Baby bude sedět v koutě, aneb čeští studenti na sobě nechají dříví štípat

18. 11. 2026 / Ivan Větvička

čas čtení 19 minut

Do roku 1989 nemohlo mnoho lidí studovat vysněný obor kvůli nevhodnému původu. Stačilo, že třeba táta byl disident nebo kdysi živnostník. Změna režimu tuto obludnost odstranila a nahradila ji jinou nechutností: Mnoho lidí nemůže studovat, protože na to nemá peníze. Týká se to zejména doktorandů. Například v roce 2010 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mohlo dokončit studium teoreticky až 1 153 doktorandů, ale dokázalo jich to pouze 109, tedy pouhých 9,45 %! Od té doby fakulta údaje o úspěšnosti doktorandů raději nezveřejňuje. Platí, že pokud nastoupíte na doktorát na FF, nejspíš nedostudujete. Přesto studenti dál tupě tolerují současný režim na univerzitě i ve státě, místo aby se bouřili jako v Itálii.

 

Více než 90 % doktorandů na FF UK nedostuduje včas a fakulta de facto tají, kolik jich nedostuduje vůbec

V roce 2010 byly všechny obory doktorského studia na FF UK tříleté. [Prodloužení standardní doby studia některých oborů (včetně nároku na stipendium) na 4 roky přišlo až v roce 2014.]    Doktorandi tedy měli mít v roce 2010 ke konci třetího ročníku složenou státní zkoušku a měli by obhájit disertační práci. Jenomže to podle výroční zprávy dokázalo jenom 7 z nich! Jeden student mimořádně obhájil již ve 2. ročníku a ostatní studium prodlužovali. 14 doktorandů obhájilo ve čtvrťáku a 87 studentů a studentek se k úspěšné obhajobě propracovalo po pěti až osmi letech studia. (Běžná maximální doba studia je 8 let, doktorand po vypršení standardní doby už nedostává stipendium.) Jak si v dalších letech vedlo zbývajících 1 045 studentů, kteří v roce 2010 na FF také studovali ve 3. – 8. ročníku a teoreticky měli končit? Nevíme, fakulta tyto údaje přestala zveřejňovat.

Jsou to velmi tvrdá čísla: 93 % doktorandů na FF UK nedokončilo v roce 2010 studia včas a můžeme jenom spekulovat, kolik jich nakonec nedostudovalo vůbec. Komunisté spoustu zájemců o studium na FF UK na zvolenou fakultu nepustili z politických důvodů nebo třídní msty. Dnes máme demokracii, na fakultu se může přihlásit kdokoli, ale šance, že dokončí doktorát, je tak nízká, až se tomu nechce věřit. (A ve výroční zprávě, ze které čerpám, není uvedeno, kolik doktorandů zanechalo studia před dokončením a kolik jich v roce 2010 ze školy vyhodili. Po jejich započtení by procento úspěšných studentů ještě kleslo.) 

Má to dvě dlouhodobé příčiny: směšně nízké stipendium kolem 10 000 korun měsíčně (teprve v těchto dnech, kolem 20. listopadu 2026, dosáhnou všichni doktorandi, kteří nepřetahují standardní dobu studia, na valorizovaný příjem ve výši 1,2násobku minimální mzdy, viz níže) a chybějící elementární zázemí k práci – drtivá většina doktorandů na FF UK nemá stálé místo v pracovně a fakulta jim nepůjčí ani počítač (ostatně stůl a počítač nemají přidělený ani někteří vyučující). V roce 2025 sice byla s velkou slávou otevřena na hlavní budově na Palachově náměstí místnost pro doktorandy, ale nevím, zda tam už byly instalovány slíbené počítače. A především, vejde se tam odhadem 20 lidí. To je jako plivnout do moře – doktorandek a doktorandů je na FF UK ve všech ročnících více než tisícovka. Doktorand musí během studia především pracovat – na disertaci i na výuce, jenomže na FF UK nemá kde. A běda těm, kteří založili rodinu. Univerzita Karlova sice zájemcům rozdává hezkou brožuru, v níž se chválí, jak podporuje studující rodiče s dětmi, ale na FF UK je tato podpora mizivá. Fakultní školka tam není, jenom dětský koutek na krátkodobé hlídání (abyste si mohli odskočit třeba na přednášku) s kapacitou pěti dětí pro přibližně 7 000 fakultních studentů a zaměstnanců! (Ale pokud jste z Právnické nebo Pedagogické fakulty UK, můžete tam zkusit šoupnout dítě také. Tím se spádová skupina dětského koutku rozšiřuje na celkem více než 15 000 lidí ze tří fakult.)

