování v businessu jsem se přesvědčil, že v současném systému, kde metrikou úspěchu jsou peníze a moc, není tak složité vydedukovat, jak se chovají a budou chovat lidé, kteří mají obojí, tzn. značné peníze i moc. Uvedu Vám dvě krásné humorné scény z filmu "Dědictví aneb kurvahošigutntag". 1. scéna: Bohuš je v roli zaměstnance lesů, kácí s kolegy stromy a křičí na ně, ať toho nechají a jdou si lehnout a napít se. Pak leží, nepracují, popíjí, ... 2. scéna: Bohuš se stane ze dne na den majitelem obrovského majetku a přichází do své cihelny. Tam pokuřují dva zaměstnanci a Bohuš je ihned, již z pozice "kapitalisty", velmi rázně "koučuje" v duchu "tady se bude kouřit jen z komína", píše Pavel Taušl.

Většina lidí se nad tím pousměje a někteří se i domnívají, že to je přehnané, ale opak je pravdou. Ještě jsem v praxi nezažil situaci, že by se ten, kdo vlastní velké majetky a značné finanční zdroje, choval jinak. Vždy svůj majetek chce minimálně zachovat a své finance zhodnocovat. K tomu potřebuje mít vliv na ty, kteří mu mohou vytvořit optimální podmínky, tzn. politiky.

Jestliže se tedy někdo domnívá, že čím větší má kdokoli majetek, tím více bude hájit pozice "prolétů" (opět pojem z Orwellova románu -- 1984), svědčí to o jeho naivitě, nebo neschopnosti zobecnění reality do fungujících, léty ověřených principů a vzorců chování.

Kdyby tomu tak nebylo, proč tedy existují lobbisté? Lobbista je člověk, jehož cílem je ovlivňovat jednání jiných osob majících vliv ... říká jedna z definic lobbingu. To je jasný důkaz toho, že "mocní" udělají vše pro to, aby si svůj majetek i moc upevňovali. Proto se lobbisté tak často a hojně objevují právě v politice, protože politici jsou pro zadavatele lobbistů "pouhé loutky" pro plnění jejich zájmů.

Motto na závěr z filmu Pelíšky: "Brašule, nesmíš věřit všemu, co říkají v televizi."

Drastické restrikce úhradové vyhlášky pro rok 2013 naprosto neodpovídají trendu příjmů zdravotního pojištění

13. 2. 2013

čas čtení < 1 minuta

Podle nejnovějších údajů bylo v roce 2012 vybráno na zdravotní pojištění 226 mld. Kč. Je to o 10,4 mld. Kč více než v roce 2011, upozorňuje tiskové sdělení Asociace českých a moravských nemocnic. Nárůst výběru pojistného oproti předchozímu roku dosáhl 104,8 %. Je to nejvyšší nárůst od roku 2009.

2009/2008 99,95 %
2010/2009 101,88 %
2011/2010 101,35 %
2012/2011 104,80 %

Poslanci učinili první krok ke zrušení NP Šumava

13. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

Tisková zpráva Hnutí Duha

Poslanecká sněmovna v úterý večer propustila do dalšího projednávání návrh zákona o NP Šumava předložený Plzeňským krajem, který znamená de facto zrušení národního parku. Otevírá jej výstavbě a většinu lesů převádí na běžné komerční hospodaření.

28411

Ze zákulisí romského čtrnáctideníku Romano hangos

13. 2. 2013 / Pavel Pečínka

čas čtení 13 minut

Odpovědi na otázky redaktorky Jasminy Maxwell pro webový týdeník Evangelische Pressdienst.

Odkdy pracujete pro Romano hangos?
Do Romano hangos jsem externě posílal svoje texty přibližně od roku 2002 - 2003 ještě jako doktorand na katedře politologie. Jako šéfredaktor funguju v RH od srpna 2008. "Romská tématika" mě zajímala postupně, spíš jako součást lidskoprávní, menšinové a "multi-kulti" agendy, kterou měla v programu demokratická levice a také Strana zelených, k jejímž sympatizantům jsem do určité doby patřil. Do RH jsem se hlásil dvakrát, v roce 2004 poprvé a neúspěšně, kdy jsem chtěl tu práci dělat při škole. Podruhé to bylo na inzerát otištěný v RH v roce 2008, kdy už to přijetí vyšlo.

