Bisexuální Superman neuvěřitelně oslabuje kauzu LGBTQ

15. 10. 2021 / Fabiano Golgo

 DC Marvel oznámil, že nový Superman bude mít milostný vztah s novinářem. Ne, není to Clark Kent, ale jeho syn a syn Lois Laneové, Jon. Aniž bych to věděl já a většina lidí na světě, kteří nesledují současný stav  legendárního souhvězdí superhrdinů, starý Superman už odešel do důchodu a roli Supermana nyní převzal jeho syn. Titulky zpravodajských webů po celém světě ale jen informovaly, že Superman je nyní bisexuál. Vzhledem k tomu, že většina lidí získává informace pouze z titulků a jen zřídka na články klikají a zprávy čtou, šíří se protesty,  že „oni“ (v té jakési neproniknutelné éterické entitě, která se skládá z pokrokářů, umělců, sexuálních deviantů a George Sorose!) opět útočí na toleranci „normálních“ lidí dalším porušením tradice. A opravdu, toto rozhodnutí skutečně je pouze přiléváním oleje do ohně. Potřebujeme, aby měl Superman vůbec nějaké pohlaví?

Když jsem si na začátku svého dospívání v osmdesátých letech uvědomil, že se zamilovávám a cítím přitažlivost výhradně k chlapcům, neměl jsem žádné vzory, které by odpovídaly tomu, jak jsem se cítil. Zatímco všichni chlapci a dívky měli před sebou prototypy chování, podle nichž mohli jednat a jimiž se mohli inspirovat se, já jsem se ocitl v smutné situaci, kdy jediní lidé, kteří byli otevřeně homosexuálové, nebyli vůbec jako já. V té době se vědělo, že jen hrstka celebrit jsou homosexuálové. O většině z nich se říkalo, že jsou zženštilí, a že pracují jen v profesích jako módní návrhářství a kadeřnictví (nebo byl homosexuál sériový vrah Ted Bundy). V "pouliční kultuře" a v tom, co člověk slyšel ve škole a doma, souviselo slovo gay vždy s nechutným člověkem, sexuálním deviantem, nikdy ne  s člověkem, který by si zasloužil náš respekt, byli to vždy lidé se zneuctěnými nebo utajovanými životy, směšné bytosti. S ničím z toho jsem se nemohl ztotožnit.

Heterosexuálové považují za samozřejmé, že všude, kam se podívají, mají vzory, které mohou následovat a které vyhovují jejich orientaci a povaze. Není divu, že tolik homosexuálů bojuje za právo napodobovat vztahové a rodinné modely heterosexuálních rodin (oficiální manželství, výchova dětí): naučili se to z jediného dostupného zdroje. Většina lidí si ani neuvědomuje, že jsou docela neoriginální a že jejich chování není tak originální, jak by si představovali, protože z velké části jen opakují a napodobují to, co jejich mozky absorbovaly od lidí kolem nich, když vyrůstali. Co ale dělat, když se cítíte jako labuť a všichni ve vašem rybníku jsou kachny?
 
Když tedy v devadesátých letech opravdu spousta celebrit přiznala, že jsou to homosexuálové, a z Pride Parades se stala celosvětová série akcí, když se sportovci z velmi mužných sportů prohlásili za homosexuály, když vojáci začali prozrazovat, jak velké procento ozbrojených sil je tvořeno  homosexuály, když se v televizi začaly ukazovat svatby mezi dvěma muži nebo dvěma ženami, když heterosexuální celebrity začaly hájit LGBT komunity, to vše lidem jako já usnadnilo hledání vzorů a přestali se cítit jako nějaký hnus v přírodě.