Děkanka snížila stipendium a nesklidila bouři

Doktorandi v roce 2010, ze kterého vychází výše citovaná statistika o jejich neúspěšnosti ve studiu, brali stipendium od přibližně 6 000 korun v prvním ročníku do více než 9 000 korun na konci třeťáku. Ve 2. a 3. ročníku pobírali ještě 1 000 korun z projektů. A kdo složil státní zkoušku, dostal ke stipendiu dalších 1 500 korun měsíčně. Minimální mzda byla tehdy 8 000 korun hrubého. Příjem doktorandů tedy osciloval kolem této částky.

Od května 2018 brali všichni doktorandi, kteří měli na stipendium nárok, 10 500, a kdo složil státnice, dostal další 2 000 korun. Minimální mzda byla 12 200 korun. V říjnu 2020 základní doktorské stipendium vzrostlo na 13 000 korun, minimální mzda byla 14 600 korun. Svět svírala pandemie koronaviru a v únoru 2022 ruská armáda zaútočila na Kyjev. Ceny letěly strmě vzhůru, zvedala se i minimální mzda, v roce 2022 to už bylo 16 200 korun. A v září téhož roku děkanka FF UK Eva Lehečková doktorandy šokovala paušálním snížením základního stipendia na 10 500 korun měsíčně. Akademický senát vzal její záměr 8. 9. na vědomí a nepostavil se proti němu (zrádci!), a tak mohla svůj výnos 22. 9. podepsat. Na poslední chvíli, 10 dní před začátkem semestru, v době, kdy už by měli mít studenti v Praze zajištěné bydlení. Najednou zjistili, že si musejí vystačit s rozpočtem sníženým o 20 %! Doktorandi měli v tu chvíli obsadit fakultu, nedovolit zahájení semestru a paní děkanku nepustit do práce, dokud své opatření neodvolá. Nikdo by jim nemohl vyčítat, ani kdyby naopak žádali zvýšení stipendia alespoň na úroveň minimální mzdy. A kdyby protest na fakultě nepomohl, mohli zablokovat i rektorát (k čemuž mají studenti FF ideální podmínky, protože budovy FF a rektorátu jsou fyzicky propojené). A co doktorandi opravdu udělali? Napsali nesouhlasný otevřený dopis a smířili se se stavem věcí.

Dnes lidé v České republice s nepochopením sledují zprávy o studentských protestech v jihozápadní Evropě a vidí v demonstrujících studentech rozmazlené fracky, kteří hledají na ulici jenom trochu vzrušení. Ale ozvat se ve chvíli, kdy už nemůžete dál, je nejenom normální, ale především zdravé. Mimo nejsou Francouzi a Italové, ale čeští studenti, kteří od sametového vzepětí drží hubu a krok s novým režimem (a teď mám na mysli především režim na fakultách), přestože jim velmi ubližuje.

Pro úplnost dodám, že v listopadu 2022 na FF UK symbolická okupační stávka nakonec proběhla, ale studenti tak neprotestovali proti snížení stipendia. Přespáním v posluchárně projevili svůj strach ze změny klimatu.      

