Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Opravdu Boris Johnson sabotoval mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou? Skutečnost je složitější

23. 4. 2024

čas čtení 7 minut

Nedávná studie ukazuje, že důvody neúspěchu rozhovorů v roce 2022 jsou složitější, než se domnívají kritici. Kompromis může být stále možný, míní Emma Ashfordová.

Studie, kterou minulý týden publikovali historik Sergej Radčenko a politolog Samuel Charap, se zaměřuje na málo pochopená, ale důsledná mírová jednání, která se na jaře 2022 odehrála mezi Ruskem a Ukrajinou o ukončení konfliktu. Tato jednání - konaná převážně v Istanbulu - se stala středem pozornosti kritiků války na Ukrajině, kteří často tvrdí, že Západ, a zejména tehdejší britský premiér Boris Johnson, tato jednání sabotoval a zabránil úspěšnému příměří.

Jak ukazují Charap a Radčenko, skutečnost je poněkud složitější. Johnson dohodu o příměří na jaře 2022 přímo nesabotoval; ve skutečnosti žádná dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou připravená k podpisu nebyla. Obě strany se nedohodly na územních otázkách ani na úrovni vojenského zbrojení povoleného po válce. Postoj Ukrajiny během jednání vyžadoval bezpečnostní záruky, které západní státy váhaly poskytnout. Navíc bylo třeba se vypořádat s vnitropolitickými otázkami uvnitř Ukrajiny, které souvisely s ruskými požadavky na "denacifikaci ".

Článek zároveň ukazuje, že mnohé z protichůdných narativů - že Ukrajina ani Rusko nejsou ochotny vyjednávat nebo že členství Ukrajiny v NATO není pro Rusko důležité - jsou rovněž nepravdivé. Obě strany se dokázaly dohodnout na některých významných ústupcích, především v otázce poválečného evropského bezpečnostního uspořádání, a byly ochotny jednat i tváří v tvář probíhající brutální válce. A přestože existují i jiné důvody, proč rozhovory ztroskotaly, příslib západních závazků nepochybně sehrál roli v podkopání tehdejší ukrajinské ochoty k dohodě.

Stručně řečeno, historie toho, proč tyto rozhovory selhaly, může být užitečná pro podkopání absolutistických narativů, které začaly dominovat rozhovorům o válce - a pro přemýšlení o budoucnosti konfliktu.

Za prvé, narativ, který Charap a Radčenko předkládají, jasně zdůrazňuje, že jak Rusové, tak Ukrajinci považovali otázku ukrajinského spojenectví se Západem za důležitou. Mohla by Ukrajina patřit do NATO, nebo do Evropské unie? Stala by se Ukrajina neutrální zemí a co by to mohlo znamenat pro její schopnost se bránit? Mnozí z nejsilnějších zastánců Ukrajiny ve Washingtonu a ve východní Evropě opakovaně tvrdili, že rozšiřování NATO a otázka možného vstupu Ukrajiny do aliance nemají nic společného s rozhodnutím Ruska o invazi, které obvykle přičítají kulturnímu šovinismu nebo imperiálním bludům. Přesto se během prvních konkrétních jednání na toto téma obě strany nesoustředily na územní vypořádání, ale na velké poválečné strategické otázky. Je zřejmé, že tyto otázky považovaly za důležité.

Za druhé, tato historie vyvrací představu, že Ukrajina ani Rusko nejsou ochotny vyjednávat nebo uvažovat o kompromisech, aby tuto válku ukončily. Někteří západní zastánci Ukrajiny poukazují na extrémní výroky ruských elit a tvrdí, že tento konflikt nelze ukončit jednáním - Rusko nebude nikdy spokojeno, dokud nezvítězí. Tato počáteční jednání však tuto tezi jasně vyvracejí. Obě strany předložily své požadavky a vyměňovaly si návrhy tam a zpět s ústupky v některých otázkách. Je zřejmé, že nikdy nedospěly ke konečné dohodě. Již během tohoto procesu však docházelo k viditelným ústupkům, od ruského návrhu, že o statusu Krymu by se mohlo vyjednávat, až po vzájemnou výměnu názorů obou stran na velikost poválečné ukrajinské armády.

Pro ty, kdo studují politologii, je to běžné u mnoha jednání souvisejících s konflikty. Obě strany války budou mít své preference a zájmy a každý mírový proces se musí potýkat s řešením těchto konkurenčních pohledů. Válka na Ukrajině není jedinečná ani imunní vůči této dynamice. Počáteční jednání sice ztroskotala, ale ukazují, že v budoucnu, kdy se naskytne příležitost, by kompromis mohl být možný.

Třetím a důležitějším bodem - zejména pro nás na Západě - je, že historie istanbulských jednání skutečně poukazuje na poněkud prázdnou povahu hesel "nic o Ukrajině bez Ukrajiny", která mají západní politici tak rádi. Házeči bomb, jako je Elon Musk, se technicky mýlí, když tvrdí, že Západ na jaře 2022 torpédoval konkrétní mírovou dohodu; mají však pravdu v širším filozofickém smyslu, že skepse západních představitelů ohledně ruských záměrů, jejich závazek pomáhat Ukrajině a jejich povzbuzování Kyjeva, aby bojoval dál, to vše přispělo k rozhodnutí vlády pokračovat v boji namísto vyjednávání.

Pro ty, kdo konflikt pozorně sledují, to opět není nijak zvlášť překvapivé. Naznačuje však, že by západní představitelé měli přestattvrdit, že mezi Ukrajinou a jejími západními podporovateli neexistují žádné rozdílné zájmy. Pokud západní politici mohli přesvědčit ukrajinské představitele, aby v roce 2022 bojovali dál, mohou nabídnout rady ohledně zahájení jednání v roce 2024 nebo později. Jak se nedávno vyjádřil Adam Smith, demokrat, který vede výbor pro ozbrojené služby Sněmovny reprezentantů, je to přinejmenším neupřímné: "Slyšel jsem tuto frázi - 'nic o Ukrajině bez Ukrajiny'. Promiňte mi to. To je směšná věc pro jakéhokoli amerického diplomata nebo člověka v americké politice. Máme partnery po celém světě a ano, nasloucháme jim, ale když platíme účet, když tam utrácíme tolik peněz, tak do toho máme co mluvit."

Charapova a Radčenkova historie není bez problémů. Sami autoři - možná v obavě, aby nepřekročili hranici - nejsou příliš přesvědčiví, když analyzují, proč rozhovory ztroskotaly. To, že autoři pouze konstatují, že k neúspěchu rozhovorů přispělo více faktorů, je neuspokojivé, vzhledem k tomu, že z toho zjevně vyplývá, že se Ukrajina - povzbuzena podporou Západu - se rozhodla bojovat.

Na obviňování však nakonec záleží méně než na tom, co tento popis odhaluje o tom, co si všechny strany myslí o konci války na Ukrajině; ačkoli jde o historii neúspěšných jednání, může pomoci vyvrátit některé narativy, které stojí v cestě budoucím rozhovorům mezi Ukrajinou a Ruskem, a pomoci nám pochopit oblasti, které jsou otevřené k jednání - i otázky, které bude mnohem těžší vyřešit.

Podrobnosti v angličtině ZDE