Pokrytectví, aneb "salto mortale" Věry Čáslavské

12. 2. 2013 / Jiří Baťa

čas čtení 5 minut

Se zájmem jsem přečetl v Haló novinách rozhovor Moniky Hoření s paní Alenou Nohavovou, členkou zastupitelstva JČ kraje, která se velmi otevřeně, kriticky ale objektivně vyjádřila k Věře Čáslavské. Se zájmem proto, že se s ní plně ztotožňuji s názorem, který na V. Čáslavskou má právě proto, že ji tak dobře a osobně zná. Nechci a ani nebudu opakovat vše, co paní Nohavová již k osobě V. Čáslavské řekla, ale rád bych to jen doplnil svým názorem a to přímo na adresu paní Čáslavské.

Benedikt, náhražkový papež, který za sebou zanechává oslabenou, otlučenou církev

12. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

Papež Benedikt plánoval, že odstoupí, už nějakou dobu. Rowan Williams, arcibiskup canterburský, už o tom věděl před Vánocemi. Jeho rozhodnutí odstoupit zřejmě bylo založeno na zkušenosti z posledních let života papeže Jana Pavla II., který se stal obětí Parkinsonovy choroby, píše v deníku Guardian Andrew Brown.

I když přivítali církevní liberálové Ratzingerovo jmenování s hrůzou, nový papež strávil skoro celou dobu v úřadě neefektivním zápolením s problémy, zděděnými od Jana Pavla II. Jeho nejpozoruhodnější inovací bylo právě rozhodnutí rezignovat.

Katolická církev má v současnosti skoro 2 miliardy stoupenců - jenže málokteří z nichž berou vážně katolickou teologii. Katolickou církev na Západě zdiskreditovaly pedofilní skandály a nedostatek kněží. Na jižní polokouli však církev stále sílí.

Srazí-li vás tramvaj, řidič vám nepomůže

12. 2. 2013

čas čtení 6 minut

Ve čtvrtek jsem byl svědkem tragické dopravní nehody, kdy v pražském Karlíně tramvaj srazila ženu, která o několik desítek minut později na následky zranění zemřela.

Více zde: ZDE

Jsem pravidelným čtenářem BL a sledoval jsem i debatu o administraci diskuzních příspěvků na našich velkých online zpravodajských portálech ( zejména IDNES.cz, Novinky.cz). Když jsem chtěl ve čtvrtek večer několik hodin po nehodě na IDNES a v pátek na Novinky.cz napsat do diskuze pod článkem některé zásadní informace z pozice očitého svědka, bohužel jsem nepochodil. Na IDNES čekám již více než 2 dny na ověření profilu a server Novinky.cz pozastavil až do odvolání právě 8.2. všechny další registrace diskutujících, píše Jan Dvořák.

Chcete někoho bombardovat a potřebujete přelet přes ČR? Dopředu souhlasíme. Bombardujte!

12. 2. 2013

čas čtení 2 minuty

tisková zpráva

Vláda předkládá Parlamentu ČR návrh ohrožující suverenitu naší země, kdy svým stanoviskem dopředu souhlasí s nedefinovanými přelety a z toho možnou případnou agresí proti suverénnímu státu (sněmovní tisk 889/0, text 0889a0.pdf, Rozhodnutí vlády o přeletech a průjezdech ozbrojených sil jiných států přes území České republiky v roce 2013 z něhož citujeme: S ohledem na četnost a krátké lhůty předkládání požadavků na přelety a průjezdy ozbrojených sil jiných států přes území České republiky je technicky prakticky nemožné, aby vláda rozhodovala o každém jednotlivém přeletu či průjezdu samostatně ).

Kdyby byl Baborov, co jsou Budějice...

12. 2. 2013 / Radek Mikula

čas čtení 9 minut

Studentské protesty proti krajským radním za KSČM by si na Britských listech již pomalu zasloužily vlastní rubriku. Levice je v České republice na zjevném vzestupu -- kdy se to naplno projeví v mocenské sféře je dnes již nepochybně jen otázkou dost krátkého času - a já se skromně ptám, kde se tedy u ní sakra bere ta vlna plačtivosti a ukřivděnosti. Včera zveřejněný článek Dominika Formana je dalším výstřelem na komára.