Dobrý konec? Jak pro koho

Na začátku roku 2025 pobírali doktorandi v 1. – 3. ročníku na FF UK měsíční stipendium stále 10 500 korun, zatímco minimální mzda byla 20 800 korun hrubého. Stipendium se tedy propadlo přibližně na polovinu minimální mzdy. Od února výše citovaného roku 2010 do února 2025 podle Českého statistického úřadu zdražilo bydlení, voda a energie o 87 %, potraviny a nealkoholické nápoje o 79 %. Velmi by mne zajímala studijní úspěšnost doktorandů v těchto podmínkách.

Od března 2025 doktorské stipendium na FF vzrostlo na 12 500 korun měsíčně. V té bídě byla každá koruna dobrá, ale problém to neřešilo. Razantní zlepšení přišlo až s akademickým rokem 2025 / 2026, kdy byl zaveden doktorský příjem ve výši 1,2násobku minimální mzdy. (Vědomě nepíši „stipendium“; doktorský příjem může zahrnovat i mzdu, z níž se odvádí daň a pojistné.) V říjnu 2025 to bylo 24 960 korun. Ale tuto částku dostali jenom doktorandi, kteří právě nastoupili do prvního ročníku. Fakulta konstatovala, že na zvýšení příjmu všem doktorandům nemá peníze, a tak studenti vyšších ročníků dostávali ke starému stipendiu pouze „solidární příspěvek“ 5 000 korun měsíčně a až do letošního října jim chodilo pouze 17 500 korun. Teprve v těchto dnech se všichni doktorandi dočkají plnohodnotné valorizace – a protože vzrostla i minimální mzda, se kterou je jejich příjem svázaný, mohou se kolem 20. 11. těšit na 26 880 korun.

Takže dobrý konec? Jak pro koho. Doktorandi, kteří nastoupili ke studiu v říjnu 2025 a později, mohou hospodařit s příjmem, který je konečně srovnatelný se stipendiem jejich kolegů například na univerzitě Sapienza v Římě. (Při kurzu 25 korun za euro berou čeští doktorandi měsíčně 1 075 eur hrubého, „Římané“ 1 350 eur. Ve Věčném městě je ale dráž než v Praze, takže můžeme říci, že do očí bijící disproporce byla napravena.) Ale pro doktorandy, kteří na FF UK nastoupili před rokem 2025, přišlo zvýšení příjmu příliš pozdě. Zveřejní někdy fakulta, kolik z nich úspěšně dostudovalo a kolik borců to dokázalo bez prodloužení studia? Navíc pro všechny stále platí, že většina z nich nemá na fakultě kde sedět, škola jim nejspíš nepůjčí počítač a studující rodiče se musejí obejít bez fakultní školky. A to nemluvím o financování výzkumu na fakultě. Na FF jsem nastoupil k doktorskému studiu v roce 2023 a školitelka mi řekla, že plánované terénní výzkumy na Kavkaze mi z fakulty ani z rektorátu nikdo nezaplatí, že tak to chodí. (Osekal jsem itinerář i rozpočet, o podporu navzdory pesimistické prognóze požádal a bylo mi částečně vyhověno, příspěvky úhrnem pokryly hrubým odhadem kolem 40 % celkových nákladů na dvě cesty. Velmi si toho vážím, protože paní děkanka Lehečková i fakultní a univerzitní orgány pro mne ukrojily z nevelkého koláče, který pro filozofy mají. Avšak stále to vyžaduje většinovou finanční účast studenta. A ze stipendia 10 500 korun vám na konci měsíce nezbyde nic, takže platí: „Bez peněz na Filozofickou fakultu nelez!“ V tomto případě si ale nestěžuji, na Kavkaz jsem jel ze svého svobodného rozhodnutí, nikdo mne nenutil.)    

