O absurdním kolapsu veřejného diskursu v České republice

18. 3. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 10 minut
30756

S naprostým zděšením sleduji, jak se veřejná debata v ČR – která byla vždy plytká a tragikomicky neinformovaná – s ruskou invazí proměnila v druhorepublikovou verbální agresi proti všem skutečným a domnělým Putinovým „agentům“ v české kotlině. A to navzdory skutečnosti, že vyjma směšného provokatéra Jiřího Vyvadila a stalinisty Ladislava Kašuky jsem se se žádným známějším sympatizantem Putinova imperialistického tažení ve veřejném prostoru nesetkal. Kde jsou tedy ti placení prokremelští trollové, kteří údajně celá léta rozvraceli naši křehkou demokracii? Naopak: 87 procent českého národa vojenskou mašinérii Ruské federace nekompromisně odsuzuje a stojí za nešťastnými Ukrajinci. Ono ovšem nestačí tuto blatantní agresi jednoznačně odsoudit; je záhodno, abychom všichni jako jeden muž podporovali oficiální linii západního společenství, která nepřipouští žádné pochybnosti, žádné historické souvislosti, ani kritiku západního postoje vůči válečnému konfliktu na Ukrajině – Vladimir Putin je jednoduše Adolf Hitler 21. století, ba co hůře, je ještě horší než tento nacistický válečný zločinec, protože disponuje ohromným jaderným potenciálem, a proto je potřeba jej zastavit, než se rozhlédne po další kořisti, Českou republiku nevyjímaje, a to třeba i za cenu rozpoutání jaderného inferna.

Ti, kdo se opováží tuto jednostrannou propagandistickou linii jakkoliv narušit, třeba odkazy na produkci soudných zahraničních médií (Al Džazíra, NYT, Washington Post, Reuters atd.) či na stanoviska veteránů americké zahraniční politiky (George Kennan, Henry Kissinger, Robert McNamara, Jack Matlock či nynější šéf CIA William Burns) a zahraničně politických expertů (Anatol Lieven, John Mearsheimer, Stephen Cohen, Richard Sakwa apod.) – autora těchto řádek nevyjímaje – jsou šmahem dehonestováni a uráženi ze všech světových stran, a to i ze strany svých kolegů: jsou to prostě kremloboti, ruské hyeny, pátá kolona, kolaboranti a basta fidli.

Zdá se, jako by ruská invazní vojska neostřelovala a nebombardovala ukrajinská města, nýbrž malebná česká městečka. Česká republika je ve válce, slýcháme z různých stran. Opravdu? A kdy jí vlastně Ruská federace tu válku vyhlásila? Pokud je mi známo, tak Českou republiku Kreml sice zařadil na seznam nepřátelských zemí, nicméně ji – na rozdíl od nebohé Ukrajiny – zákeřně nenapadl. Zdá se mi rovněž, jako by (nejen) čeští komentátoři a analytikové psali přes kopírák (a v mnohem horší míře to platí pro sociální sítě): Zlo je jednoznačné (Putin) a Dobro také (Zelenskyj a přešlapující, leč blahosklonný Západ). Jenže mezinárodní vztahy nejsou žádné primitivní fotbalové utkání, při kterém nekriticky fandíme domácímu týmu a zároveň bučíme na soupeře/nepřítele.

Tyto mluvící hlavy sveřepě apelují na západní společenství, aby nad Ukrajinou vyhlásilo bezletovou zónu, aniž by tušili, co takový krok vůbec obnáší: Ne nadarmo se téměř 80 amerických zahraničně-politických analytiků majících na rozdíl do českých křiklounů jistý vliv na Bidenovu administrativu ostře vymezilo proti vyhlášení bezletové zóny nad Ukrajinou – byť i částečné –, protože válka NATO s Ruskou federací ohrožuje bezpečnost Američanů a způsobila by obrovské škody Evropanům. Šlo by jednoznačně o „válečný akt“, jak soudí tito odborníci. A zapojení 30 členských států Severoatlantické aliance do války s Ruskou federací a jejím vazalem sídlícím v Minsku by se de facto rovnalo třetí světové válce, kdy by se terminální jaderný konflikt – potažmo vyhlazení lidské civilizace – mohl stát děsivou realitou. Prozatím to vypadá, že si v Bílém domě a v Pentagonu moc dobře uvědomují, jak osudové riziko tento krok skýtá.

Je to vlastně nadmíru zajímavý paradox: ti, kdo navrhují vytvoření bezletové zóny, případně přímé zapojení Západu do války s Ruskem, se najednou domnívají, že Vladimir Putin tváří v tvář mnohonásobné přesile nebude mít odvahu na to, aby jadernou zbraň použil. Jenže ti samí „analytikové“ jedním dechem říkají, že kremelský autoritář je šílenec a je novou inkarnací Adolfa Hitlera – ba je ještě horší než starý Hitler, protože disponuje smrtícím atomovým arzenálem: komu tady tedy haprují elementární základy logického myšlení?

Ruku v ruce s voláním po bezletové zóně jde masivní vyzbrojování Ukrajiny ze strany Evropské unie za půl miliardy eur – a především pak ze strany Spojených států. Washington ve středu oznámil novou vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 800 milionů dolarů, a to jen několik dní poté, co Kongres schválil návrh zákona o výdajích ve výši 1,5 bilionu dolarů, který zahrnuje téměř 14 miliard dolarů na humanitární a bezpečnostní pomoc Ukrajině. Tento masivní vojenský balíček obsahuje mimo jiné 20 milionů kusů munice, stovku dronů, 2000 protitankových řízených střel Javelin a 800 protiletadlových přenosných raketových kompletů země-vzduch Stinger. Odborníci varují, že vyslání dalších smrtících zbraní by mohlo vést k eskalaci války a dalším ztrátám pro Ukrajinu. Ruský vpád na Ukrajinu navíc přiměl řadu evropských zemí včetně Německa zvýšit – či o tom vážně uvažovat – výdaje na zbrojení.

