Tiší společníci

7. 12. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 14 minut

Jako tiché společníky můžeme při svých procházkách nejen pražskou, ale i tou mimopražskou přírodou vnímat stromy, jejich krásu, vznešenost, mohutnost, urostlost a sílu, kterou k nám, spočineme-li na nich svým pohledem vysílají. A mnozí z nás tento příjemný pocit který nám mění smutnou náladu v pohodovou dokáží vnímat. A když k nim přijdeme ještě blíž, tak tento pocit zesílí natolik, že z takového kontaktu můžeme čerpat více, než když kolem nich jen procházíme. Všem těm, kteří se o tomto sepětí se stromy chtějí dozvědět něco více, je určena kniha s velmi poutavým názvem: Komunikace se stromy, jejímž autorem je uznávaný český odborník v unikátní metodě naslouchání stromům, Jiří Lahoda.


Pane Lahodo, co vás přivedlo na myšlenku vydat takto speciálně zaměřenou knihu?

 

Důvodů bylo víc, ale určitě podělit se o zkušenosti a něco zcela nového. Mě samotného komunikace se stromy neustále překvapovala a s každým nově nabytým poznatkem jsem byl v úžasu, co všechno nám stromy mohou nabídnout. Když mi bylo nejhůř, nějak přirozeně jsem začal chodit ke stromům, které ke mně vysílaly lásku a pozitivní vibrace. Mé tělo začalo energeticky spolupracovat s energiemi stromů, a když se k tomu přidaly zvláštním způsobem projektované obrazy, které mi zobrazovaly příčiny mých neduhů, nemohl jsem si to nechat jen pro sebe. Těch zajímavostí a zvláštností se za poslední roky nastřádalo víc, a protože jsem téměř nikde v současné literatuře nenašel tak hluboké a komplexní informace, rozhodl jsem se, že o tom napíšu.

Když jste pracoval na sběru podkladů k jejímu vytvoření, podle čeho jste si vybral svůj první strom ke komunikaci?

Když jsem se rozhodl napsat knihu, bylo to již v době, kdy jsem měl dost materiálů (poznatků i zážitků) k sepsání. Protože mi ale chyběly jisté informace, chodil jsem si je ke stromům doplňovat.

Nejprve jsem navštěvoval stromy s výrazným energetickým vlivem a postupně přecházel ke stromům, které přelaďovaly citově nebo duchovně. Samotnou kapitolu pak tvořily stromy, od kterých jsem získával konkrétní informace nebo rady. Takováto setkání pak častokrát provázelo i projektování až filmových dějů, které jsem sepisoval nakonec.

Jak jsem se o vás dočetla, pracoval jste na ní šest let. Máte spočítáno s kolika stromy jste během této doby komunikoval?

Když se u mě „znovuobjevila“ schopnost komunikovat se stromy, první tři roky jsem ke stromům chodil převážně ze zvědavosti a kvůli blahodárným terapeutickým účinkům. Knihu jsem skutečně začal psát až následné tři roky. Za tu dobu jsem pracoval se stovkami stromů. V lesích, parcích, i ve městech. Vše mělo své kouzlo a dodnes nemohu tvrdit, co je lepší. Ve městech a parcích se setkávám více s jejich soukromím a zásahem do lidského dění, se stromy v lese pracuji víc energeticky a nechávám se vtahovat do jejich duchovně-mystických kouzel. Vybral jsem si však 30 druhů, které rád navštěvuji v obměnách, podle místa výskytu, a dnes už jich je nesčetně.

Nekomunikujete jen se stromy, ale také i s jejich stromovými bytostmi. Kolik jste jich takto doposud poznal?

Asi u každého pátého navštíveného stromu se mi odkryje nějaká bytost. Bytost, která má strom ve své správě, nebo jiné bytosti přírodní duchovní říše. Ale také bytosti, které kdysi žily lidským pozemským životem a nyní zůstávají v přírodním – zeleném světě.

Je toto dorozumívání se stromy za pomoci jemnohmotných smyslů určeno jen těm, kteří vědí, o tom že jimi disponují?

