Dvě strany téže mince: Pražská schůzka s válečným zločincem Gideonem Sa’arem jako přehlídka českého politického marasmu
21. 5. 2026 / Daniel Veselý
Česká zahraniční politika se navenek ráda tváří jako kolbiště nesmiřitelného střetu. Na jedné straně barikády stojí hradní simulakrum Petr Pavel, opírající se o floskule o „mezinárodním řádu založeném na pravidlech“, euroatlantickou solidaritu a obranu civilizačních hodnot. Jestliže se Masaryk rád ukazoval na koni, Pavel volí raději motorku. Na straně druhé v Černínském paláci působí Petr Macinka z bizarní politické formace Motoristů, obchodník s politickým cynismem. Ten, jak známo, lidskoprávním idealismem okázale opovrhuje. Nesmíme ovšem zapomenout na Jana Lipavského, který v tomto ohledu do této party dokonale zapadá.
Když se však v Praze objeví izraelský ministr zahraničí Gideon Sa’ar, celá tato domnělá ideologická propast se vypaří jako pára nad hrncem. Zbyde jen fanatická servilita vůči Tel Avivu. Dnešní realita ukazuje, že pokud jde o západní Asii, jsou Hrad i Černín pouze dvěma stranami téže zkorumpované mince, neboť systematicky ignorují realitu okupace, apartheidu a destrukce mezinárodního práva. Ostatně podle Macinky Česká republika nepřipustí žádné další obchodní sankce EU vůči Izraeli, i kdyby je měla blokovat jako jediná. Odmítáme i zmrazení asociační dohody s Izraelem, což je česká klasika.
Gideon Sa’ar samozřejmě nepřijel do Prahy debatovat o genocidě v Gaze, ani o zatykačích Mezinárodního trestního soudu (ICC). Přijel s desítkami byznysmenů uzavírat zbrojní a technologické kšefty. U Petra Macinky to nikoho nepřekvapí. Jeho křídlo staví politiku na cynickém kalkulu. Macinka dnes prohlašuje, že by rád stihl přestěhovat českou ambasádu do Jeruzaléma do konce svého mandátu.
Skutečně odpudivé divadlo se však odehrává na Hradě. Prezident Petr Pavel, který se tak rád stylizuje do role nekompromisního strážce globálních pravidel, přijímá reprezentanta státu provádějícího masivní represe a anexi půdy na Západním břehu se stejnou podlézavostí jako Petr Macinka. V Pavlově podání se „řád založený na pravidlech“ okamžitě mění v selektivní hledí: tam, kde u jiných režimů Hrad bije na poplach, u Izraele nastupuje hrobové ticho a nestoudné přehlížení porušování Ženevských konvencí.
Pražské setkání s Gideonem Sa’arem je dokonalým lakmusovým papírkem českého politického mainstreamu. Ukazuje, že domnělý zápas mezi liberální demokracií a národním populismem končí přesně tam, kde začínají geopolitické zájmy globálního Severu. Ať už českou zahraniční politiku personifikuje simulakrum s lidskoprávní rétorikou, nebo cynický panák z Černína, výsledek je zcela identický. Oba reprezentují stejný morální bankrot, který definitivně pohřbívá jakoukoli věrohodnost české diplomacie na globální scéně.
Diskuse