Nebojte se "rozmělnění českého národa". Je to neuvěřitelná VÝHODA!

4. 9. 2022

čas čtení 12 minut
Foto: D'Amato a De Jong se svými holčičkami

Rodiče britských vícejazyčných děti: "Mluvíme jakýmkoli jazykem, kterým dosáhneme cíle"
 

V roce 2021 žilo ve Spojeném království přibližně 6 milionů lidí s jinou než britskou národností, přičemž 9,6 milionu lidí se narodilo v zahraničí - 35 % z nich žije v Londýně. Ve společenských vědách se tato relativně nová krajina s tak různorodým národnostním původem často označuje jako "superdiverzita" - termín, který vymyslel německý antropolog profesor Steven Vertovec. Superdiverzita Spojeného království se odráží i v britském školském systému, kde přibližně 20 % žáků hovoří anglicky jako druhým jazykem. V londýnských školách se mluví více než 300 různými jazyky.

 
Tříletý Bart, který žije v Londýně, ve své domácnosti spokojeně žongluje s italštinou, holandštinou a angličtinou a díky vychovatelce ve školce také s trochou španělštiny. Jeho tatínek Riccardo Attanasio je synem italských přistěhovalců a jeho maminka Gwen Jansenová se do Spojeného království přistěhovala z Nizozemska před deseti lety. Mezi různými jazyky dokáží přecházet plynule a organicky. "Máme rušný, hektický život," říká Attanasio. "Když kiolem vás děti házejí hračky, zatímco se snažíte uvařit večeři nebo jít spát, mluvíte jakýmkoli jazykem, který dosáhne klidu."

Než se Bart narodil, Attanasio říká: "Neměli jsme plán jako takový, ale věděli jsme, že ho chceme vychovávat trojjazyčně. Když jsem vyrůstal, táta trval na tom, abychom se se sourozenci naučili italsky, abychom mohli komunikovat s prarodiči v Itálii. Italská kultura je mou velkou součástí. Chci, aby ji měl i Bart."


"I když s Bartem mluvím jen holandsky, většinou mi odpoví anglicky, a podle toho se řídíme," říká Jansenová. "Rozumí mi, ale s Riccem na sebe mluvíme anglicky a on toho ve školce hodně pochytí." V tu chvíli se Bart probudí ze spánku a teatrálně omdlí ve dveřích, vlasy všude kolem, a požádá o sušenku. Attanasio ho kolébá, zatímco se dítě probere.

Jansenová říká, že mnoho jejich společných základních pokynů pro Barta - a jejich teriéra Maurice - je v holandštině. "Bart má rád slovo stout, které v holandštině znamená zlobivý nebo hloupý, takže ho všichni používáme," říká. "Určitě se mu od vás dostane přímočarosti," směje se Attanasio. "Jeho romantická a umělecká stránka bude italská. Navíc jeho posedlost těstovinami." Bartovo osvojování jazyka je pro jeho rodiče fascinující. "Ve školce má španělskou pečovatelku a tuhle jsem s ním dělala čísla a on prostě pokračoval ve sledu španělsky," říká Attanasio. "Bylo to velmi roztomilé, ale také jsem si říkal: to je neuvěřitelné, co všechno už dokáže."

Pro Barta a jeho rodinu je přínos udržování plynulosti jazyka  zřejmý. Nejznámější strategie pro výuku jazyků ve vícejazyčných rodinách však mají jasná pravidla: přístup "jeden jazyk - jeden rodič" (OPOL) navrhuje, aby každý z rodičů mluvil na své děti pouze svým prvním jazykem; přístup "menšinový jazyk - doma" navrhuje, aby rodiče doma mluvili pouze svým rodným jazykem, zatímco místní jazyk se učí ve škole.

S ohledem na jazykovou rozmanitost v superdiverzních společnostech však mnozí jazykoví odborníci prosazují nový, demokratičtější přístup k výuce jazyků: plurilingvismus. Tento přístup v podstatě navrhuje, aby rodiče používali různé jazyky způsobem, který jim dává smysl, a ne aby se řídili souborem předem daných pravidel.