O sporu, který se stal symbolem neschopnosti racionálně diskutovat

12. 2. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty

Zatímco hysterické výkřiky mají k dispozici prakticky neomezeně širokou škálu výrazových prostředků, racionální argumenty se mohou jevit jako "nudné", tím spíše, že se často musejí prostě jen jinými slovy opakovat.

To se týká i celého "slavného" sporu o Grebeníčkův parlamentní výrok na účet důvodové zprávy palachovského svátku. Grebeníček napadl tuto formulaci: "Jan Palach se stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci".

Jak by takový výrok mohl být vyvrácen? Předně by Grebeníček mohl tvrdit, že se Jan Palach vůbec nestal žádným symbolem; za druhé by specifičtěji mohl argumentovat, že se nestal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, ale něčeho jiného (například, dejme tomu, diktatury proletariátu).

Mezi historií a mytologií

12. 2. 2013 / Bohumil Kartous

čas čtení 6 minut

"Who controls the present controls the past," said O'Brian and nodding his head with slow approval. "It is your opinion, Winston, that the past has real existence?"

(George Orwell, 1984)

Polemika nad sněmovní námitkou Miroslava Grebeníčka k tomu, jakým způsobem má být v zákoně definován čin Jana Palacha, není nic jiného než jeden z viditelnějších střetů nad tím, jak vykládat historii před rokem 1989. Těchto střetů, zdá se, bude spíše přibývat a důvodem k tomu je skutečnost, že očití svědkové odcházejí a na místo svědectví přichází interpretace. Svědecví je také jistá forma interpretace, ale pořád je možné jej považovat za přímé spojení současnosti s historií. Blíží se doba, kdy už se budeme opírat pouze o interpretace interpretací snažících se omezit přirozenou nejednoznačnost dějin.

Kam kráčíš, kulturo...

12. 2. 2013 / Marek Řezanka

čas čtení 6 minut

"Daňového poplatníka stojí pražská divadla 500 milionů ročně. Víte, kdo je dostává?" ptaly se plakáty. Čtyři osobnosti (Jiří Suchý, Miroslav Táborský, Jiří Ornest a David Matásek), které vystupovaly proti grantovému systému pražského magistrátu, kolemjdoucím v červenci 2008 ve zkarikované podobě vysvětlovaly, proč peníze potřebují.

Ze zobrazení umělců se dala přímo lisovat nenávist těch, kteří plakáty zhotovili. Vše bylo doprovázeno slovně: "Prachy patří nám!" To, abychom si uvědomili, kteří padouši chtějí týt na úkor nás všech, prostých lidí.

Tehdejší radní za ODS Richter se od této akce distancoval -- kdo za celou štvanicí stál, se uspokojivě neví dodnes.

Nešlo snad v tomto případě o štvavou agresivní kampaň v duchu stalinských agitek? Nebo je boj proti "mandelince bramborové" někdy nezbytný -- a rozhodujícím faktorem je, na které straně barikády tato mandelinka zrovna ohryzuje nať?

19668

Benda kontra Liehm: 1968

11. 2. 2013 / Štěpán Benda

čas čtení 43 minut

Chtěl jsem v rozhovoru mimo jiné připomenout, že "Pražské jaro" nebylo "nějakou událostí" týkající se pouze tehdejších komunistů, jak se o tom dnes často v Čechách mluví. Bylo to hnutí za svobodu, kterého se zúčastnil celý národ. Svezli se s ním "reformní" komunisté a ne lid. Jeho motorem byla především mládež a nekomunisticky myslící část společnosti. Reformní komunisté věděli, že nejenom "dubové palice" nedávné doby, ale i oni, se svou společenskou koncepcí jakéhosi "socialismu s lidskou tváří" bojují o přežití. "Socialismus s lidskou tváří" byl jejich posledním pokusem. - "Nejdůležitější zkušeností je, a já tvrdím, že tenkrát o ní společnost ještě nic přesného nevěděla, poznatek, že komunismus se nedá reformovat. To je samozřejmě nejdůležitější dědictví Pražského jara. To je to, co nepochopil Gorbačov."

