„Velmi nemocní a velmi unavení“: realita hladomoru pro nejzranitelnější obyvatele Gazy
23. 8. 2025
Katastrofální hlad způsobený blokádou humanitární pomoci nejvíce pociťují starší lidé, mládež a nejchudší obyvatelé
V přeplněných ulicích města Gaza, posetých troskami, nikoho nepřekvapilo oznámení expertů podporovaných OSN, že zoufalou situaci lze nyní oficiálně označit za hladomor.
„To už říkáme měsíce, jsme toho svědky, prožíváme to a trpíme tím. Cítíme se velmi bezmocní, velmi nemocní a velmi unavení,“ řekl Amjad Shawa, ředitel palestinské nevládní organizace Palestinian NGO Network, který je v Gaze po celou dobu 22měsíční války.
V pátek Integrovaná klasifikace fází potravinové bezpečnosti (IPC), celosvětově uznávaná organizace, která klasifikuje závažnost potravinové nejistoty a podvýživy, zjistila, že v kdysi rušném obchodním a správním centru byly splněny tři klíčové prahové hodnoty pro vyhlášení hladomoru.
Od svého založení v roce 2004 vyhlásila IPC pouze čtyři hladomory, naposledy loni v Súdánu. „Tento hladomor je zcela způsoben člověkem, lze jej zastavit a zvrátit,“ uvádí se ve zprávě. Varuje před exponenciálním nárůstem úmrtí, pokud „nebude uzavřeno příměří ... a nebudou okamžitě obnoveny základní dodávky potravin a základní ... služby“.
Podle humanitárních pracovníků jsou nejohroženější nejzranitelnější obyvatelé Gazy, jejichž počet se odhaduje na 500 000 až 800 000, zejména starší lidé, mladí, nemocní nebo sociálně izolovaní.
„Nemám co vařit a nemám peníze na dřevo na vaření. Ráno jíme trochu, abychom zahnaly hlad, a večer trochu víc. Jím jen trochu za'atar [směs koření], sýr nebo jen sůl s chlebem, žádnou zeleninu, nic vařeného,“ řekla 55letá Sabah Antaiz, která byla nedávnými izraelskými útoky vysídlena ze čtvrti Tuffah ve východní části města Gaza.
Antaiz trpí vysokým krevním tlakem, cukrovkou a srdečními problémy. Její 60letý manžel je velmi nemocný a nemůže pracovat ani shánět jídlo. „Nemáme nikoho, kdo by nás podporoval nebo nám přinesl jídlo. Při leteckém útoku na čtvrť Tuffah jsem přišla o asi 10 členů rodiny: otce, matku, synovce a neteře, děti mých bratrů a sester,“ řekla Antaiz.
Izraelské úřady na začátku konfliktu v říjnu 2023 zpřísnily stávající blokádu Gazy a v březnu a dubnu uvalily dvouměsíční úplný zákaz dodávek. V posledních týdnech se do Gazy dostalo více pomoci, ale podle humanitárních organizací jde jen o zlomek toho, co je potřeba. Cena cukru klesla ze zhruba 100 dolarů za kilogram na asi 7 dolarů, ale mnoho dalších věcí je pro 90 % lidí bez příjmu stále příliš drahé. Rajčata stojí 30 dolarů za kilogram.
Padesátiletá Ibtisam Saleh, která po dvaceti přesídleních žije ve stanu v Gaze, řekla, že nemá jídlo ani zdroj příjmů. „To, co máme, pochází pouze z pomoci nebo darů. Před válkou jsem každý měsíc dostávala 100 dolarů od katarské ambasády, protože jsem rozvedená a mám syna. Ale od začátku války jsme nedostali nic,“ řekla Saleh.
Salehová jí jednou denně, většinou čočku, ale začátkem tohoto týdne jí sousedka dala malý pytlík rýže. „Nemám sílu stát ve frontě a čekat na svůj podíl [jakékoli potravinové pomoci]. Jednou jsem při čekání omdlela. Slunce pálilo a já mám vysoký krevní tlak. Kvůli horku mi klesl tlak a ztratila jsem vědomí,“ řekla Salehová.
Kromě nemocných a starých lidí jsou tu i ti, kteří jsou zcela bez prostředků. Po téměř dvou letech vysídlení a strádání má v Gaze málokdo nějaké fyzické nebo finanční rezervy.
„Toto je populace, která byla zbavena jakékoli odolnosti... Nemají absolutně nic. Nemají žádnou bezpečnostní rezervu. Jsou na samém okraji propasti,“ řekl jeden z pracovníků OSN, který dohlíží na operace v Gaze.
Hluboké obavy panují o severní část Gazy, kde tisíce lidí stále žijí v troskách v nejhorších humanitárních podmínkách v celé této zničené oblasti, ačkoli údaje nejsou dostatečné, aby IPC mohla posoudit kategorii krize.
V Gaze rodiny spí pod širým nebem na ulicích bez přístřeší nebo se tísní v přeplněných, poškozených bytech nebo stanových táborech, kde se hemží mouchy, komáři a šíří se infekční nemoci. Všude se hromadí odpadky a dusivý kouř z hořících plastů způsobuje chronický kašel. V posledních týdnech teploty prudce stouply.
Riham Kraiem (35) žije ve stanu v Gaze se svým nezaměstnaným manželem a deseti dětmi ve věku od dvou do 18 let. Před třemi měsíci museli opustit svůj domov v Beit Hanoun, nyní zničeném severním městě. Izraelský vojenský útok poblíž školy, kde se původně ukrývali, je donutil odejít do města Gaza.
„Za poslední tři měsíce jsme nedostali žádné peníze ani pomoc. Nemáme už peníze na nákup čehokoli, i když ceny klesly,“ řekla Kraiem. „Moje děti chtějí spoustu věcí... Chtějí, abych jim udělala sladkosti, ale nemůžu, protože nemáme peníze. Jíme jen dvakrát denně, jednou ráno a jednou večer. Dnes ráno jsem uvařila plechovku čočky a tu jsme snědli. Večer jíme obvykle tymián nebo sýr s chlebem a někdy jen chleba samotný.“
Kraiemová řekla, že už nemá žádné zásoby jídla. „Něco jsme nechali v domě, když jsme utíkali, a dům byl zničen,“ řekla. „Včera šel můj syn hledat pomoc a dostal jeden kilogram těstovin a plechovku rajčatové omáčky. Dal mu to mladý muž, který to dostal v distribučním centru potravin. Vrátil se domů šťastný jako blecha.“
Diskuse