Lidé, kteří přišlo o všechno, si dokázali prožité neštěstí kompenzovat humorem. Ano, v Asii zahynuli lidé a zahynuly jich desetitisíce. Ale to zahynuli i při jiných katastrofách. I v jiných zemích. Například v Číně, ale o těchto mrtvých se příliš nemluvilo. Rozhodně méně, než o rekreantech, kteří odjeli slavit Vánoce povalováním kdesi na pláži. A to je právě ono. Byla by média zaplavena tolika informacemi, kdyby tam oni rekreanté z Evropy a Ameriky nebyli? Zajímalo by někoho "pár domorodců" kdesi na druhém konci světa? Dojímali bychom se stejně? Ano, uznávám, že pány Hradila i Čulíka mohla karikatura pobouřit. Považuji to ale za poněkud úzkoprsé.

Ale upřímně řečeno, proč je nepobuřuje zjištění, že čeští telekomunikační operátoři i stát si na "dárcovských" SMS pěkně rýžují? Deset procent z darované částky a cena SMS jako prémie je hyenismus. Stejně jako daň v tomto případě. Mne pobuřuje i nestydatost těch, kteří berou peníze od babičky v domově důchodců. Ta, ze své již tak mizerné penze, které jí laskavě utrousil stát, dává "na Srí Lanku".

Kdo z moralistů dal peníze na katastrofy v Číně? Kdo dal peníze na katastrofy v Africe? Mediální svět si žádá potravu a lid si žádá být dojímán. Zvláště nyní, v rámci křesťanských svátků, kdy je pohroma pro obrazová média doslova darem z nebe... Za neúctu považuji to, že média jedním dechem s informací o tisíci mrtvých hlásila, že "skupina českých celebrit je v pořádku". Pokud jde o mne - thajským domorodcem utkaný koberec či vytočený džbán mi připadá užitečnější, než připitomnělé písně nějaké "české celebrity".

Jan Čulík na tomto místě před několika dny zveřejnil zajímavou statistiku, ze které vyplývá, že Britové utratí za Vánoce víc, než celá jejich vláda za humanitární pomoc. Kolik utratili oni rekreanti za své drahé dovolené v čase Vánoc a Adventu, kdy by se každý měl ztišit a myslet na své bližní? Spočítal někdo, kolik by za dovolené, které skončily návratem domů na státní útraty, bylo opatřeno britských, německých či českých bezdomovců? Kolik dětí a matek v azylových domech by se mohlo radovat z pomoci?

Stala se velká tragédie - ale nebylo to také varování? Možná, že Bůh už má toho marnotratného rozhazování prostě dost. Pro ty, kteří nevěří v Boha - nemá nás už příroda dost za to, jak s ní zacházíme? Ať již je to hněv Boží či hněv přírody, v níž jsme svou neúctou zapříčinili nevratné klimatické změny, obávám se, že takovýchto pohrom bude přibývat. A pomoci i dojetí bude ubývat přímo úměrně.

Zdůrazňuji, že se skláním před tragédií, která se stala. Ale možná toto je čas, kdy se začít ptát: přijdou mé peníze opravdu až na Srí Lanku, nebo si babičky v domovech důchodců urvaly své korunky proto, aby si je šoupl do kapsy chudý Telecom, Eurotel, Oskar či T-Mobile? Ptal se někdo v místě katastrofy, co opravdu potřebují? A mimochodem - kde je místní policie a armáda? Kde jsou místní vlády? Jaké si v rámci globálního ekonomického kanibalismu dokázaly vytvořit ekonomické rezervy? Jak dbaly na krizové plánování za situace, kdy musely vědět, že občané, kteří je zvolili, žijí v blízkosti tektonické trhliny?

Česká vláda, jmenovitě křesťanský politik Lux rozprodal státní hmotné rezervy, aby "uživil" rozpad JZD. Ze strategických zásob - třiceti dnů potravy a benzínu - pro případ války či katastrofy se rázem staly dny tři. Operace byla utajena jako vše, co se státních hmotných rezerv týká. Přežili jsme to. Prozatím.

Praha, město zvané "srdce Evropy" nedávno oznámilo, že rezignovalo na záchranou funkci metra jako přetlakového krytu pro obyvatele hlavního města. Pražane, starej se sám. Masku si kup, máš-li kde a kryt si vykopej. Tvé daně mizí neznámo kde, a až budeš potřebovat pomoci, odkáží tě na charitu či pod nejbližší most. Řešíme problémy zemí vzdálených a sami neumíme vyřešit problémy těch, kteří se ocitli beze střechy nad hlavou ve stejném městě, kde žijeme. Že by se to, co se nás netýká, řešilo lépe? Globalizace falešného soucitu...

Otázek o morálce dnešní politiky je příliš mnoho - a měli bychom si je položit. Tváří v tvář klimatickým změnám bude totiž takových situací přibývat a my musíme být připraveni. První a druhá vlna kuponové privatizace byla oproti budoucnosti selanka.