Setkali jsme se ve Vídni. Já jsem tam přijel autem z Berlína, on, někdejší redaktor týdeníku Literární noviny, přiletěl v březnu 2008 letadlem z Paříže, aby se zúčastnil konference Diplomatické akademie ve Vídni na téma Pražské jaro, konec jedné iluze. Vídáme se pravidelně, jednou dvakrát do roka, většinou v Berlíně anebo v Praze. Jemu je 84, mně 61; oba dva jsme zestárli, psal Štěpán Benda v roce 2008.

Málokdo ví, že Antonín Liehm se oženil s mojí matkou, když mi byly dva roky, a že jsem tudíž až do svých osmnácti let vyrůstal s ním, svým nevlastním otcem, v jedné rodině.

Liehmův politický vývoj v letech 1948 až 1968 je součástí mé vlastní rodinné historie. Jeho zpočátku váhavou emancipaci od stalinismu jsem mohl sledovat již jako dítě. Když byl v létě 1967 vyloučen z komunistické strany, což se dalo v důsledku jeho vystoupení na sjezdu spisovatelů v Praze čekat, naplnilo mě to dokonce jistou hrdostí. Byl jsem již přesvědčeným, dvacetiletým antikomunistou.

Rozhovor původně vyšel v publikaci "Crossing 68/89: Grenzüberschreitungen und Schnittpunkte zwischen den Umbrüchen", autoři Jürgen Danyel, Jennifer Schevardo a Stephan Kruhl (květen 2008)

Přepisování historie mě uráží

11. 2. 2013

čas čtení 1 minuta

Jako pamětníka, studenta VŠ ročník 1947, mě hluboce uráží přepisování historie dnešním režimem a medii, dnes to, jak si z Palacha udělali symbol bojovníka proti komunismu. Pochopitelně. Oni potřebují legitimizovat dnešní asociální režim a dokazovat, že není horší než zlikvidovaný socialismus. A proto vytahují tato negativa a lakují a lakují. Mají na to i ústav. U nás pamětníků se jim to moc nedaří, bohužel u mladých ano. Váš pan Dolejší to tu také lakuje, píše Jaroslav Ouzký.

Způsobili normalizaci v Československu antikomunisté?

11. 2. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 3 minuty

Každoročně se mě ptají pragmatičtí britští studenti, jak je možné, že českoslovenští reformátoři ze šedesátých let a z doby Pražského jara 1968 mohli být tak neodpovědní, že nebrali v úvahu mocenské rozdělení sil a vyvolali tak sovětskou invazi. Co jim mám na to říkat? V roce 2005 jsem při jedné diskusi na Letní filmové škole v Uherském Hradišti obvinil A.J.Liehma, že neměli během Pražského jara 1968 žádný strategicky proveditelný, realistický projekt liberalizace a že svými neodpovědnými a nepromyšlenými akcemi způsobili invazi a následnou dvacetiletou normalizaci. Liehm se tehdy v té diskusi ani moc nebránil, prostě pokrčil rameny. Václav Žák mi pak vynadal, že nemohu kritizovat lidi, kteří mají legitimní touhu po svobodě.

Nacionalismus jako řešení

11. 2. 2013 / Přemysl Janýr

čas čtení 23 minut

Všechny historické zvraty s výjimkou Pražského jara probíhají podle ustáleného scénáře: malá samozvaná elita se upíše zahraniční mocnosti, s její pomocí a v jejích intencích provede puč, rozvrátí stávající uspořádání, nahradí dosavadní elitu a instaluje nový řád v intencích spojence. Takhle v roce 1918 vzniklo a v roce 1945 bylo obnoveno Československo, takhle v roce 1948 převzali a po roce 1968 svou moc obnovili komunisté, takhle se po roce 1989 probojovala k moci i současná elita. Národ přijímá zvraty s tu větším, tu menším nadšením, ale že by se alespoň nakrátko pokusil vzepřít se dosud stalo jen jedinkrát, po srpnu 1968. Podle ustáleného scénáře pak probíhá i následná dvacetiletka. Nový řád nevzešel z organického domácího vývoje, nýbrž mu byl uměle naimplementován vnějšími zájmy. Pučisté proto musejí deficit své legitimity kompenzovat démonizací předchozího řádu, hysterickou štvanicí na jeho poražené proponenty a ideologickou přehorlivostí, překračující i intence spojenců. Změny či revize podmínek, za kterých se k moci dostali, pro ně představují existenční hrozbu a jsou proto popírány a ignorovány. Naše nové řády tak po celou svou dvacetiletou životnost zůstávají obdivuhodně rigidní ideologickou konstrukcí z dob svých počátků, zcela odtrženou od reality následného vývoje. Pak přijde otřes, moci se chopí nová elita a začínáme tlustou červenou čarou znovu od nuly.

