Jak Československo zvládalo a nezvládlo velkou hospodářskou krizi
28. 10. 2025 / Boris Cvek
čas čtení
4 minuty
V pondělí
20. října jsme mohli na Českém rozhlase Plus slyšet reprízu
pořadu Jak to bylo doopravdy z roku 2019. Hostem byl historik
hospodářství Jakub Rákosník. Tématem byla velká hospodářská
krize třicátých let. To je ta doba, kdy se v Německu dostal
Hitler k moci (v roce 1928 měla NSDAP ve volbách ani ne tři
procenta, v roce 1930 to bylo osmnáct procent a v roce
1932 v červenci 37 procent – asi sociální sítě nebo co…)
a kdy začala cesta k zániku Československa a druhé světové
válce.
Nejprve
připomenu, už jen kvůli státnímu svátku 28. října, že
Československo vzniklo na základě rozhodnutí vítězů první
světové války, že do roku 1925 stál v čele jeho armády
francouzský generál a že bez bezpečnostních garancí Francie a
Británie nemohlo přežít.
Samotná velká hospodářská krize pro
Československo nebyla tak vážným problémem, aby vedla k jeho
zániku. Problém byl Hitler v Německu a sudetští Němci,
kteří se v naprosté většině chtěli na základě principu
národního sebeurčení k Hitlerově říši připojit. Výše
zmíněný pořad Českého rozhlasu Plus tomu dal velmi zajímavý
kontext. Nakolik je aktuální, to ať si přebere každý sám.
Začnu
citací článku, který vyšel v Přítomnosti v červenci
1931. Článek nesl název: „Národní solidarita?!“ Cituji:
„Ústřední sociální úřad města Prahy vypracoval přehled
veřejné sociální péče od listopadu do konce června tohoto
roku. Čísla tato podávají jen částečný obraz dobrovolné péče
o nezaměstnané. Ukázal se tu běžný obraz: dávali a pomáhali
lidé malí, nezámožní, zatímco zámožní, dali-li vůbec něco,
dávali málo. Ukázalo se, že vědomí národní solidarity tam,
kde se na ni apeluje, aby pomohlo sociálně slabým, není tak
silné, aby účinně pomohlo. Bude na čase, aby v sociální
péči se pomalu přestávalo s tímto spoléháním na to,
chce-li někdo něco dáti a kolik. Moderní sociální pokročilý
stát nesmí při svých sociálních úkolech spoléhati na výsledky
různých sbírek, dobrovolných aktivit a tak dále.“
Velmi
mě zaujalo, že československý stát díky síle Agrární strany
dokázal bez ohledu na ochotu bohatých „velmi schopně“
zasahovat v době krize v oblasti zemědělství.
Československo tak v druhé polovině třicátých let dosahuje
prý téměř potravinové soběstačnosti díky ochranářským
opatřením a krizi zvládá dobře. Jednalo se údajně o stovky
státních zásahů na úrovni vládních nařízení. Umožňoval to
speciální zákon z roku 1933 „o mimořádné moci
nařizovací“. Devadesát procent těchto nařízení mířilo do
zemědělství. Z toho by se asi naši takzvaní demokrati
potentovali.
Československo
dokázalo podporovat i průmysl, zejména masivními investicemi do
obrany. Jenže lehký průmysl, typický zejména pro Sudety, který
byl krizí silně postižen, nebyl zdaleka tak podporován. Čili
došlo k pozoruhodnému paradoxu: Československo zbrojilo, ale
zbraně mu nakonec k ničemu nebyly, protože Francie a Británie
ho v Mnichovské dohodě odepsaly kvůli tom, že sudetští
Němci chtěli v naprosté většině, i v důsledku krize,
svůj domov, Sudety, připojit k Hitlerově Říši. Reálně se
stalo to, že Československo přišlo na podzim 1938 o Sudety a
v březnu 1939 se rozpadlo a Čechy a Morava se staly říšským
Protektorátem.
Přece
jen si na konci dovolím jedno moudro: byl bych velmi rád, kdybych
stát, vláda, instituce jednaly tak, aby nám, naší demokracii,
naší svobodě, toto jednání reálně, efektivně prospělo.
Vzpomínky na velká gesta, slova a pravdy jsou v koncentráku
k ničemu. Důležité je, aby nebyl ten koncentrák, ale
vydržela a byla silná, skutečně silná, demokracie.
Československo může být důležitou lekcí. Jenže pro koho?
Takzvaní demokraté ukázali, jak jim na demokracii sejde, a ti,
kteří přijdou po nich, patří k Orbánovi a Trumpovi.
Ostatně právě Trump bude triumf zahraniční politiky Andreje
Babiše, což je naprosto logické. Miluje nová vláda Trumpa? Tak
je prozápadní přece! Asi jako AfD, Orbán a spol. Co si s tím
počne prezident republiky? Prohlásí Spojené státy za hrozbu pro
demokracii a svobodu?
Odkaz
na zmíněný pořad na ČRo Plus:
597
Diskuse