Čeští doktorandi si mohou za problémy do velké míry sami. Měli se dřív ozvat, pěkně řízně jako Italové

Neschopnosti českých studentů postavit se za své zájmy si v článku „Generace Z po celé Evropě protestuje. Proč mladí v Česku mlčí?“ všimla Eva Soukeníková (Respekt č. 44, 26. 10. 2026). Nesouhlasím s jejím tvrzením, že „mladí v Česku mlčí“. Jakožto jeden z doktorandů na FF UK musím říci, že studenti pražských vysokých škol z generace Z nemlčí a demonstrují, ale vyjadřují se ke všemu možnému, jenom ne ke svojí situaci: Nyní bojují za nezávislost veřejnoprávních médií, předtím se domáhali vyšších platů pro zaměstnance ve školství, podpořili Ukrajinu, ženská práva, dlouhodobě protestují proti Babišovi a komunismu, účastní se demonstrací Chvilkařů, chodí na Pride, na Národní i na Sametové posvícení, vyjadřují obavy ze změny klimatu a co by to bylo za demošku, kdyby tam nepřišla sehraná parta připomenout Palestinu. Upřímně chtějí zlepšit svět, ale ostýchají se říci si o větší stipendium, místo v pracovně na fakultě, o školku pro své děti… A možná se stydí za svůj život v banánových krabicích, ze kterých už ani nevybalují věci, protože je budou brzy stěhovat z jednoho sdíleného podnájmu do dalšího.

Některé své kolegy z FF UK podezírám, že jsou na svoji chudobu a mizernou životní perspektivu sebemrskačsky hrdí, že v ní vidí důkaz oddanosti svému poslání, za formu vysoké mravní čistoty nezkažené penězi. Když si studenti FF UK mohli 25. 6. 2024 o svých problémech osobně promluvit s tehdejší rektorkou Milenou Králíčkovou během akce nazvané snídaně s rektorkou, na setkání se nehrnuli a fakulta do poslední chvíle na Facebooku mobilizovala studenty, aby přišli a kolem kulatého stolu nebylo trapně mnoho prázdných židlí. (S ohledem na chronické problémy fakulty jsem očekával, že zájemců o setkání s rektorkou bude tolik, že jim nebude stačit ani kapacita stovek míst ve velké filozofické posluchárně, ale sešlo se nás kolem deseti.) Mne k účasti nikdo ponoukat nemusel. Vyskočil jsem jako Achilles na pláž, vzal si mezi studenty první slovo a paní rektorce jsem řekl, že měsíční stipendium 10 500 korun nepokrývá životní náklady v Praze, nemohu z něj adekvátně přispívat do rodinného rozpočtu (jsem ženatý a mám dítě) a už vůbec není reálné, abych se za těchto podmínek vydal do Říma na semestrální stáž, která je povinnou součástí mého studia a dostal na to jenom příspěvek 22 eur na den z Erasmu. Paní rektorku jsem žádal – pokud už nemůže zvýšit základní stipendium všem doktorandům, alespoň o lepší finanční zajištění těchto povinných výjezdů do zahraničí; nejenom pro mne, ale i v případech ostatních studentů v podobné situaci. A pokud by nebylo možné ani to, poprosil jsem ji o zproštění povinnosti vycestovat. Paní rektorka řekla, že s tím nemůže nic udělat, a poradila mi, abych pobyt v Římě zkrátil. Pak si povzdechla, že to byl depresivní začátek debaty a zeptala se, jestli nemá někdo něco optimističtějšího. Přihlásila se Barbora Haulíková, tehdejší předsedkyně Studentské rady FF UK, a požádala o umístění a průběžné doplňování krabiček s menstruačními tampony na dámské záchody. Paní rektorka odpověděla, že na to nejsou peníze, a slovo dostali další diskutující.             

Peníze, peníze, peníze!

Jsem starší než generace Z, které věnovala pozornost Eva Soukeníková ve výše citovaném článku v Respektu, a nestydím se otevřeně hájit své materiální zájmy, protože pokud v oboru nedokáži zajistit základní životní potřeby sebe a své rodiny, nemohu se během doktorského studia věnovat vědě a výuce na úrovni, kterou si moji posluchači a čtenáři odborných článků zaslouží. Neomezil jsem se jenom na vnitrouniverzitní diplomacii a od roku 2023 se účastním demonstrací za lepší financování škol. Během výstražné stávky, kterou pořádala Hodina pravdy 17. 10. 2023, jsem chtěl promluvit ke shromážděným demonstrantům a říci, že z (tehdejšího) doktorského stipendia 10 500 korun měsíčně se nedá žít. Před akcí jsem se v jedné z poslucháren FF chtěl s organizátory akce domluvit na podmínkách vystoupení, ale bylo mi řečeno, že na můj výstup nezbývá čas. V davu jsem hovořil s Josefem Středulou, předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů. Mluvil pěkně, kultivovaně, a k ničemu to nebylo.

