Urbi et Gorbi

31. 8. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
V předposlední den prázdnin ve věku nedožitých 92 let odešla poslední hlava Sovětského svazu, Michail Sergejevič Gorbačov. - Ten, kdo se pokusil zachránit sovětské impérium, avšak neuspěl. Na okrajích jeho pochybeného snažení o kvadraturu kruhu se nicméně velmi mnoho lidí dočkalo svobody, v níž už sotva doufali. 

Gorbačov politik bývá často špatně chápán, zejména proto, že uniká pozornosti, proč a kým byl do své vedoucí funkce vybrán a dosazen. Nemilosrdný šéf KGB Andropov si byl velmi dobře vědom sílícího technologického zaostávání sovětské ekonomiky i implikací tohoto stavu pro ozbrojené síly a velmocenské ambice. Pochopil, že tradičním důrazem na autarkii se Sovětský svaz z pasti pokračujícího zaostávání nedostane. Došlo mu, že politické reformy budou nezbytné - jako podmínka zrušení západních sankčních režimů a odbourání technologické blokády. Nový generální tajemník KSSS se musel pokusit o nemožné. 

Později budou často srovnávány "sovětská cesta" a "čínská cesta" reformy stalinistického modelu komunismu. Je ovšem velice pravděpodobné, že ani Andropovova KGB nebyla politickým reformám původně o nic více nakloněna než čínské politbyro. Rozdíl spočíval v tom, že Čínu si Američané od dob Nixona a Kissingera svým způsobem hýčkali a šrouby technologických embarg jí povolili bez ohledu na naprostou absenci politických reforem. SSSR coby hlavnímu americkému protivníkovi ve studené válce by se nic takového rozhodně stát nemohlo. Tam se museli snažit mnohem víc, nestačilo jim "pouze" reformovat ekonomiku zaváděním tržních opatření.

Gorbačov měl primární úkol překonat na Západě obavy ze Sovětského svazu a zakořeněnou nedůvěru vůči němu. Nutno říci, že se mu to do značné míry také podařilo, i když nikoliv v rozsahu, v jaký doufal. 

Andropovova KGB ovšem rozhodně nezamýšlela sovětské impérium zrušit a rozpustit. K tomu později došlo do značné míry pouze náhodnou shodou okolností. Gorbačov měl coby "moderní tvář" SSSR zbavit zemi mezinárodního stigmatu, uvolnit trochu šrouby a získat sympatie na Západě. Poté se očekávalo postupné odbourávání mechanismů, které izolovaly Moskvu od soudobého technologického vývoje, zejména v oblasti mikroelektroniky. 

Právě k tomu měly posloužit obtížně přeložitelné výrazy jako "perestrojka" a "glasnosť", jimiž se nový sovětský lídr nejprve doma a pak i směrem navenek oháněl. Na vrcholu své popularity se Gorbi dokonce domníval, že propuštěním středoevropských a východoevropských vazalů, kteří mu nepřestávali dělat na Západě ostudu, se o to více přiblíží získání značné "měkké moci" nad Západní Evropou, kterou samozřejmě považoval za mnohem důležitější než státy obsazené na konci 2. světové války. Nepřiznaný cíl jeho "charm offensive" zprostředkované i překlady jeho knihy do západních jazyků tvořila minimalizace amerického vlivu na evropském kontinentě. 

Tak úplně ovšem nedocenil, že pokud vám někdo desítky let držel kudlu pod krkem, přivítáte s nemalou úlevou každého, kdo byť jen odtáhne nůž stranou. Míru skutečných sympatií k takovému člověku u potenciální oběti násilí ovšem neradno přeceňovat. Oddechnout si a být osobně nadšen z nového bachaře jsou dvě různé věci. 

Gorbačovova ekonomická reforma doma byla jednou velkou katastrofou, jež urychlila systémový krach příkaznického komunismu. Jestliže měla hlava Sovětského svazu v úmyslu zbavit se formálně nezávislých satelitních států a nechat je jít svou cestou, totéž rozhodně neplatilo o "bratrských národech SSSR" toužících také po svobodě. Za Gorbačova se ve jménu impéria dál umíralo v Pobaltí nebo na Kavkaze. Ukrajinci mu nikdy nezapomněli, že kvůli jeho zalhávání černobylské jaderné havárie museli rodiče s dětmi 1. května 1987 v Kyjivě i jinde do prvomájových průvodů, ačkoliv tím kvůli radioaktivnímu spadu vážně ohrožovali své zdraví. Tato skutečnost je připomínána mnohem důrazněji než Gorbiho ukrajinská matka Maria Pantělejevna, rozená Gopkalová.

Snad poprvé ve své historii se Moskva dožila lídra, který dovolil novinářům, umělcům i obyčejným občanům veřejnou kritiku oficiální politiky i sebe sama. Tato historická anomálie nicméně Rusku dlouho nevydržela.

Gorbačov nakonec jistě zašel o dost dále, než předpokládal jeho patron Andropov, a dokonce i mnohem dále, než měl původně v úmyslu on sám. Jeho politickou kariéru ukončil srpnový puč stalinistických konzervativců v roce 1991, po němž rychle následovalo rozpuštění SSSR.

Gorbi zůstal i poté kontroverzní veřejnou osobou. Dlouhá léta patřil k vlastníkům listu Novaja gazeta, majáku svobodné ruské žurnalistiky kritickému ke zneužívání a korupci moci. Odmítal nesmysly a mýty ohledně "slibů nerozšiřovat NATO" cíleně šířené putinskou propagandou. Kritizoval třetí Putinovu prezidentskou kandidaturu a jeho lpění na moci. Na druhé straně ale ještě v roce 2014 coby klasický ruský imperialista přivítal Putinův "návrat Krymu", který nebyl ničím jiným než předehrou mnohem masivnější ruské invaze na Ukrajinu z února letošního roku, a zkritizoval i západní sankce. K rozšířené válce proti Ukrajině se už letos osobně nijak nevyjádřil.

Michail Sergejevič Gorbačov v mnoha ohledech zůstal typickým ruským politikem i dávno poté, co dokázal několikrát významně překročit svůj stín. Jeho mezinárodní popularita byla nepřímo úměrná znalostem faktického stavu sovětského komunismu a ruské společnosti. Na Západě byla rozhodně mnohem větší než v sovětských satelitech, kde lidé vykazovali větší opatrnost a dělali si méně iluzí. Za to, že nakonec nechal tyto satelitní státy jít, mu ovšem později jejich obyvatelé prokazovali nemalý vděk. Doma v Rusku zůstal tento "hrobař Sovětského svazu" až do smrti nenáviděným a i v ostatních státech ex-SSSR byl hodnocen velmi kriticky.

Nahlíženo z odstupu, těžko bychom našli podobnou historickou postavu předního politika z dob rozpadu velkého imperiálního útvaru, který by za sebou zanechal tak málo krvavou stopu jako právě Gorbačov. I když si ho vůbec nebudeme idealizovat, tohle mu přiznat musíme.

Jestliže má Rusko jako stát před sebou po Putinovi ještě nějakou budoucnost, jednoho dne se nepochybně opatrně či skrytě ještě vrátí ke Gorbačovovu odkazu.

2
Vytisknout
7750

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2022