Týden, kdy si Evropa uvědomila, že stojí proti ruskému expanzionismu sama

1. 12. 2025

Kallasová čte historické knihy jako koníček a na základě historie sovětské okupace své vlastní země dlouhodobě tvrdí, že Sovětský svaz padl, ale jeho imperialismus nikoli. „Rusko se nikdy skutečně nevyrovnalo se svou brutální minulostí ani neneslo důsledky svých činů,“ řekla a argumentuje, že povaha ruského režimu znamená, že „odměňování agrese přinese více válek, ne méně“: Putin se vrátí pro další.

Podobné varování vydal tento týden německý ministr zahraničí Johann Wadephul, který řekl: „Naše zpravodajské služby nám naléhavě sdělují: Rusko si nejpozději do roku 2029 připravuje možnost války proti NATO.“ Putin podle Wadephula verbuje téměř jednu novou divizi měsíčně a dodává: „Divize, které nepochybně míří také na nás, na EU, na NATO.“

Francouzský prezident Emmanuel Macron popsal Rusko jako „neustálou destabilizující sílu, která se snaží revidovat hranice, aby rozšířila svou moc“. Putin je podle něj „dravec, monstrum u našich bran, které neustále potřebuje jíst, aby přežilo“. Zkrátka „je hrozbou pro Evropany“.

Britský premiér Keir Starmer řekl poslancům: „Víme, že bez odstrašující síly má [Putin] ambici jít do toho znovu, a on do toho znovu půjde – a my se proti tomu musíme bránit.“

To vše je diametrálně odlišné od názoru amerických izolacionistů. Steve Witkoff, newyorský developer, který v současné době zastupuje USA na světové scéně – ale také radí Rusku, jak si získat Donalda Trumpa – přiznal, že zná málo historie, a v květnu řekl magazínu Atlantic, že sledoval některé dokumenty na Netflixu, aby to napravil.

Na základě svých čtyř návštěv Moskvy však Rusko v zásadě považuje za zemi jako každou jinou a Vladimira Putina za světového lídra jako každého jiného. Tuckeru Carlsonovi řekl, že je si jistý, že Rusko nebude chtít zabrat další území v Evropě, jakmile Putin získá čtyři regiony Ukrajiny. „Myslím, že existuje taková představa: ‚Všichni musíme být jako Winston Churchill – Rusové budou pochodovat přes Evropu‘ – myslím, že to je absurdní,“ řekl.

Pro Evropu je to depresivní, protože to znamená, že bez ohledu na to, jak často se jí podaří odklonit Trumpovo kyvadlo od Ruska, kyvadlo se vždy vrátí do své přirozené polohy sympatií k Putinovi. Pokaždé, když má Evropa pocit, že se jí podařilo přesvědčit Trumpa, že Rusko je agresor, který ohrožuje bezpečnost Evropy a tím pádem i USA, Trump dá Putinovi další šanci, „další dva týdny“, další telefonát. Trump je pevně přesvědčen, že Ukrajina nemůže válku vyhrát a měla by omezit své ztráty.

Ale až do vzniku 28bodového americko-ruského plánu na ukončení války v tomto měsíci – a následného odhalení, že Witkoff zřejmě radil ruským úředníkům, jak Trumpa přesvědčit – evropští lídři přesně neviděli, jak si američtí úředníci představují nový evropský řád, v němž je Rusko ve jménu realismu odměněno a není potrestáno za svou nezákonnou invazi na Ukrajinu. Evropští lídři, opět zaskočení Trumpem, četli odstavec za odstavcem amerického návrhu se směsicí nedůvěry a paniky.

Bývalý francouzský prezident François Hollande řekl: „Prožíváme historický a dramatický okamžik. Je historický, protože tento plán znamená nejen kapitulaci Ukrajiny, ale také sestup Evropy pod nadvládu rusko-amerického kondominia. Je dramatický, protože pro Ukrajinu znamená definitivní ztrátu třetiny jejího území a nenabízí žádné bezpečnostní záruky, které by ji chránily před další ruskou agresí. Je dramatický také proto, že tento plán není ničím jiným než přijetím požadavků Vladimira Putina Trumpem, čímž se Evropa stává pouhým obléhaným divákem.“

