27. 10. 2023
Říká se mu "kmotr lidských práv". Poté, co organizace, kterou vedl, obvinila Izrael z apartheidu, málem přišel o místo na Harvardu.
Nyní Kenneth Roth, který téměř tři desetiletí působil jako výkonný ředitel organizace Human Rights Watch, vystupuje proti kritikům Izraele.
No, tak nějak. Roth v rozhovoru řekl, že zatímco izraelské akce v Gaze vyvolávají vážné humanitární obavy, "levice se diskredituje, pokud se stane apologetou Hamásu vraždícího civilisty".
Rothovi, který dohlížel na organizaci Human Rights Watch, když se stala první velkou lidskoprávní organizací, která použila slovo "apartheid" při charakterizaci izraelské okupace Západního břehu, bylo kvůli jeho protiizraelským postojům zpočátku zablokováno stipendium na Harvard Kennedy School. Po veřejném odporu proti svobodě projevu Harvard svůj postoj změnil a nyní je Roth vedoucím pracovníkem Carrova centra pro politiku lidských práv na Kennedyho škole a hostujícím profesorem na Princetonu.
Hovořila jsem s ním o stavu lidských práv v Izraeli a Gaze a o rozsahu amerických politických reakcí na válku. Náš rozhovor byl kvůli srozumitelnosti a rozsahu upraven.
Jak hodnotíte izraelskou reakci na teroristický útok Hamásu, při kterém v Izraeli zahynulo 1 400 lidí a odhadem 222 jich bylo uneseno, v kontextu mezinárodního práva v oblasti lidských práv?
Podle mezinárodního humanitárního práva se Hamás dopustil strašlivého válečného zločinu. Bezostyšně porušovali vše, co představují Ženevské úmluvy a protokoly k nim: Úmyslně zabíjeli civilisty, brali civilisty jako rukojmí a odpalovali rakety bez rozdílu do oblastí obývaných civilisty. Izrael má plné právo reagovat vojensky a zaútočit na bojovníky Hamásu.
Ale i Izrael je vázán mezinárodním humanitárním právem. Základní premisou humanitárního práva je, že válečné zločiny jedné strany neospravedlňují válečné zločiny druhé strany. Povinnost dodržovat humanitární právo je absolutní a není založena na reciprocitě.
Je nezbytné, aby Izrael udělal vše, co je v jeho silách, aby ušetřil životy civilistů. To znamená nejen zdržet se útoků na civilisty, ale také se zdržet nevybíravé střelby do oblastí obydlených civilisty, protože v nich mohou být nějaké cíle Hamásu. Izrael má také zakázáno zasáhnout vojenský cíl, pokud by škody způsobené civilisty byly nepřiměřené.
Mezinárodní humanitární právo také vyžaduje, aby byl civilistům v nouzi umožněn přístup k humanitární pomoci. Není pochyb o tom, že lidé v Gaze jsou v nouzi. Izraelské obléhání – jejich blokáda potravin, vody, paliva a elektřiny – tuto právní odpovědnost jasně porušuje.
Další obava ohledně tohoto varování před evakuací je založena na historii. V roce 2006, během izraelského vojenského konfliktu s Hizballáhem v Libanonu, izraelská armáda také vydala varování civilistům, aby se evakuovali z jižního Libanonu. Problém je ale v tom, že s každým, kdo zůstal, zacházeli jako s Hizballáhem a na mnohé z nich zaútočili. To je jasné porušení humanitárního práva: Nerespektování varování nedělá z civilisty bojovníka, který se může stát terčem.
Jak může Izrael vyvážit své imperativy porazit Hamás a udržet Izraelce v bezpečí a zároveň chránit lidská práva Palestinců, zejména vzhledem k tomu, že Hamás používá lidské štíty?
Není pochyb o tom, že Hamás někdy používá civilisty jako lidské štíty. Jindy střílí z obydlených oblastí – nepoužívá lidi záměrně jako štíty, ale přesto je ohrožuje. Tato skutečnost nezbavuje izraelskou armádu povinnosti šetřit civilisty.