Určitě ne doslova. Každý, kdo rád zajde do přírody a zastaví se, může vnímat krásu a nadčasová kouzla. Téměř každý pociťuje, jak mu je v přírodě příjemně a podle druhů stromů v okolí vnímá jistá energetická i duchovní pozitiva, která se šíří všude kolem. Atmosféra je nabitá nepoznaným tajemstvím, ale kdo chce skutečně poznat zdroj těchto kouzel, trochu zácviku potřebuje. Tajemství komunikace se stromy je celkem obsáhlá nauka, která nepracuje jen s jedním jemnohmotným smyslem. Pokud se se stromy skutečně chceme dorozumět, tak jak uvádím v knize, potřebujeme zpočátku někoho, kdo nás povede. Potřebuje vědět, jak své schopnosti používat, aby skutečně cítil energie i na sobě, zesílil citové prožitky a dostával rady, které mu poskytnou odpovědi. Štěstím je, že takováto výuka ale jde téměř každému, neboť jde sice o jemnohmotné, ale přirozené schopnosti, kterými disponuje snad každý.

Každý strom má nejen své informační pole, ale i hmotnou, energetickou, citovou, mentální a duchovní rovinu. Jak rychle se dá ze stromu načíst?

Je to vždy otázka. Do několika vteřin nebo minut. Rozhoduje o tom stupeň vnímání, zkušenost, ale i doba, jak dlouho se stromy pracujeme. Při první návštěvě vždy chvilku trvá, než se přeladíme z denního shonu, ale s každou další minutou je to snazší a snazší. Po takové půlhodinové práci se stromy to potom nemusí trvat ani minutu, neboť se už v energeticko-informačním poli nacházíme zcela. O rychlosti napojení rozhoduje také konkrétní druh stromu. Každý strom „upřednostňuje svůj kanál“ a pokud se chceme dostat k jiné rovině, buď to vůbec nelze nebo si můžeme počkat i 10-30 minut. Je rozdíl v jehličnanech a listnáčích, ale i ve stáří stromu. U mladších stromů se velice rychle napojíme na jejich energii, u starších, majestátních stromů již vnímáme převážně jejich duchovní atribut.

Každý strom je jiný. Jak laik pozná, který strom je pro něj k dané komunikaci vhodný?

Téměř každý strom je vhodný pro nějaký druh komunikace. Ať jde o energetickou, duševní či duchovní rovinu. Když začátečník přijde ke stromu a chvilku u něho setrvá, nějaké pocitové dojmy vždy zaznamená. Něco se mu otevře a nějaký ten druh komunikace může začít. Nejlépe je třeba začít se stromem, který na vás už na dálku nějak zapůsobí, udělá příjemný dojem. Už na dálku mohou proběhnout nějaké „sympatie“, vytvoří se vzájemný jemný kanál a vy můžete být včas takto intuitivně informováni, že máte jít právě za ním. Je však důležité dbát i vlastních pocitů a svého „vedení shůry“, které vám takovéto napojení požehná, anebo vás od takového sblížení odrazuje.

Mohou se stromy při tomto procesu střídat?

Ano mohou. A v začátečnické fázi, kdy sbíráme první zkušenosti, to doporučuji. Člověk si tak velice rychle všimne různých odlišností a brzy se přesvědčí, že skutečně vnímá. Velice rychle si tak osvojí i praktické kroky. Časem je na osobní rozvaze s kolika stromy chce pracovat. Protože budou přicházet zážitky, které budou hlubší a četnost stromů by vás takto rozptylovala. Energeticky by přehlušovala předchozí účinky a duševně přemáhala.

Je javor nositelem osobní síly pro, kteréhokoliv zájemce – nebo je to pro každého jedince jiný strom?

Ano, z javorů určitě na každého přechází část jeho síly, ale děje se to i u více druhů stromů. Pokud je ale člověk právě ve své osobní síle, nemusí tento vliv už pociťovat. A „strom“ mu nabídne něco jiného. Pokud jsme ustáleni a vyrovnaní, javory mohou umocňovat vnitřní klid.

Které stromy jsou obdařeny více energetickými schopnostmi, ty v pražských parcích a zahradách, nebo ty v lese?

Více šiřitelné energie mají stromy v lesích. Ve městech si stromy svou energii stahují spíše dovnitř, chrání se, ale mají více předností v energeticko - duchovní práci s kolem jdoucími. V parcích, kde se o stromy lidé dobře starají, nás stromy více překvapují bohatými barvitějšími příběhy, kterým lidská mysl snáze

O stromech se často hovoří jako o „knihovnách moudrosti “. Proč?

Protože se s námi mohou podělit o mnoho cenných informací. Pokud o stromu neuvažujeme jen jako o pouhém dřevě, ale opravdu ho vnímáme bytostně, brzy poznáme, že se k nám od stromů dostává zvláštní fluidum, které není jen energetické, ale zasahuje i naše city a mentální prostředí. Pokud se stromu dotkneme a jsme otevřeni novým myšlenkám, brzy poznáme, že se k nám dostávají nové informace. Nejsou naše a obsahují zprávy, které nás o něčem informují. O okolí, dávné minulosti, či se přímo týkají naší osoby. Energetický prostor stromu funguje jako houba, která nasává informace z okolí a nabízí je k „přečtení“. Každý druh stromu však v sobě nese i moudrost Stvořitele. Každý, kdo komunikuje se stromy se brzy přesvědčí i o duchovní nadstavbě, která se prostřednictvím stromů zjevuje a zpřístupňuje další překvapivá tajemství.