Možná to někomu vzhledem k mým častým komentářům na adresu národa bude znít jako ironie. Není. Stále více se utvrzuji, že naším akutním i chronickým problémem není přebytek, ale naopak absence národního. Nepotěším ovšem ani Klause a Zemana, ani české národovce, ani Dělnickou stranu, protože nacionalismus, který postrádáme je vzdálený tomu, co pod ním chápou oni. Nacionalismus jako řešení začíná otázkami kdo vlastně je to my, čím se vyznačujeme a jaké je naše místo mezi druhými? A především tou nejnaléhavější: proč jako národ zjevně nefungujeme?

Používám-li (často) my, čtenáře, ale ani mne zpravidla nenapadne pozastavit se nad tím, koho tím vlastně myslím. My -- Češi je pro většinu z nás samozřejmá množina, nevyžadující další pozornosti. Pozastaví se leda ti, kdo se přednostně cítí jako Moravané, Slezané, Romové, Němci, Poláci, Maďaři, Židé, Vietnamci, Rusové, Ukrajinci, Rusíni... a kdo tu -- někteří od nedávna, jiní desítky generací - žijí s námi. A já se ptám: jsou to také naši? Jsou to také Češi? A pokud ano, kdo jsou pak oni Češi - obyvatelé Čech? A pokud ne, kdo tedy jsou, když se narodili a žijí v Česku a jiný domov nemají?

An English version of this article is in CLICK HERE

Katolická církev bude muset projít demokratizačním procesem

11. 2. 2013 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty

Papež Benedikt XVI. oznámil rezignaci. Důvody jsou prý zdravotní, nicméně jeho pontifikát jako takový je zjevně jedno velké selhání. Selhání sahající až do hloubky 20. století, ze které vyplouvají nové a nové skandály o fungování římskokatolické církve. Za všechny zmíním skandál Macielův, do něhož je Benedikt XVI. jako bývalý šéf bývalé inkvizice i jako papež také zapleten. Za pontifikátu Benedikta XVI. jeden z katolických států EU, Irsko, obvinil Vatikán dokonce ze systematického krytí zločinů minulosti.

Zažil jsem to jinak

11. 2. 2013 / Josef Mrázek

čas čtení 2 minuty

Debata o činu Jana Palacha, která v Britských listech i jinde doznívá, je jakoby o něčem jiném, než co jsem jako pamětník zažil. V osmašedesátém jsem byl dost aktivní, ale jako nestraník, a odmítám ty "znalce", kteří si všímají jen toho, co se dělo v KSČ. Mně podobní se domnívali, že řada věcí se dělá zbytečně špatně a že bychom se, třeba na půdě odborů, mohli na nějaké optimalizaci domluvit. Tehdejší uvolnění výměny názorů slibovalo, že potenciál národa (tehdy ještě národů) by se dal lépe využít. Podstatou nemělo být zdokonalování strany a jejích struktur, do toho jsme ani nemohli mluvit, ale volnější zapojení občanské společnosti. Naděje, že se budou problémy řešit správně a spravedlivě bez zákazů shora a bez příkazů z Moskvy, byla hlavním stimulem, kterým si garnitura Pražského jara získala všeobecné sympatie občanů, bez ohledu na jejich stranickou organizovanost.