Pokaždé, když izraelská armáda zaútočí, musí se řídit humanitárním právem. Z právního hlediska je špatné říkat: "Hamás používá civilisty jako lidské štíty. Proto je možné všechno." To není to, co humanitární právo vyžaduje.
Mnoho lidí se mě ptalo: "Co má Izrael dělat? Jak se mohou bránit?"
Izrael má právo na strašlivý útok Hamásu odpovědět vojensky. Právo reagovat vojensky však neznamená volnou ruku. Civilní obyvatelstvo Gazy nemělo s rukojmími nic společného a nemá žádnou schopnost tuto situaci kontrolovat.
Šestnáct demokratů v Kongresu podepsalo rezoluci vyzývající k příměří v Izraeli. Jste pro příměří a jak byste reagoval na Izraelce, kteří očekávají vojenskou akci v reakci na teroristický útok?
Nemyslím si, že by někdo polemizoval s právem izraelské armády reagovat na útok Hamásu. Izrael však musí umožnit humanitární pomoc palestinskému civilnímu obyvatelstvu. Za prvé to znamená otevřít hraniční přechod Rafáh s Egyptem, aby mohla přijít humanitární pomoc. Za druhé, civilisté musí mít možnost tuto pomoc bezpečně přijímat. To nutně nevyžaduje celkové příměří.
Vidíte pragmatickou dlouhodobou cestu k míru a dvoustátnímu řešení?
Už před tímto posledním konfliktem bylo dvoustátní řešení mrtvé. Absolvoval jsem zajímavou prohlídku s Breaking the Silence (lidskoprávní skupina složená z veteránů IDF) a viděl jsem kvazi-letecký pohled na Západní břeh Jordánu. Když vezmete v úvahu osady, předsunuté základny a obchvaty, zbude vám jen švýcarský sýr palestinských enkláv, ale nic, co by umožňovalo souvislý, životaschopný stát.
Dospěl jsem ke smutnému závěru, že neúnavná expanze osad prosazovaná různými izraelskými vládami (nejen Netanjahuem) do značné míry zabila dvoustátní řešení. Domnívám se, že to je důvod, proč stále více pozorovatelů začíná nazývat situaci mezi Středozemním mořem a řekou Jordán realitou jednoho státu. To je vše, co zbývá.
Vezmeme-li v úvahu tuto realitu, musíme se ptát: "Jaký je život v této realitě jednoho státu?" Závěr, ke kterému dospěla každá seriózní lidskoprávní skupina, která se touto problematikou zabývala, je, že se jedná o apartheid. Odpovědí na apartheid jsou rovná práva.
Organizace Human Rights Watch nestanovila podrobnosti ohledně toho, jak by měl režim rovných práv vypadat. Existuje mnoho možných permutací, kdo kde vládne. Ale současný stav věcí, kdy miliony Palestinců žijí v naprosto nerovných a utlačovatelských podmínkách, je nespravedlivým a neudržitelným řešením.
Minulý týden na Harvardu vydal Výbor pro palestinskou solidaritu a dalších 34 studentských skupin prohlášení, v němž označily "izraelský režim za plně zodpovědný za veškeré rozvíjející se násilí". Toto prohlášení bylo široce kritizováno za to, že neodsoudilo masakr Hamásu. Jaký je váš pohled na tuto záležitost coby pobočku Harvardu?
Pod toto prohlášení bych se nepodepsal. Myslím, že to není férové zobrazení reality. Nemůžete vinit Izrael z vraždění civilistů Hamásem. Je možné mluvit o kontextu, motivacích a důvodech hněvu, ale nic z toho neomlouvá úmyslné vraždění civilistů.
Problém nastal, když harvardská administrativa pocítila potřebu toto prohlášení odsoudit, a myslím si, že to byla chyba. Nemyslím si, že by se vedení univerzit mělo pouštět do odsuzování výroků studentů nebo učitelů na akademické půdě.
