Hypotheses non fingo! aneb skutečná Newtonova revoluce a pár slov o Helmholtzovi

31. 10. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 6 minut
30750
Obrázek: Helmholtz

Isaaca Newtona máme právem spojeného s gravitací, rozkladem bílého světla na barevné spektrum (duha), základními fyzikálními zákony, tzv. Newtonovými, atd., ale málo se ví, že možná to nejdůležitější, co přinesl do fyziky, do vědy, je úplně jiné povahy.

Uvědomil jsem si to při čtení The Oxford Handbook of the History of Physics (2017) minulý rok. Ta kniha je úžasná z mnoha důvodů. Jedním z nich je rozsáhlý, nezvyklý (běžně jsou dějiny fyziky chápány jako dějiny teorií) prostor věnovaný vývoji přístrojů a řemesel / průmyslu s tím spojených. Ale vraťme se k Newtonovi. Abychom mohli docenit dramatickou, málo známou, revoluci, kterou do fyziky přinesl, musíme si ho srovnat s Descartem.

Descartes tvořil fyzikální hypotézy, aniž by se zabýval jejich predikční silou a testováním. Dnes je to pro nás nesrozumitelné, ale tento přístup navazuje velmi dobře na tradiční filozofii s jejím předpokladem rozumu jako zdroje jistoty. Ostatně základ karteziánské jistoty je ten směšný truismus cogito, ergo sum, proti kterému je operace slepého střeva triumfem skutečného lidského poznání (mimochodem, ještě Thomayer odmítal chirurgický přístup k zánětu slepého střeva a stovky pacientů tak kvůli němu zemřely – odkazují na Velké dějiny zemí Koruny české, Lékařství).

Newton měl karteziánských hypotéz plné zuby (hypotézy si nevymýšlím!, tj. latinsky hypotheses non fingo!). Podle něj ve fyzice nemá nic smysl, co nelze testovat podle přesných měření. Proto odmítal vysvětlovat gravitaci nějakým racionálním konstruktem, který nelze experimentálně testovat. Pro karteziány byla gravitace skandální, protože představovala působení na dálku, přičemž působení na dálku je něco, co přece mělo patřit do říše kouzel, čarodějnic (na druhou stranu ještě Boyle uznával existenci čarodějnic jako vědecký fakt). Bylo to prostě proti rozumu. A bylo potřeba to nějakou, zcela neměřitelnou, z prstu vycucanou hypotézou racionalizovat.

Newtonův program přesného měření a testovatelnosti navazuje na Galileiho a pochází zřejmě z řemeslné praxe. Filozofové nikdy neměřili (pomiňme naprosté výjimky jako Roger Bacon… pozor, Francis Bacon, lord z Verulamu, je někdo jiný, ten neměřil a měření ani nepožadoval). Dokonce, jak popisuje Crosby v knize The Measure of Reality, středověcí nominalisté, kteří na půdě filozofie objevili myšlenku kvantifikace přírody, např. tepla, neměli nejmenší nutkání něco měřit. Ani je to nenapadlo. Naopak řemeslníci museli měřit od dávnověku, aby dokázali stavět, šít, kovat atd. Newtonův program měl pro fyziku fatální důsledky, protože jakmile nahradíte rozum měřením, jakmile trváte na shodě predikce s měřením, začnou se vám kácet intuitivní jistoty.

Teorii relativity nebo vlastně ani Keplerovy elipsy by nikdo rozumem nevymyslel, natož kvantovou fyziku. Kepler nechtěl elipsy, chtěl kružnice, tak to bylo přece věky! Kružnice jsou božské tvary. Všechno obíhá po kružnicích v božské sféře nebes. Tak je to racionální. Ale měření ukazovala, že to tak není. Došlo to tak daleko, že Feynman ve své knize Neobyčejná teorie světla a látky dochází až k radikálnímu popření, vyhlazení karteziánského východiska:

„Mým úkolem je přesvědčit vás, abyste se neodvraceli od toho, čemu nerozumíte. Víte, mí studenti tomu taky nerozumějí. Protože ani já tomu nerozumím. Nikdo tomu nerozumí. (…) Není podstatné, zda je teorie filozoficky uspokojivá, nebo snadno pochopitelná, či naprosto přijatelná z hlediska zdravého rozumu. Teorie kvantové elektrodynamiky popisuje přírodu způsobem, který je z hlediska zdravého rozumu absurdní. A je zcela ve shodě s experimentem. Proto doufám, že přijmete přírodu takovou, jaká je – absurdní.“ (Neobyčejná teorie světla a látky, Aurora Praha 2001, 20-21.)

Čtu právě monumentální životopis Hermanna Helmholtze (David Cahan: Helmholtz, The University of Chicago Press 2018). Helmholtz (1821-1894) je fascinující postavou dějin fyziky (těžko hledat část fyziky, do které významně nezasáhl), medicíny (oftalmoskop a zrození oftalmologie), technologií (stál za přerodem Německa v technologickou supervelmoc), geometrie (hrál klíčovou roli v rozvoji neeuklidovských geometrií), muzikologie, ale i filozofie vědy. Výmluvné je, že na vrcholu experimentálních věd 19. století trvá na tom, že věda musí přírodě rozumět a že to dělá tím, že zavádí přírodní zákony, že nachází v přírodě pravidelný, zákonitý řád převeditelný na mechaniku. Lavíruje mezi kantiánstvím, což je jeho původní východisko, a materialismem, který zároveň považuje za do vědy nepatřící metafyziku.

Argument, který Helmholtz často používá, aby zdůvodnil svůj program převádění přírody na mechaniku, jsou praktické výsledky ovládnutí přírody. Asi by jej nenapadlo, že když se vzdáme rozumění přírodě, budeme mít výsledky ještě úžasnější. A to proto, že přírodní zákony jsou tu kvůli Newtonovu principu predikce a testování, ne kvůli rozumění. Obecný zákon nám umožňuje predikovat. To je vše. Rozumění je zbytné, ba dokonce iluzorní. Ostatně rozumět něčemu znamená vycházet z nějakých kulturních východisek. Neexistuje nic jako rozumění nezávislé na kultuře.

Velmi mě zaujala i Helmholtzova kritika Goethovy nauky o barvách (kterou Goethe považoval za své největší, nejdůležitější dílo). Helmholtz nádherně tvrdí, že Goethe chce zachránit smyslovou zkušenost, a smyslová zkušenost je básnická. Vědec musí naopak opustit krásu poezie a ponořit se do bezduché mechaniky, aby mohl skutečně porozumět přírodě, tedy efektivně s ní zacházet. Drtivější, oprávněnější kritiku empirismu jsem nečetl. Už jen to úžasné konstatování, že smyslová zkušenost nejsou data, ale poezie. Jaképak od stimulu k vědě (Quine)! 

K vědě nevede empirismus, ale predikce, reprodukovatelné zacházení s fyzickými věcmi. Řemesla. Jenže co to ksakru je? Co je tohle za filozofie nebo filozofická škola? Neexistuje nic jako objektivní smyslová zkušenost. Ta je naopak vždy subjektivní. Krtek, netopýr a sokol narazí do téže objektivní zdi, aniž by ji vnímali stejně. Objektivní je ten náraz. Objektivní je fyzické zacházení s věcmi.

0
Vytisknout
908

Diskuse

Obsah vydání | 31. 10. 2025