Josep Borrell, předchůdce Kallasové ve funkci šéfa zahraničních věcí EU, řekl: „Trumpův plán na ukončení války na Ukrajině odhaluje selhání mnichovanské strategie EU. Ustoupení jeho požadavkům na vojenské výdaje, cla, deregulaci digitálního sektoru, multinárodní zdanění a dodávky energie nepřineslo žádné výsledky. S 28bodovým plánem na ukončení války na Ukrajině již nelze Spojené státy pod Trumpovým vedením považovat za spojence Evropy, která není ani konzultována v záležitostech týkajících se její vlastní bezpečnosti. Evropa musí tuto změnu v politice USA uznat a reagovat na ni odpovídajícím způsobem.“

François Heisbourg, hlavní poradce pro Evropu v Mezinárodním institutu pro strategická studia, přirovnal tento plán k příměří z roku 1940 podepsanému mezi nacistickým Německem a poraženou Francií. „Jedná se v podstatě o mír sjednaný podle podmínek Ruska,“ uvedl.

John Bolton, bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost, který se stal kritikem, byl ještě ostřejší. „Myslím na všechny ty lidi, kteří v uplynulém roce říkali: ‚Hele, Trump změnil názor, bude podporovat Ukrajinu.‘ Nevím, kolikrát to ještě bude třeba dokázat. On se o Ukrajinu nezajímá,“ řekl.

Německý expert na zahraniční politiku CDU Norbert Röttgen popsal tento moment jako zlomový, „protože to znamená, že USA se stavějí na stranu Putina a prodávají jak suverenitu Ukrajiny, tak bezpečnost Evropy. Dosavadní předpoklad transatlantické aliance a bezpečnostní záruky ze strany USA již není kompatibilní.“ I kdyby se 28bodový plán neuskutečnil, Röttgen řekl, že „došlo k něčemu zásadnímu. Už nežijeme ve světě, jaký jsme znali.“

Ale pokud bylo legitimní, aby evropští politici mimo vládu odsoudili Trumpovu zradu, bylo povinností evropských lídrů minimalizovat její dopad – zejména před arbitrárním termínem, který Trump stanovil Ukrajině.

„Naším prvním úkolem bylo, upřímně řečeno, zjistit, co se děje,“ přiznává jeden britský diplomat. Podle zpráv se Starmer, Macron a německý kancléř Friedrich Merz poprvé setkali 18. listopadu na večeři v Berlíně, kde si vyměnili názory o rozsahu toho, co Witkoff chystal. Časopis The European se dozvěděl o nové iniciativě díky briefingu, který Witkoff poskytl ukrajinskému poradci pro národní bezpečnost Rustemu Umerovovi na víkendovém setkání v Miami.

Pokud tomu tak bylo, stalo se to celý měsíc poté, co Witkoff, nadšený svým úspěchem v podobě příměří v Gaze, poprvé zavolal Juriji Ušakovovi, Putinovu nejvyššímu poradci pro zahraniční politiku, aby mu sdělil, že chce totéž zopakovat na Ukrajině. Poradil ruskému vůdci, aby si promluvil s Trumpem předtím, než se americký prezident setká s ukrajinským vůdcem v Bílém domě na schůzce naplánované na 17. října.

Witkoffův tip pomohl zajistit, že 150minutový telefonát mezi Putinem a Trumpem 15. října proběhl natolik dobře, že americký prezident upustil od poskytnutí raket Tomahawk Ukrajincům, které očekávali. Místo toho Trump oznámil, že plánuje druhé setkání s Putinem – tentokrát v Budapešti.

V tomto okamžiku však začala americká politika vůči Ukrajině kolísat. Po telefonátu s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem 21. října dospěl americký ministr zahraničí a úřadující poradce pro národní bezpečnost Marco Rubio k závěru, že setkání Trumpa s Putinem nemá smysl, protože Rusko od nerozhodného summitu na Aljašce nezměnilo svůj postoj. Obě strany se stále příliš lišily v názorech na suverenitu Ukrajiny. 22. října byly uvaleny sankce USA na společnosti Rosněfť a Lukoil, první sankce proti Rusku od Trumpova návratu do úřadu.

Witkoff se však nenechal odradit a v Miami se setkal s Kirillem Dmitrijevem, vysokým poradcem Kremlu, který vystudoval Harvard. O těchto tajných kontaktech vědělo jen málo lidí na ministerstvu zahraničí, ale právě na Floridě se začaly rýsovat obrysy 28bodového mírového plánu. Soudě podle následných telefonátů, které unikly agentuře Bloomberg, Dmitrijev vycítil, že Witkoff je ochoten spolupracovat na ruském návrhu, který představoval souhrn ruských argumentů.