Univerzity jsou dnes pod tlakem, aby zaujímaly stanoviska k mnoha politickým otázkám, ale měly by se toho zdržet. Budou nevyhnutelně selektivní: Proč komentují izraelsko-palestinské vztahy a ne pronásledování Ujgurů čínskou vládou, vyvražďování Tigrajců etiopskou vládou nebo poslední kolo etnických čistek v Dárfúru?
Tyto otázky nejsou záležitostí univerzitních správ; neměly by se dostat do této sféry. Tím nakonec podkopávají akademickou svobodu. Dárci je nevyhnutelně tlačí k tomu, aby odsuzovali – ne-li omezovali – výroky studentů a členů fakulty, s nimiž dárci nesouhlasí.
Deník New York Times uvedl, že více než tucet hlavních dárců na vysokých školách, včetně Pensylvánské univerzity, Newyorské univerzity, Stanfordu a Cornellovy univerzity, tlačí na administrativu, aby podpořila Izrael a odsoudila Hamás. Znepokojuje vás tato dynamika mezi univerzitami a dárci?
Ano. Ale je to chyba univerzit, že se do toho pustily. Kdyby univerzity odpověděly a řekly: "My nekomentujeme dění ve světě. Bráníme akademickou svobodu," pak by dárci neměli co říct. Dárce by stále mohl říci: "Nezajímá mě akademická svoboda. Jen chci, abyste mluvili o mém oblíbeném tématu." Ale pak nepatří jako dárce na univerzitu.
Čelil jsem tomu, když jsem řídil Human Rights Watch. Byli určití dárci, kteří říkali: "Zaujmete tento postoj k mé oblíbené otázce? Tak tady jsou moje peníze." A moje odpověď byla: "Nechci vaše peníze. V Human Rights Watch prosazujeme principy lidských práv a nedovolíme dárcům, aby ovlivňovali objektivní principy."
Existuje argument, že levice – mám na mysli zejména Demokratické socialisty Ameriky – skutečně podkopala svou důvěryhodnost tím, že Hamás důrazně neodsoudila. Myslíte si, že levice může kritizovat Izrael, aniž by byla antisemitská?
Nemluvím o tom, jak nějaká konkrétní levicová skupina reagovala na nedávné události, a nejsem si jistý, zda jsem je všechny pozorně sledoval. Levice se však diskredituje, pokud se stane apologetou toho, že Hamás vraždí civilisty. Neexistuje pro to žádná omluva. Je to zvláštní pojetí toho, co to znamená být progresivní, když to nevidíme.
Existuje prvek levice, jehož hlavní prioritou nejsou lidská práva, ale spíše antiimperialismus: Prostá opozice vůči americké vládě nebo jakýmkoli blízkým spojencům USA, jako je Izrael. Upřednostňovat to před obranou lidských práv a základního života je špatné.
Pokud jde o otázku antisemitismu, je zřejmé, že určitá kritika chování izraelské vlády je antisemitská. Někteří obhájci izraelské vlády však mají tendenci pokoušet se umlčet legitimní kritiku chování izraelské vlády tím, že kritiky obviňují z antisemitismu. Sám jsem se s tím setkal. Byl jsem obviněn z toho, že jsem antisemita a nenávidím Židy, což je směšné.
Musíme být upřímní: Antisemitismus je metla, která poškozuje Židy po celém světě. Když se však na obvinění z antisemitismu pohlíží jen jako na způsob, jak odvrátit a umlčet kritiku chování izraelské vlády, výsledkem je, že lidé přestali brát antisemitismus vážně. Degraduje to koncept antisemitismu na pouhý další nástroj k obhajobě zneužívání moci izraelskou vládou.
Tento efekt může poněkud posílit reputaci izraelské vlády tím, že zdiskredituje hrstku kritiků, ale oslabuje ochranu Židů po celém světě.
Celý článek v angličtině: ZDE
Diskuse