Některé rodiny mohou instinktivně používat volnější  přístup k jazyku. Ellie Arya se se svým manželem Siavašem Aryou seznámila v roce 2004. Studoval magisterské studium stavebního inženýrství na Manchesterské univerzitě a oba pracovali v íránské kavárně. "Dělal jsem nosiče v kuchyni, krájel jsem houby a myl hrnce. Ellie mi nabídla, že mi pomůže naučit se více anglicky," říká. "Hmm," ta odpoví. "O tom se vedou debaty. Myslím, že mě o to požádal."

Vědoucně se usměje. "Jo, možná jsem řekl: 'Já neumět anglicky, potřebuju pomoct!" Rychle uběhlo 18 let a manželé žijí v Lincolnshire a vychovávají své dvě děti, Niloufara (12) a Saama (10), v perštině a angličtině. "Přišlo mi přirozené vychovávat je dvojjazyčně," říká. "Bylo důležité, aby si Siavash zachoval tuto část své identity a aby i děti mohly přijmout tu svou."

Přestože otec Niloufara a Saamy s nimi vždy mluvil persky, četl jim perské knížky a pouštěl íránskou hudbu už od jejich dětství, jejich matka se také naučila dost na to, aby si "vystačila". V průběhu let začali všichni mluvit tím, čemu říkají "angloperština". Některá slova jim prostě v perštině znějí lépe. Jedním z nich je gooz:  To persky znamená prd. "Tohle jsme sdíleli s přáteli široko daleko," říká. Oba se smějí. "Bylo to docela vtipné, když jsem se naučila slovo gooz," říká.

Určité názory na učení jazyků mohou v rodinách vyvolávat napětí. Obzvláště tíživá je například představa, že dva nebo více jazyků, kterými dítě mluví, mohou zpomalit vývoj řečí  u dítěte nebo ovlivnit jeho studijní schopnosti. Vědci již desítky let tyto mýty vyvracejí a dokazují, že dvojjazyčné děti mají mnoho kognitivních výhod, například lepší exekutivní funkce: mentální procesy, které nám umožňují soustředit pozornost, plánovat, pamatovat si a zvládat více úkolů.

Učení se různým jazykům má mnoho jasných výhod, přičemž kognitivní přínosy začínají již v dětství a přetrvávají po celý život. Dlouhodobé používání dvou nebo více jazyků může fyzicky změnit mozek - různé studie ukazují, že se zvětšuje objem šedé hmoty v oblastech zodpovědných za učení a uchovávání krátkodobé paměti. Zdraví mozku to prospívá i preventivně: studie Edinburské univerzity provedená v roce 2017 na 600 obětech mozkové mrtvice zjistila, že 40,5 % lidí, kteří hovořili více jazyky, mělo po ní normální mentální funkce, zatímco u těch, kteří mluvili pouze jedním jazykem, to bylo 19,6 %. Mluvení více jazyky může také snižovat riziko demence a obecně podporovat "zdravé stárnutí". A děti se mohou stát empatičtějšími, protože se naučí vidět věci z jiné perspektivy, než je jejich vlastní.

Anthony-Newman se domnívá, že historie přistěhovalectví na Západě po druhé světové válce vysvětluje, proč se postoj k učení jazyků v rodinách přistěhovalců vyvíjí tak pomalu. "Přistěhovalci byli stigmatizováni, považováni za nižší třídu, která zastává špatně placenou práci," říká. "Například v USA přicházeli přistěhovalci většinou z Evropy. Učitelé jim říkali: 'Nemluvte doma italsky. Vaše děti se neasimilují správně. Nebo budou mluvit s přízvukem a špatnou gramatikou, což nebude dost dobré pro práci."

Tato představa platí i pro Antonia d'Amata. Jeho rodiče jsou Italové, ale on vyrůstal dvojjazyčně v Německu. "To bylo určitě matčino zdůvodnění, proč s námi doma nemluví italsky, ale její němčina je i po padesáti letech v Německu pořád velmi lámaná," říká. D'Amato žije se svým brazilským manželem Brunem De Jonghem v Surrey, kde vychovávají svá 24měsíční dvojčata v němčině, portugalštině a angličtině. OPOL jim zatím funguje skvěle. D'Amato s nimi mluví pouze německy, zatímco De Jongh pouze portugalsky. Jejich chůva mluví anglicky.

