Sociální politika a Václav Havel

6. 10. 2026 / Pavel Veleman

čas čtení 5 minut

Tak ještě jeden kritický text, o něčem, co mne dlouhá léta zajímá, tak trochu trápí, dneska jsem například nenašel žádnou vzpomínku v Alarmu, minulý týden v A2 nic, v Deníku Referendum také nic...

Tady je určitý zlom, střet mezi tehdejší západní i domácí levicí, současnou mladou levicí a Havlem, jako nositelem jakéhosi lidskoprávního selhání, které končí opravdu těžko obhajitelnou podporou Bushe ml., kdy jeho podpis se dodnes až ostudně vyjímá na až podlézavé podpoře Bushe juniora, která tehdy oddělila západní (sociálně vyspělý) svét od chřadnoucí východoevropské politiky, která směřovala k dnešní oligarchizaci...

 
Přitom byl až do revoluce Havel dítě spíše levice, bojem za lidská práva, uvědoměním si ekologické katastrofy, nesnášel pyšné, pevné konzervativní názory, byla mu i směšná ta prvorepubliková buržoazní rodová tradice...

V tomto opravdu žádný návrat velkokapitálu nechtěl, s majetkem opravdu neuměl hospodařit, peníze spíše rozdával, podnikání a soupeření o to, kdo má více peněz, mu bylo tak směšné...
Byl velmi blízko duchovně k tak trochu příteli i otci, bytostnému demokratu moderní levice, Zdeňku Urbánkovi, v uměleckém světě chudým klukům/jako byl Pavel Juráček nebo Pavel Landovský, životní žena Olga Šplíchalová byl i trochu jeho truc vůči maloměstské rodině zejména matky V.H. a její rodiny Vavrečků...

Ještě v zásadním rozhovoru s Karlem Hvížďalou (Dálkový výslech) byl pro určitou část disentu (lidé kolem Václava Bendy a generace mladších chartistů kolem Jana Rumla) určitým zklamáním jeho příklon k zeleným v Německu a radost zase v okruhu lidí kolem Petra Uhla.

Každý ho chtěl mít ve své skupině, což muselo být pro jeho typologii velmi těžko zvládnutelné.

Bytostně nesnášel hádky, třenice a tak často vlastně ze samé slušnosti nechával důležité otázky zejména po roce 1989 vysedět, což se potom obracelo proti němu.

Také je zde nutné zmínit, že otázka sociálni, tak kliičová pro T.G.M a jeho pojetí státu se pro generaci šestatřicátníkú a jejich pomyslných dětí, kam jsem patřil, zdála v Evropě definitivně vyřešena jak poválečným sociálním státem na západě, tak i protosocialismem na východě, kdy po smrti Stalina se zdálo a vývoj v šedesaáých letech to potvrdil, že návrat k současné krizi základních pilířů důstojného života, mzdy, které zabezpečí skromný, ale důstojný život spojený s bydlením v bytech, který plnil svoji ontologickou úlohu a nebyl investičním nastrojem mamonu, už nenastane.

Kdo by čekal před čtyřiceti lety návrat masivního bezdomovectví, návratu chudinských kolonii jako bytového řešení, nedůstojné sklepy a nezkolaudované pokoje  se štěnicemi, násilim, sociálni patologií chudoby zamořené brlohy jak z Dickense, kde přežívají děti...

Opravdu v roce 1989 nikdo z těchto dvou generací. Toho smíchu, když jakýsi starý hornik varoval před návratem masivni bídy hornických Březových hor u Příbrami...

Havlovy texty z této doby (nesmírně naivni Letní přemítání, kniha roku LN 1991, svět, který zde V.H. popisuje je dnes úplně mimo).

Havel měl pocit, že sociálni práva jsou naplněna právě masivním sociálním zabezpečením (politikou), které nemůže dovolit návrat masivní chudoby začátku 20 století.

Jeho myšlenkový základ byl v politické, lidskoprávní problematice, tam...

Otázku sociální vnímal podobně vyřešenou, jako třeba ženské volební právo nebo osmihodinovou pracovní dobu... Dávno vybojované bitvy... Žádný návrat nehrozí...

Zde se projevil vliv dominantní skupiny, která tvořila pevnou skupinu kolem navrátilců Pavla Tigrida, Karla knížete Schwarzenberga, Ivana Medka a lidí kolem Křižana, Saši Vondry, M. Žantovského, L. Kantora,...

Lidé kolem velkého znalce lidí, skutečného sociálního cítění, jako byla tehdy již spíše v až ponižující mocenské izolaci paní Olga Havlová společně se svými věrnými Standou Milotou, Vlastou Chramostovou, Danou Němcovou nebo Olinkou Stankovičovou opouštějí místo činu a nastupuje pravicový, neoliberární diskurs, tzv. Washintonský koncept, který politik Havel bere jako nezbytnou šanci k odpoutání se vlivu od Ruska a sociální problémy vytěsňuje...

Nastává jeho spojení s toxickým miliardářem Bakalou...Umírá Olga, nastupuje druhá žena Dagmar, pro který je svět těchto lidí naprosto přirozený a naopak lidé disentu jsou nežádoucí...

Svět šedesátých let, který tolik potřeboval V.H. k životní energii a radosti, odchází...

Moc bych si přál, aby současná mladá generace levicových intekektuálů se pokusila pochopit tu obrovskou tíhu Havla/politika, která měla mnoho chyb, avšak jeho základ je vždy lidský, soucitný, a proto blíže levici...

0
Vytisknout
217

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2026