Máte nějaký svůj oblíbený strom, s nímž nejraději komunikujete?

Děkuji za tuto otázku. Mám mnoho oblíbených stromů a častokrát se mi stává, že s každým novým stromem, který poznám, se tato oblast rozšiřuje. Moje obliba je ale často dána momentální životní potřebou. V jedné pražské botanické zahradě si mě kdysi zavolal starý Dub a už na dálku mi naznačoval, že vidí mou nejvnitřnější bolest. Když to hodně zjednoduším, přišel jsem k němu a nechal se zahalit jeho objetím. On se podíval dovnitř mne a já věděl, že už na svou bolest nejsem sám. Tento strom jsem dlouho nosil v srdci, protože mi opravdu pomohl. Nebo jsem si oblíbil jednu vrbu nedaleko bydliště. Pomohla mi smýt smutky ze ztráty blízkých a já se mohl otevřít novým vztahům. S kým se mi ale opravdu dobře komunikuje, jsou borovice a jedle. Po jejich návštěvě se častokrát cítím srovnaný a energeticky očištěný.

Vzhledem k těmto vašim zážitkům s nimi, neuvažujete o dalším pokračování této vaší knihy?

Ano, uvažoval jsem. Dokonce mám rozepsaný další díl, ale záleží na okolnostech. Na volnu, díky kterému mohu tvořit, spolupráci s odborníky a zájmu, který kniha vyvolá. Přeci jen jde o zcela nový směr, a mnozí vlastně netuší, že něco takového vůbec existuje.

Vaší knihu doprovázejí i velmi jemné a výstižné ilustrace Maryny Yukhnovich. Jak se vám podařilo najít tuto ilustrátorku, která dokázala kresbou vyjádřit, o čem ve své knize píšete?

S Marynou se známe několik let a stačilo se jen zmínit. Je profesionální malířka a zajímá se o podobné alternativní směry. Museli jsme se však domluvit, co skutečně malbou vystihnout a bylo potřeba, aby ovládla i jisté komunikační schopnosti. Aby skutečně zažila, co bude malovat. A nakonec se to povedlo. Jsem moc vděčný za její práci.

A co byste vzkázal těm čtenářům, kteří by se stromy rádi komunikovali, ale stydí se třeba před procházejícími se návštěvníky v parcích, protože někteří jsou i tací, že si směrem k dotyčnému klepou na čelo – čímž mu dávají najevo, že není normální, takže, co s tím?

Určitě chápu, že není zatím běžné, aby člověk přišel ke stromu, dotkl se jej a navázal s ním energetický či mentální kontakt. Ale také už není doba, kdy vás za to okolí bude skutečně odsuzovat. Schopnost komunikovat se stromy se u mě objevila už v dětství, ale tehdy v totalitním režimu se to posuzovalo jako duševní nemoc a takoví lidé končili v léčebně. Dnes je doba o krok dále. Internet a literatura je plná esoterických a duchovních nauk, a pokud to někoho opravdu nezajímá, tak to nečte. Už se ale nekonají hony na čarodějnice a podobní lidé nejsou zavírání do blázince, pokud tedy mají svých dalších pět pohromadě. Opravdu to dnes skončí maximálně u toho poklepání na čelo. Mnozí jsou těmto aktivitám již otevření, ale i já sám se při komunikaci se stromy nevystavuji zbytečným poznámkám kolemjdoucích. Vybírám si dobu a místo, kde se podobným setkáním mohu vyhnout, a pokud to jinak nejde, o strom se jen opřu a na oko dělám, že jen rozjímám nebo telefonuji. Začínající komunikátor si může i jen sednout ke stromu zády a nikdo nemusí poznat, že se na strom napojuje, nechává se energeticky zaštítit a čte si v jeho záznamech.

Další zajímavostí je ale fakt, že lidé, kteří se tomuto umění komunikovat se stromy a naslouchat jim naučili, se už tolik nestydí. Když se přesvědčíte, že komunikace se stromy skutečně není výmysl, nejste už v pozici, kdybyste v sobě nedokázali obhájit své svědectví.



 


1
Vytisknout
1892

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2021