Největšími antikomunisty jsou právě čeští komunisté

11. 2. 2013 / Filip Mahďák

čas čtení 13 minut

Pokud by skutečně Jan Palach vkládal důvěru do schopnosti tehdejších komunistů u moci pokračovat i navzdory okupaci v započatých reformách, či alespoň vůli nezavádět diskriminaci názorů a cenzuru, jistě by neměl potřebu sahat si na život a prostě se do reformního hnutí zařadil. Potíž je ovšem v tom, že právě přesně v době jeho tragické smrti začíná umírat i celé reformní hnutí ve vládnoucích strukturách Komunistické strany Československa a duchem mladí českoslovenští občané s nadšeně radikálními levicovými názory, jakým byl i Jan Palach, plující v té době zrovna na čele poslední reformní vlny, narážejí mezi prvními, jako kanárci umírající na plyn v dole, na zdvíhající se stěnu nové reality rostoucí z cihel pragmatického uvědomění svých méně duchovně, ale zato mnohem více materiálně orientovaných spoluobčanů, již tehdy velmi pilně a uvědoměle budujících své lepší zítřky pod tradičním heslem krysím: "Zachraň se za každou cenu, kdo můžeš".

Největšími antikomunisty jsou dnešní čeští postotalitní komunisté, jenž se nikdy výrazně a systémově nepřihlásili k inspirativnímu a silně levicovému odkazu reformního komunismu Pražského jara a dodnes také nepřevzali zodpovědnost za jeho potlačení a za následnou dvacetiletou systematickou likvidaci veškeré skutečné levicové inspirace, již svého času do československé společnosti přinesl.

Svědectví o jednom zoufalém pokusu resuscitovat svědomí

11. 2. 2013 / Lubomír Brožek

čas čtení 6 minut

Motto:

Řečníkům je vskutku dovoleno lhát o historických záležitostech, aby mohli něco říci vybraněji.

Marcus Tullius Cicero

Upřímně řečeno, nejsem si tak docela jist, zda jsem výše uvedený citát zvolil správně, neboť po parlamentní debatě o smyslu a motivech Palachova činu lze jen těžko považovat za "vybrané" argumenty létající zprava doleva a zpět, balancující mezi teatrální ideologičností, historickou ignorancí a utilitární tlachavostí. Chudinka Pravda! Myslím, že když se sklopenou hlavou odcházela zadním vchodem, byla dost smutná. Nejspíš nejsem sám, koho napadlo, co by tomu asi řekl sám Jan Palach, případně ten, kdo se rozhodl ho následovat.

V Akademii je nepravostí víc, víc než si myslíte

11. 2. 2013 / Zdeněk Slanina

čas čtení 20 minut

Kauza vědeckých nepřístojností akademika Bezoušky (AB) je na naše poměry pojednávána pozitivně nadstandardním způsobem, jak patrno z prvé tiskové zprávy Přírodovědecké fakulty UK.

Nicméně již v této fázi vznikají mýty - např. AB je první případ svého druhu, AB žil ve vzduchoprázdnu bez jakýkoliv vazeb, tři studentky z MBÚ jako první u nás přinesly důkazy možných vědeckých nepřístojností. Vedoucím katedry, profesorem, držitelem obrovských grantů se u nás jen těžko stanete bez pečlivě budované sítě konexí, které se udržují v provozním stavu mazivem, jehož jméno radši ani nevyslovujte. Tedy pokud působíte v akademické obci - to nevyslovované mazivo má totiž název morální korupce.

Jan Palach: "Přičiňte se živí v boji!"

11. 2. 2013 / Jan Kavan

čas čtení 15 minut

Nedávno jsme si připomínali 40. výročí sebeobětování Jana Palacha a za tři týdny tu bude 40. výročí činu Jana Zajíce, který se upálil přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha 25.února 1969. Na události z té doby si pamatuji, jako kdyby se staly včera. Bylo mi 22 let, byl jsem radikálním studentem a členem vedení Svazu vysokoškolských studentů (SVS) Čech a Moravy. Byl jsem jedním z organizátorů velké pražské demonstrace 20. ledna 1969 za Jana Palacha (200 000 lidí) a za jeho požadavky, tak i jeho pohřbu 25. ledna. Poslední Zajícův dopis mi donesl tehdejší student teologie Olda Vít i s jeho fotkou jen pár hodin po jeho protestu.

Autor je bývalý ministr zahraničí ČR.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

čas čtení 2 minuty

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

41751