Nárůst homosexuálních a lesbických postav ve filmech a v literatuře v populární kultuře také ovlivnil rodiče, kolegy, zaměstnavatele a přátele homosexuálů, aby nás začali považovat  za normální součást společnosti a ne za abnormální monstrozity. Díky tomu se nejen gayové a lesbičky mohli cítit lépe, ale také se s nimi začalo lépe zacházet. Méně dospívajících mladých lidí bylo vyhazováno z domova, méně mladých lidí páchalo sebevraždu, méně lidí bylo bito. Míra spokojenosti lidí na světě stoupla a míra nesnášenlivosti klesala.

Sexualita je aspekt života, který je tak složitý, že pro většinu lidí je to soukromá záležitost a  je jim nepříjemné s ní chodit na veřejnost.  

Jedna sestřenice se však rozhodla přestěhovat se k mé babičce, a tak jí mimořádně pomáhat při každodenních problémech staré dámy. I když  věděla, jak je babička  nepokroková, neměla žádné zábrany a přiváděla si svého přítele, který tam s ní o víkendech spal. Po pár měsících měla nového přítele a dělala to i s ním. O necelý půl rok později měla dalšího přítele. Moje babička se začala mračit na to množství mužů spících s její neprovdanou vnučkou. Když moje sestřenice, která stále ještě chodila s jedním mužem, si na noc přivedla jiného, ​​babiččina pozdní moderní tolerance skončila - chodit s dvěma muži současně bylo pro ni příliš.

Když jsem se poprvé přistěhoval do České republiky, žasl jsem nad tím, jak liberální je česká kultura. Obdivoval jsem, jak většina Čechů, se kterými jsem se seznámil, je ohledně homosexuality nesmírně tolerantní. Pragmatický, věcný přístup. Všudypřítomný respekt k individuálnímu životnímu stylu. Bylo běžné, že moji kolegové gay přátelé i já jsme mohli žít bez útoků jakéhokoli druhu. Schválení registrovaného partnerství v roce 2008 proběhlo v ČR lehce a bez hlasitých projevů odporu.

Všechno se ale  časem začalo měnit.

Nedokážu přesně určit, co změnilo obecné vnímání gayů z nespravedlivě pronásledovaných lidí v lidi, kteří „pořád žádají další věci a příliš mnoho poté, co už dostali hodně“.

Z pohledu mé sestřenice ta dívka prostě žila svůj život otevřeně, jak chtěla, podle vzorů přijímaných jejími vrstevníky, zatímco z pohledu mé babičky to  příliš přeháněla tím, že volně sdílela intimní stránky své sexuality.

Možná se přehání to, jak velká míra pozornosti je za posledních deset let věnována intimnímu životu homosexuálů a lesbiček. Pokud vezmeme v úvahu jen posledních 5 let, tak jen americké televizní seriály vysílané v otevřených televizích vypadaly takto:

Rok            gayové   lesbičky LGBT postavy
2016–2017  12         43           4,8% všech postav
2017-2018   21          58           6,4% všech postav
2018-2019   32          75           8,8% všech postav
2019-2020   40          87          10,2% všech postav

Jako gayovi mi stačilo, že je Batman jako já. Nyní máme nejméně 65 dalších LGBT superhrdinů. Nový Robin (stejně jako u Supermana došlo k výměně postav, Dick Grayson vyrostl a své místo Robina předal postavě jménem Tim Drake) je bisexuál, Catwoman je lesba, dokonce i Captain America je nyní homosexuál.

Je to všechno nutné? Nemají nové generace dospívajících homosexuálních teenagerů dost vzorů, kterými by se mohly řídit? Není proměna Supermana v Supergaye ekvivalentní mé sestřenici, která by najednou vyžadovala, aby její intimní sexuální život podrobně zkoumala moje babička?  

Stejně jako když se hádá manželský pár, mají obě strany skoro vždycky část pravdy. V konfliktech často prohrává ta strana, která je nucena udělat kompromis. Nevadí mi zase tolik, když je superhrdina homosexuál, ale pravda je, že dávám přednost tomu, aby byli asexuální, jako bývala většina postav z komiksů.