Jen výjimečně, každé pondělí oživuji televizní kartu ve svém PC, abych si ve večerních hodinách připomněl filmy geniálního režiséra Federica Felliniho. Do vysílání je nyní zařazuje ČT 2, není bez zajímavosti, že třeba filmy Satyrikon (1969) ani Roma (1972) se u nás dosud vůbec nehrály. Fellini je skutečný mág filmu, tvůrce monumentální fresky života, v celé šíři jeho barevné škály, od té nejpitoresknější, až k té tragicky lidské.

Jeho "obrazy" obsáhnou vše, co najdeme v životě, nic není vymyšleno, jen odpozorováno, zacítěno, prožito a podáno s nadsázkou Fellinimu vlastní, vybičuje nutkavou představu do nejkrajnější meze, mučí obrazotvorností, přehání, jeho "skutečnost" je trýznivá, totiž nesnesitelná uměleckou pravdivostí. Fellini ale nemoralizuje, nechává život téci stokou, vznášet v nadoblačných výšinách snění, nechá ho projít bolestí, soucitem, ale baví se jím.

Jakkoliv se mohou stále opakované velké ženské prsy zdát obscesí, fobickou posedlostí, odkazující k traumatům z dětství a dospívání, autor stále zachovává odstup, je svrchovaným pánem svých filmů. Fellini vypráví o sobě, o svém pohledu na svět a činí tak jazykem výtvarně imaginativním, používá to, co už lidé skoro ztratili, fantazii. V jeho filmech přesto nic není náhoda, každý lidský typ je pečlivě vybírám, pečlivě nalíčen, každá scéna přesně osvětlena tak, aby docílila autorovu představu.

Když Fellini ukazuje ženu, mám na ni chuť, ale současně váhám, je bohyní, neuchopitelnou éterickou substancí, nadpozemskou bytostí, barbínou a nebo odpornou dominou, vše z života je hodno Felliniho pozornosti, i nejposlednějšímu tulákovi vytesá pomník. Když prostitutka nastavuje zadek, otevírá bránu do vesmíru (např.scéna z filmu Město žen), jenže Fellini už neříká, že slastné ukojení žádosti je k životu málo, protože ví, že i to je život.

Pro něho jsou mentálně všechny ženy jednou ženou, obryní, všichni muži jedním bláhovým chlapcem, který se občas stane na dvě minuty mužem a celý svět jednou scénou, na které tato antagonistická dvojice vystupuje. Samozřejmě, Felliniho filmy nabízejí ve svých kulisách nejširší spektrum toho, co zveme společností. Režisér se dotýká otázek fanatismu náboženství, i jiných fanatismů moderní společnosti. Jeho hrdinové se jen neumějí správně rozhodnout.

Jednou z nejpůsobivějších scén filmu Roma se stala církevní módní přehlídka ve Vatikánu. V potemnělém sálu za přítomnosti kardinála defilovaly v tajemných záblescích světla na pódiu starci, kněží, se smrtelně strnulými výrazy ve tvářích, oblečeni do nejroztodivnějších kněžských rouch nejnemožnějších tvarů, přezdobených v kýčovité nádheře čehosi vznešeného a přitom archaicky cizího. Prázdný a okázalý rituál smrti, dogma, v honosné výpravě. Během dvaceti minut, řekl Fellini vše, o strnulosti církve.

Zcela náhodou jsem se stal svědkem další pozoruhodné felliniovské podívané. Po skončení filmu Roma, žařadila CT 2 do vysílání záznam z pohřbu generála Františka Peřiny, konaného v mauzoleu na Žižkově. Vydržel jsem ze zvědavosti a předemnou se rozehrál opět okázalý rituál zbytečnosti v honosném provedení. Sálem tentokrát defilovali se strnulými výrazy nosiči medailí a řečníci, president, ministr obrany, vojenští funkcionáři a žvanili u katafalku s bohatou výzdobou. Tohle všechno už ve Felliniho filmech bylo, jen stíhačky při pohřbu ne.

pozn. ŠOK: Jan Paul nemá pravdu, filmy Satyrikon i Roma jsem v Praze v osmdesátých letech viděl. Hrál se v "klubových" kinech, jakými bylo třeba Ponrepo. Problém je, když ovšem tehdy na film přišlo do kina deset lidí... Stejně jako na pohřeb.

pozn.Jan Paul: Podle mých informací i paměti se Satyrikon v klubových kinech nehrál, film Roma byl promítán na italské ambasádě, stejně jako později Casanova. Hrála se Silnice, Sladký život, Amarcord, atd. Co si pamatuji, v klubových kinech bylo vždycky nabito a jaký pohřeb má ŠOK na mysli, to věru nevím, při pohřbu Františka Peřiny bylo mauzoleum zcela plné.

Řím / Roma, Itálie / Francie, 1972, 128 min režie: Federico Fellini, hrají: Marcello Mastroianni, Federico Fellini, Alberto Sordi, Anna Magnani, Ennio Antonelli, Peter Gonzales, Fiona Florence; DVD 119 min. Widescreen, Dolby Digital 2.0 Mono, bar., italsky, francouzsky + anglické, španělské a francouzské titulky Vydavatel: Mgm/Ua Studios (2001) Amazon (ASIN): B000059H9B