"Výchova holčiček ve třech jazycích nám připadá jako velký dar, který jim můžeme dát," říká d'Amato. "Být rodičem pro mě znamená především o někoho pečovat, vidět ho, jak vzkvétá, a předávat znalosti dál. Vždycky jsem věděl, že to chci dělat s jazykem, šlo jen o to, jak to udělat. A tak jsem se připojil k vícejazyčným skupinám na Facebooku, abych prozkoumal..." přistihne De Jongha, jak se usmívá. "Bruno se směje, protože jsem členem tolika skupin. Ale pořád jsem narážel na OPOL, tak jsme se rozhodli, že to uděláme. Funguje to opravdu dobře. Jsem unešený z toho, jak brzy rozlišují, jakým jazykem na koho mluvit."

Pro d'Amata a De Jongha je důležité, aby jejich děti mohly s jistotou mluvit se svými rodinami. "Když nebudou mluvit portugalsky a pojedou do Brazílie, až budou trochu starší, jak se domluví?"  ptá se De Jongh. "Také většina Antoniovy rodiny nemluví anglicky. Naučil jsem se trochu německy, abych se pokusil domluvit, ale chci, aby se s nimi děvčata dobře domluvila." Přestože oba "docela důsledně" udržují své vlastní jazyky, objevují se momenty přirozené volby jazyka. "Když mají holky záchvat vzteku, prohodím pár anglických slovíček, aby ostatní rozuměli, co se děje, když s nimi mluvím," říká De Jongh.

Děti už také využívají své jazyky ve svůj prospěch. "Když na Bruna mluví portugalsky a nedostanou, co chtějí, otočí se a řeknou mi totéž německy," směje se d'Amato. "Nakonec jim opravdu chceme dát příležitost a povědomí, protože když učíte jazyk, učíte i kulturu. O tom je přece rozmanitost, ne?" dodává.

Když se lidé stěhují mezi zeměmi, stěhují se i se svou kulturou. Rodiče, kteří vychovávají své děti v různých jazycích, si udržují části své vlastní identity a poskytují svým dětem hmatatelné spojení s jejich dědictvím. Vícejazyčnost přináší Velké Británii obrovské sociální a ekonomické výhody.

"Musíme věřit, že systémové přijímání rozmanitosti je důležité," říká Dr. Wing Yin Chow, vývojový psycholog působící na University College London. "Když děti přistěhovalců přijdou do Spojeného království a nastoupí do třídy, mohou zažívat emocionální problémy, když neumějí anglicky." Chow navštívil mnoho škol, aby zjistil, co žáky nejlépe motivuje k učení angličtiny. Zmiňuje základní školu Kensington Primary School v East Ham ve východním Londýně, kde se více než 90 % žáků učí angličtinu jako druhý jazyk.

Škola používá plurilingvální přístup. "Je těžké učit tak různorodou skupinu žáků, ale daří se jim to skvěle," říká. "Učitelé pěstují přijetí různých jazyků a kultur. Všechny děti jsou například vyzvány, aby psaly slohy ve svém prvním jazyce a podělily se o ně se svými spolužáky. Mají také mimoškolní jazykové kroužky, kde rodiče učí děti různé jazyky, a míšení skupin je tam velmi úspěšné." Tento přístup má obrovský význam. "Učitelé nám ukázali některé práce a už po roce byli noví žáci schopni psát anglicky. Je to úžasné vidět."

Vzhledem ke všem kognitivním výhodám mluvení různými jazyky by podpora jazykové rozmanitosti mohla znamenat, že budoucí generace budou mít zdravější mozky a větší profesní možnosti. Ale v jádru toho všeho jde také o něco mnohem zásadnějšího: o to, aby se lidé mohli vyjadřovat; aby byli viděni a slyšeni.

Když se setkávám se Siavašem Aryou, je z něj cítit, jak je důležité, aby jeho děti rozuměly perštině a mluvily jí. "Pro mě je to o lásce. Jinak bych jim prostě nebyl schopen plně dát nebo vyjádřit svou lásku." Začne plakat. "Nemáš vždycky pocit, že můžeš být v angličtině stoprocentně sám sebou, že?" říká jeho žena a hladí ho po ramenou. "Někdy je to, jako by sis nasadil jiný klobouk."

Tento intimní okamžik vypovídá o širší pravdě: pokud pěstujeme systém, v němž se oslavuje jazyková rozmanitost, lidé mohou být plněji sami sebou. V globální Británii je to jistě něco, o co je třeba usilovat.

Zdroj v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
3923

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2022