Bob Kartous je na Ukrajině. Veze tam už poněkolikáte pomoc. Zde je jeho apel na naše čtenáře
2. 10. 2026 / Bohumil Kartous
čas čtení
4 minuty
Tato zima bude v Ukrajině strašná, pomáhejte prosím.
Už jsme tu zase.
Auta, čtyřkolka, starlinky, počítače, generátory a ecoflows, velké power banky.
Životně důležitá podpora ukrajinské obrany proti zločineckému okupantovi, který se neštítí ničeho.
A tato zima bude hrozná.
Léto je stále ještě ve vzduchu, ale noci i barevná proměna krajiny vyvolávají v Ukrajině zlověstnou úzkost.
Přibližujeme se k Rivnému, městu, v jehož blízkosti je jedna ze tří funkčních ukrajinských jaderných elektráren. Právě k nim se vztahují velké obavy.
„Podle schváleného ruského plánu, který údajně zachytila Ukrajina, chce Rusko během zimy údery odpojit ukrajinské jaderné elektrárny od rozvodné sítě. Zasahovat přitom má cíle do vzdálenosti jednoho kilometru od elektráren a zároveň plánuje rozsáhlé útoky na systémy zásobování vodou,“ uvádí NY Times na základě dokumentů získaných ukrajinskými zpravodajskými službami.
Rusko útočí na ukrajinskou civilní infrastrukturu po celou dobu trvající celoplošné útočné války. S neschopností porazit ani při obrovské převaze zdrojů ukrajinskou armádu a s rostoucí nervozitou ruských zločineckých „elit“ se ale Putinův režim stále častěji uchyluje k teroru proti civilnímu obyvatelstvu se zjevnou záminkou zlomit odhodlání lidí pokračovat v obraně.
Podpora vojáků na pozicích je právě v tomto okamžiku důležitá: jejich schopnost odolávat dává ukrajinské společnosti (i vnějšímu světu) důkaz, že obrana dává smysl.
I za cenu utrpení, které všechny v zimě čeká.
Proto jsme s Macem opět tady. Z jeho zkušenosti totiž jednoznačně vyplývá, že pomoc má smysl jen tehdy, když dorazí tam, kde je jí skutečně potřeba. Ne do skladu, ne do kanceláře, ne do tabulky, kterou si za půl roku někdo projde a zjistí, že se věci „někde zasekly“.
Jezdíme až k těm, kteří je budou používat, do rukou konkrétních lidí, jejichž jména známe, s nimiž jsme mluvili a kteří nám řekli, co jim chybí.
Bez prostředníků a bez byrokratického filtru, přes který by se z naléhavé potřeby stala položka v seznamu.
Rozhoduje tu rychlost a na frontě na ní záleží víc než kdekoli jinde.
Má to i rozměr, který statisticky nevyjádříte.
Když vojáci na pozici převezmou auto s českou značkou od lidí, kteří ho přivezli přes půl Evropy, dostává voják víc než techniku. Dostává důkaz, že na to není sám.
V době, kdy se ruská propaganda snaží přesvědčit Ukrajince, že Západ je unavený a nechá je padnout, to má svou váhu.
A vy, kdo přispíváte, máte jistotu, že každá koruna má jméno, tvář a místo, kam dorazila.
Proč zrovna auta? Protože na frontě jsou spotřebním materiálem. Zní to krutě, ale je to tak. Vozí munici, vodu a jídlo, přesouvají týmy operátorů dronů a hlavně evakuují raněné.
Ruské drony je soustavně loví, a tak auto, které dnes předáme, za pár týdnů nebo měsíců nejspíš skončí jako vrak. Do té doby ale stihne zachránit životy.
Čtyřkolka pak projede tam, kam se auto nedostane: bahnem, rozbitou polní cestou, lesem.
Na podzim a v zimě, kdy se ukrajinská černozem mění v lepkavou kaši, je to často jediný způsob, jak se k pozici dostat nebo z ní odvézt raněného.
Starlinky a počítače jsou nervovým systémem ukrajinské obrany. Bez spojení není koordinace, bez koordinace nefungují drony a bez dronů dnes nelze držet frontu proti nepříteli, který posílá do útoku vlnu za vlnou.
Generátory a velké power banky jsou odpovědí na to, co Rusko chystá na zimu. Když bombarduje elektrárny a rozvodné sítě, musí energie vzniknout jinde: na pozici, v blindáži, v polní nemocnici. Nabít drony, vysílačky a tablety, ohřát vodu, nezmrznout.
Tichá baterie navíc neprozradí polohu hlukem ani teplem jako motor. V mrazu a tmě to není komfort, ale podmínka přežití.
Putin sází na to, že zima zlomí Ukrajince i nás. Že se unavíme a řekneme si, že to není naše věc. Je to naše věc. Každý kilometr fronty, který Ukrajinci udrží, se týká i naší bezpečnosti. Pomozte nám prosím i letos. Tato zima bude těžká a oni ji musí vydržet.
Aktuální sbírku najdete zde:
408
Diskuse