Evropa je však nyní dobře připravena reagovat na Trumpovy občasné pokusy rehabilitovat a odměnit Putina: nejprve uvítá Trumpovu intervenci a poté ji pomalu a zdvořile potlačí.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj tedy formálně vyjádřil úctu k úsilí amerického prezidenta, ale nemohl skrýt závažnost toho, co nazval „jedním z nejtěžších momentů v naší historii“.

„Ukrajina by mohla čelit velmi obtížné volbě: ztrátě důstojnosti nebo riziku ztráty klíčového partnera, Spojených států,“ řekl ve videopříspěvku adresovaném národu.

Souhlas s návrhy USA by podle něj znamenal „život bez svobody, bez důstojnosti, bez spravedlnosti“.

Evropské záchranné operaci pomohly tři faktory. Zaprvé, návrh byl tak nevyvážený a tak normativní ohledně bezpečnosti Evropy, že byl neobhajitelný. Namísto toho, aby Evropané navrhli alternativu, rozhodli se Witkoffův projekt zcela zrušit. Trumpův plán byl zvolen jako výchozí bod, aby se předešlo znepřátelení  Američanů: uznával Trumpovy snahy jako legitimní.

Zadruhé, spory uvnitř americké administrativy již nebylo možné skrývat – zejména spor mezi Vancem a Rubiem. To pomohlo atlantickému křídlu v Senátu, které již bylo znepokojeno propadem prezidenta v průzkumech veřejného mínění, znovu objevit svou sílu a hlas. To zase vedlo Vance k několika nevraživým útokům na Kongres. „Existuje iluze, že pouhé poskytnutí více peněz, více zbraní nebo uvalení dalších sankcí přinese vítězství na dosah ruky. Mír nedosáhnou neúspěšní diplomaté nebo politici žijící ve světě fantazií. Mír mohou dosáhnout inteligentní lidé žijící v reálném světě,“ řekl. Rubio se tak ocitl na tenkém ledě, zůstávaje loajální k nepředvídatelnému prezidentovi, ale jasně říkaje americkým senátorům, že toto není plán USA.


Z původních 28 bodů jich v pondělí večer zůstalo pouze 19, přičemž ty, které se týkaly evropské bezpečnosti nebo budoucnosti NATO, byly odstraněny. Některé odstavce byly jednoduše vymazány, například návrh na opětovné přijetí Ruska do G7 nebo na povolení USA zabavit zmrazené aktiva ruské centrální banky, která jsou převážně držena v evropských zemích, za účelem financování rekonstrukčních prací. Myšlenka, že USA také zruší všechny sankce uvalené na Rusko, byla vypuštěna a zmizel i nejednoznačný odkaz na Eurofightery a Polsko.

S ohledem na obecný názor, že Rusko pod současným vedením bude vždy představovat hrozbu, se Evropa zaměřila především na to, aby jakákoli dohoda zabránila Rusku v další vojenské agresi. „Absolutní podmínkou pro dobrý mír je řada velmi robustních bezpečnostních záruk, a to nejen záruk na papíře,“ řekl Macron.

Některé z těchto záruk by mohlo poskytnout nasazení takzvané koalice ochotných. Starmer trvá na tom, že existují plány pokrývající schopnosti, koordinaci a velitelskou strukturu, ale není jasné, zda USA poskytnou nějaké další záruky. Rubio souhlasil se zřízením pracovní skupiny, která prozkoumá, jak by záruka USA mohla být více než jen Trumpovo rozhodnutí, jak bude reagovat, pokud a kdy Rusko napadne západní Ukrajinu.


Ale bez ohledu na to, co vzejde z tohoto posledního fiaska – a tvrdá jednání možná teprve začínají – škody na transatlantické alianci se hromadí. Evropa si nyní musí uvědomit, že musí čelit ruské otázce sama. Na rozdíl od Aljašky se tentokrát USA nechaly zlákat k podpisu ruských plánů na přetvoření Evropy v zájmu Ruska. Podle francouzské historičky Françoise Thom se tím USA staly spoluviníky na rozkladu mezinárodního práva.

Trump by ještě mohl zablokovat dodávky zbraní a zpravodajské informace, aby prosadil svůj mír, ale je stejně tak možné, že tato iniciativa vyprchá, protože Putin příští týden odmítne revidované podmínky a válka bude pokračovat, poté co rozptýlí a oslabí ukrajinskou morálku, která je již napjatá kvůli obviněním z korupce.