Šestnáctého října 2024 jsem kandidoval do Studentské rady FF UK s programem: „Peníze, peníze, peníze!“ (Na stipendia, na studijní cesty, na studentský výzkum. Samozřejmě, že vím, že studentská rada nemá nástroje k přímému řešení problémů fakulty s financováním studia, ale mohla by jasně formulovat požadavky studentů a případně se také ujmout organizace protestů, pokud by požadavky nebyly vyslyšeny. A proč jsem to nezkusil ve fakultním senátu? No, protože tam jsou studenti v menšině, akademičtí zaměstnanci mají o mandát navíc. Senát tedy není „naše“ studentská komora a výše jste viděli, že posvětil i nenadálé snížení stipendií v době prudké inflace.) V prvním kole jsem neuspěl, získal jsem 26 hlasů a skončil jako druhý náhradník; mimo jiné proto, že doktorandi k volbám nepřišli a bakalářské ani magisterské studenty příliš nezajímalo, co je čeká za pár let, navíc jsou smíření se skutečností, že na svůj výzkum spojený s diplomovou prací nejspíš nedostanou peníze, které by stály za řeč. Ale oslovili mě zástupci jednoho ze studentských spolků, zda bych nechtěl kandidovat o týden později na spolkovém kolegiu, kde „spolkaři“ volí zbývající členy Studentské rady. Nevyšlo to ani napodruhé, přestože jsem do svého programu zařadil také univerzální a snáze splnitelný civilizační požadavek na distribuci menstruačních tamponů na záchodech. Studentky a studenti se raději starali o to, kde je uložený gril a kdo o něj bude pečovat.        

Zahoďme papaláše, kteří na nás kašlou!

Uvnitř univerzity se doktorand velkého zastání nedočká. Jak k nám přistupují politické špičky, které by univerzitám mohly přiklepnout více peněz? Je jedno, kdo v minulých letech sestavil vládu, zda Babiš, ODS, nebo ČSSD. Univerzity byly všem u zadku. Jalových řečí o podpoře vzdělání se nenajím a nájem z toho nezaplatím. Filozofická fakulta je plná frustrovaných, ale velmi inteligentních lidí, kteří brilantně ovládají jazyk. Pokud se nám něco nelíbí, nemusíme hned stavět barikády. Měli bychom být schopní prohrát parlamentní volby komukoli, kdo nás zklame. Ale to by znamenalo zvednout zadek ze závětří a riskovat újmu na internetu, v novinách, rozhlase, televizi, ba co hůř, i na ulici! Neříkám: „Vzdejme se demokracie.“ Říkám: „Zahoďme papaláše, kteří na nás kašlou.“ 

Zatím to ale na větší akci nevypadá a Baby bude sedět v koutě dál. Vždyť stipendium nám nakonec zvýšili i bez našeho většího přičinění, tak co? Co na tom, že se to stalo o mnoho let později, než bylo potřeba, a jenom na Filozofické fakultě kvůli tomu vyšší stovky či spíše nižší tisíce doktorandů nedostudovaly nebo dokončily studium po nesmyslně dlouhé době? Lidé na FF překvapivě rychle zapomínají na kolegy, kteří už mezi nimi nejsou, a raději rychle spěchají do druhé a třeba i třetí práce, aby tam vydělali peníze, které už dávno měli dostat na fakultě.  

0
Vytisknout
137

Diskuse

Obsah vydání | 18. 11. 2026