Brexit je důsledkem sebeuspokojení, nikoliv problémů

26. 7. 2017

Dnes nic na turbulentním horizontu západního světa tuto válku nepřipomíná. Ale turbulentní je stejně jako tenkrát. Existuje podobný pocit, že liberální řád je v obležení, a podobný sklon nevinných dobrovolně se vrhnout do potíží bez toho, aby věděli, oč jde.

Jsou tu přijímaná vysvětlení brexitu, prezidentství Donalda Trumpa, předsednictví Jeremyho Corbyna v Labour Party a dalších nekonvenčních hnutí dnešních dnů. Voliči jsou údajně znepokojeni stagnujícími mzdami a krizí. Elity se zkompromitovaly materiálním nadbytkem a technokratismem. Lidé se zajímají o drastickou změnu, protože věci šly tak špatně.

To je ale jen odhad. Stojí za to prozkoumat i opačný názor. Co když Petriho miskou radikalismu není masové utrpení, ale trvající řád? Co když voliči flirtují s vysoce rizikovou změnou kvůli sebeuspokojení vyvolanému relativně příznivými časy?

Běžný Brit ve svých čtyřiceti nepamatuje národní krizi: Ani devalvaci, ani třídenní týden, povinnou službu ve válce, šedivost poválečných let, kdy šetření vedlo k omezování základních potřeb. Nevzpomíná si na žádné z malých ponížení vyplývající z toho, že jste chudší než jiné evropské země a odříznuti od zárodečného projektu unie. I strašidlo jaderné války víceméně ustoupilo do pozadí v době jeho dospívání. Nejhorší zkoušky které zažil představovala invaze do Iráku vedená armádou složenou z dobrovolníků - a krize, při níž nezaměstnanost dosáhla 8 %.

Čím vybledlejší jsou naše vzpomínky na trauma, tím větší chuť riskovat. Pokud je analýza bezútěšná, její důsledky jsou ještě bezútěšnější. Státy musejí čas od času vyzkoušet špatné ideje, aby si připomněly, že jsou opravdu špatné.

Podrobnosti v angličtině: ZDE