Mezitím ruská invazní vojska pokračují v ostřelování a bombardování ukrajinských měst, dopouští se dalších zavrženíhodných válečných zločinů, zatímco počet civilních obětí povážlivě stoupá. K 16. březnu monitoring OSN potvrdil 726 civilních obětí, nicméně skutečné číslo bude pravděpodobně mnohem vyšší, protože se dosud ověřují zprávy o dalších usmrcených civilistech. Téměř pět milionů Ukrajinců bylo vysídleno ze svých domovů, z čehož více než tři miliony osob prchly za hranice své vlasti.

Souběžně s válečným běsněním už řadu dní pokračují mírové rozhovory mezi ukrajinskou a ruskou stranou, přičemž i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nyní uznává, že jeho země do NATO nevstoupí (třebaže i nadále volá po vyhlášení bezletové zóny), což osobně vnímám jako velký ústupek vůči Kremlu. Šance na relativně brzké ukončení válečného konfliktu samozřejmě existují, jak uvedl jeden z představitelů Zelenského vlády, podle nějž je nyní hlavním tématem těchto rozhovorů, zda ruské jednotky zůstanou po válce v separatistických oblastech na východě Ukrajiny a kde budou vytyčeny hranice. Ukrajina podle jeho mínění trvá na tom, aby se jednání zúčastnila jedna nebo více západních jaderných mocností a aby byl pro ni vypracován právně závazný dokument s bezpečnostními zárukami. Výměnou za to je Ukrajina podle něj připravena jednat o neutrálním statusu. V americkém tisku se píše o možné „únikové cestě“ z válečného tažení, kterou by Vladimiru Putinovi mohla zprostředkovat Čína; do diplomatického úsilí se vložil izraelský premiér i turecký prezident. Financial Times informují o návrhu rusko-ukrajinské dohody, která obsahuje 15 bodů, podle které by Ruská federace stáhla svou armádu z Ukrajiny výměnou za závazný slib, že se Kyjev vzdá svého členství v NATO a že bude souhlasit s tím, že na svém území nebude mít cizí vojenské základny ani zbraně.

Leč, jak podotýká Noam Chomsky, mírové rozhovory se nikam neposunou, dokud se do nich nevloží Spojené státy. Kdy tedy USA konečně veřejně uznají to, co samy moc dobře vědí; tedy, že se Ukrajina nikdy nestane členskou zemí Severoatlantické aliance? Jsou v tomto ohledu připraveny podpořit Kyjev, který sám pochopil, jak se věcí mají?

Koneckonců se mi zdá, že tyto úvahy nejsou v české veřejné debatě příliš vítány. Naopak je podporována veřejná denunciace těch, kdo se opováží nesdílet agresivní militaristickou protiruskou rétoriku, přestože tyto osoby – včetně autora tohoto textu – opakovaně Putinovu imperialistickou agresi na Ukrajinu odsoudili. Potřebná diskuse o kořenech této obrovské bezpečnostní krize či nesouhlas s masivním vyzbrojováním Ukrajiny se prakticky rovná zradě.

Ono zjevně nestačí zablokovat komické dezinformační weby šířící prokremelský narativ, jejichž produkce podle sociologa Martina Buchtíka v loňském roce ovlivňovala pouze jednotky procent české populace, a byly tedy prakticky neškodné. Už samotná skutečnost, že zhruba 87 procent národa odsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu a sympatizuje s bitými Ukrajinci, dokazuje, že bezpečnost České republiky ona „proruská menšina“ v žádném případě neohrožuje. Nadto existují zásadní pochybnosti o legislativním postupu, jehož prostřednictvím byly tyto směšné prokremelské hlasy vypnuty – jak je artikuloval odborník zabývající se novými médii Josef Šlerka. A není rozhodně sám. Ostatně proti dezinformacím lze efektivně bojovat solidní novinářskou prací – v čemž česká mediální scéna dlouhá léta tragicky selhává, a rovněž kvalitním školstvím – a nikoliv dlouhodobě podfinancovaným českým edukačním systémem.

Dokonce i oprávněná a nadmíru žádoucí kritika modifikace zákona potírajícího schvalování genocidy, jejž nadutí trubači selektivních pravd používají jako klacek na těch pár blouznivců – kteří se z různých důvodů zhlédli v kremelském vládci a jeho ostudném ukrajinském tažení – se setkává s nepochopením, ba odsouzením. Přitom kriminalizace těchto dozajista zavrženíhodných názorů může představovat nebezpečný precedent – a v pravdě vypuštěného džina z lahve. Celá věc je o to absurdnější, že ani v Polsku sousedícím jak s válkou zmítanou Ukrajinou, tak s Ruskem žádný takový zákon neexistuje, a dokonce není zakotven ani v ukrajinské justici (!).

Musím proto přiznat, že chovám značné obavy o Českou republiku, kde takřka neexistuje racionální diskuse, zatímco mediální ekosystém infikuje tupý agresivní militarismus, denunciace a zuřivý hon na domnělé Putinovy agenty. Ne, milí Češi, vy skutečně nejste ve válce, maximálně tak mezi sebou samými, a to byste měli mít na paměti.

-1
Vytisknout
12114

Diskuse

Obsah vydání | 22. 3. 2022